Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dění v jihokavkazské Gruzii se v minulých týdnech opět proměnilo v boje mezi vládou a občanskou společností vystupující proti tzv. zákonu o zahraničním agentovi, který významně komplikuje fungování místního třetího sektoru, ale také cestu Gruzie do Evropské unie.
Navzdory slibům, které vláda vedená stranou Gruzínský sen již dříve dala jak vlastní společnosti, tak zahraničním partnerům, kabinet z pozadí vedený oligarchou Bidzinou Ivanišvilim opět vrátil zákon o transparenci zahraničního financování pro neziskové organizace a také média zpět na půdu parlamentu, kde již dvakrát našel oporu u většiny gruzínských zákonodárců, a pravděpodobně bude již 18. května definitivně schválen.
Současná podoba zákona se až nápadně podobá starší předloze, která již více než dekádu funguje v Rusku, kde slouží k naprosté likvidaci kritických hlasů ve společnosti a za účelem umlčení kritiků tamějšího režimu. I proto bývá často v Gruzii nazýván tzv. ruským zákonem, který zemi přibližuje více k Rusku než zbytku Evropy. Navzdory tomu, že o evropské směřování podle průzkumů usiluje až 80 % gruzínské společnosti.
Právě pro tu a také pro evropské spojence Gruzie je poslední vývoj v zemi zásadní ranou, na kterou by jistě měl Západ vedený Evropskou unií a Spojenými státy reagovat, protože unášení místní demokracie Ivanišvilim a jeho Gruzínským snem není v jeho zájmu.
Ivanišviliho konflikt
Zákon o zahraničním agentovi je v Gruzii krajně nepopulární a již v březnu minulého roku ho po silném tlaku společnosti musela vláda jednou stáhnout z projednávání. Předcházely tomu dvě noci masivních protestů, které se v poslední době opakují, když již více než sto tisíc lidí vyšlo do ulic po celé Gruzii a vyjádřilo svůj nekompromisní nesouhlas s právě projednávanou normou.
Nicméně vládní strana je tentokrát v jiné a složitější situaci, když ji na podzim čekají klíčové parlamentní volby, kterými by se znovu – tentokrát již počtvrté – na další čtyři roky stala vůdčí silou v gruzínské politice, což by v dějinách země bylo bezprecedentní.
Jednou z mála překážek k tomu představuje nezávislá a tradičně silná gruzínská občanská společnost, která se stará například o monitoring nezávislosti voleb nebo z pohledu médií také o jejich nestranné pokrytí. Omezení jejich činnosti či potenciální likvidace, jako jsme tomu byli v průběhu let svědky v Rusku, by znamenalo zničení i zbývajících společenských institucí a prosazení ještě silnějšího autoritářského kurzu v zemi.
Ten samozřejmě vyhovuje nejen místním autoritám a oligarchickému stylu vedení politiky praktikovanému Bidzinou Ivanišvilim, ale také sousednímu Rusku, jehož političtí představitelé schválení normy již verbálně podpořili. V tomto kontextu se proti přijetí zákona poměrně nepřekvapivě vyslovili západní partneři Gruzie, kteří vládu za tento návrh zákona kritizovali a dali najevo, že tato legislativa do současné Evropy nepatří a bude bránit další integraci Gruzie do evropských struktur.
Právě ta je ale v dlouhodobém zájmu nejen České republiky, ale i celé Evropy, která Gruzii již více než tři dekády finančně podporuje a usiluje o posílení spolupráce s demokratickou společností v této zemi. Za tímto účelem byl také Gruzii v prosinci minulého roku, avšak po značných průtazích způsobených vnitřními problémy, udělen status tzv. kandidátské země pro vstup do Evropské unie.
Gruzie v ohrožení. Pomůže Západ?
Jak Spojené státy, tak EU, pro které je Gruzie stále nejbližším spojencem v regionu, rozhodně nechtějí demokracii v zemi ztratit a prozápadní společnost odsunout na druhou kolej. Právě proto v současné chvíli probíhají diskuze o tom, jak k tomu přistoupit a jaké nástroje máme vlastně k dispozici, abychom rozhodování Gruzínského snu ovlivnili.
Při našem dalším postupu je přitom zásadní uvažovat logikou závislostí a po ose zisků a ztrát, které může gruzínská vláda pocítit. Ty nás vedou k systému vzájemných závazků a příležitostí, které zejména EU pro Gruzii a její společnost v průběhu uplynulých dvaceti let zavedla. Týkají se liberalizovaného obchodu, zjednodušeného přístupu místní společnosti do EU nebo investičních pobídek, které jí EU udělila v rámci své politiky Východního partnerství. Zde všude musí debata probíhat, aby místní vláda pochopila, co by odklonem od svého nejsilnějšího obchodního partnera potenciálně ztratila.
Kromě toho by Západ měl investovat více solidarity a finančních prostředků do podpory občanské společnosti a médií, které dlouhodobě sehrávají roli našich nejbližších spojenců a partnerům ve stále složitější politické a společenské realitě. Podporují snahy o sjednocení společnosti, její hodnověrné informování i plnění podmínek pro bližší spolupráci mezi EU a Gruzií, na které mají západní země zájem.
Nicméně ani to nemusí stačit. Objevují se proto myšlenky zavedení sankcí proti vrcholným představitelům politického režimu, včetně prvního muže (čti oligarchy) ve státě Bidziny Ivanišviliho, které jdou jistě správným směrem. Ve své letošní rezoluci k tomu ostatně již vyzval Evropský parlament, který začal volat po razantnějšímu postupu vůči vládní propagandě i odklonu od evropských hodnot.
Podobně by měla postupovat také česká vláda, která by měla o tomto tématu nejen srozumitelněji komunikovat směrem k proevropské veřejnosti, ale také razantněji odsoudit poslední kroky Gruzínského snu a jeho zakladatele Ivanišviliho, které do dnešní Evropy – na rozdíl od místních občanů snících o proevropské budoucnosti – prostě nepatří.
Vážení čtenáři, pokud máte zájem o články z rubriky Názory a analýzy, klikněte zde na tlačítko „Sledovat“ a budeme vám posílat upozornění na všechny nové články do e-mailu. Děkujeme, že nás čtete.
