Článek
Píše se rok 2008 a konverzní kurz slovenské koruny je několik měsíců před zavedením eura pevně stanovený.
O Slovensku se v té době mluví jako o evropském tygrovi, ekonomice se daří, takže se začnou šířit zprávy, že by se kurz možná ještě mohl upravit ve prospěch koruny. Pokud by vám tehdy tuto insiderskou informaci někdo zodpovědný skutečně potvrdil, mohli byste na tom docela slušně vydělat.
A pozor – přichází sled několika přímo neuvěřitelných náhod.
Co se stalo v Monte Carlu?
Právě v té době, v květnu 2008, se tehdejší ministr financí Ján Počiatek ze strany Směr úplně náhodou ocitl na jisté jachtě v Monte Carlu. Ta jachta úplně náhodou patří jistému Ivanu Jakabovičovi, partnerovi ve finanční skupině J&T. O něm se zase úplně náhodou ví, že kromě spousty peněz má také dobré kontakty na špičky Směru.
O tři dny později finanční skupiny J&T a Istrokapitál v očekávání změny konverzního kurzu úplně náhodou udělají několik obchodů. Konverzní kurz se následně ale fakt úplnou náhodou změní. Podle bývalého ministra financí Ivana Mikloše skupiny na těchto obchodech vydělají zhruba 1,8 miliardy korun.
Když se na to Jána Počiatka ptají novináři, řekne jim, že na jachtě byl jen krátce, nikomu nic tajného neprozradil a šlo hlavně o Velkou cenu Monaka, která se o tom víkendu konala. A ještě si také prý povídali o počasí.
Když se novináři Počiatka zeptají, kdo tu velkou cenu vyhrál, Počiatek neví. (Byl to Lewis Hamilton.)
Robert Fico svého ministra následně opravdu vážně pokárá a udělí mu – to taky znáte – žlutou kartu. A to je všechno. Je to vtipný příběh.
Jak otočil Robert Fico
Legenda praví, že když se Fico poprvé dostal k moci, chtěl už dohodnuté přijetí eura zrušit. Tehdy si ho však v Národní bance Slovenska posadili do křesla a poměrně jasně mu vysvětlili, co by to pro slovenskou korunu i pro celou ekonomiku, a tedy i pro celou zemi znamenalo. Jedním slovem katastrofu.
No a tak Robert Fico ze dne na den otočil a stal se horlivým a odhodlaným zastáncem společné evropské měny. To platí i dnes, kdy už Fico vidí na Evropské unii mnohem víc zlého než dobrého, zatímco na Rusku přesně naopak.
Euro je mimo diskuze. A není to tím, že by politici jednali v rozporu s vůlí lidu.
Když jsme začali v lednu 2009 platit eurem, atmosféra byla jiná než dnes. Tehdy jsme chtěli být součástí Evropy a přijetí společné měny jsme vnímali jako další důkaz, že tou součástí jsme.
Mimochodem, Robert Fico o tom, že Slovensko musí patřit do jádra Evropské unie, mluvil ještě krátce před vraždou Martiny Kušnírové a Jána Kuciaka. Potom ze dne na den zjistil, že za vším je Soros, a vyrazil na cestu, z níž není návratu.
Za rating nemůže euro, ale politici
Když jsme tedy začali platit eurem, skutečně to mělo nádech Evropy. Zvykali jsme si na nové bankovky, prohlíželi si ruby mincí. Sledovali jsme, odkud se k nám dostaly: z Portugalska, Nizozemska, Itálie.
Pro mě to mělo kromě jiných i tu výhodu, že jsem zrovna studoval v Krakově. A ve stejné době, kdy jsme přijali euro, polský zlotý zrovna vůči euru významně oslabil, takže jsem najednou dostával o třetinu víc peněz. Jako student jsem tedy mohl třikrát týdně jíst v restauraci. I když většinou jsem spíš jenom pil víc piva.
Ceny se u nás dlouho uváděly paralelně ve slovenských korunách i v eurech, nějakou dobu jsme ještě v hlavách přepočítávali. Trvalo to rok, možná dva. Pak jsme přestali.
Panovaly obavy ze zdražování. A podle toho, kterým grafům věříte, k němu buď došlo, anebo nedošlo. O jeho míře se dá diskutovat, ale o dramatickém nárůstu cen, který by mělo na svědomí právě euro, se dá mluvit jen sotva.
Jestliže dnes někdo říká, že ratingy Slovenska klesají kvůli euru, tak buď neví, o čem mluví, anebo si prostě vymýšlí. Ratingy klesají, protože po populistickém Ficovi přišel ještě populističtější Matovič a po něm zase přinejmenším stejně populistický Fico. Rozdáváme nejen to, co nemáme, ale už i to, co nebudou mít naše děti.
Fico v říjnu prohlásil, že jestli do pekla, tak na bílém koni. Podle všeho to můžeme považovat za oficiální ekonomickou doktrínu vlády. Rating Slovenska s eurem nijak nesouvisí. Zato velmi úzce souvisí s našimi politiky.
Slovenská ekonomika je – asi podobně jako ta česká – orientovaná na export a euro jí svědčí. Jsme malá a otevřená ekonomika a nikdo by asi nechtěl vidět, jak si nechráněná slovenská koruna poradí nejdřív s covidem, pak s energetickou a ekonomickou krizí a pak s ruskou invazí na Ukrajinu. Zejména v čase, kdy už si nikdo nepamatuje, že kdysi jsme byli ekonomickým tygrem. Dnes jsme spíš Detroitem. V úpadku.
Pozor, vtip
Na Slovensku se dnes diskutuje i o těch nejdivočejších politických nápadech, ale euro nezpochybňuje fakt nikdo. Neexistuje relevantní strana, která by vystoupení z eurozóny měla v programu. A víte proč? Protože lidé mají euro opravdu rádi.
Podle průzkumu z října 2023 má společná měna u nás největší podporu ze všech zemí eurozóny. Její vliv vnímá pozitivně 84 procent obyvatel. A mimochodem – to číslo stoupá. O rok dříve to bylo 71 procent.
Podle téhož průzkumu se díky euru cítíme být více Evropany, ale hlavně nám to ulehčuje nákupy a porovnávání cen mezi jednotlivými zeměmi. Mohu to potvrdit a přidávám ještě jeden aspekt: Když máte euro, výměnu peněz na místní měny považujete za poměrně otravný rituál, který už přece dávno patří minulosti, ale v některých zemích ho z nějakých zvláštních důvodů stále dodržují.
Uvědomil jsem si to, když jsem byl na výročí 17. listopadu naposledy v Praze. To množství směnáren mě fascinovalo a vtipkoval jsem, že tu určitě ještě někde prodávají i diskety. Promiňte, ale je to jen vtip. Myslím, že rozumíte.
Zkrátka – kromě jiných věcí je euro také pohodlné. Ale směnárny určitě ještě stále máme i někde v Bratislavě. Já tedy vím přesně o jedné.
Slovenská koruna nikomu nechybí a naposledy jsem ji viděl, když jsem byl před několika lety pracovně v Keni. Místí průvodce mi ukazoval suvenýry, které dostal od turistů.
Tak vám přeju hodně odvahy. Určitě na to máte.
