Komentář: Změnit školství? Ministr může narazit ve sborovnách

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Volejte sláva a tři dny se radujte! Začala modernizace zkostnatělého českého základního školství, po níž všichni roky volají. Vypadá to nadějně, protože existuje elementární shoda mezi odborníky i hlavními politickými silami, co a jak se má změnit.

Návrh nových rámcových vzdělávacích programů (RVP), podle nichž školy vyučují, tento týden představil ministr školství Mikuláš Bek z hnutí STAN. Chce, aby bylo „méně biflování, zato více porozumění a kompetencí“.

Což o to, je to hezké čtení. Musíme ubrat v učení encyklopedických znalostí, které si dnešní děti dokážou vyhledat v mobilu rychleji, než jim je paní učitelka vůbec stačí předložit. Naopak musíme děti naučit, jak se v tom všem vyznat. Aby měly kompetence, dovednosti a základní gramotnosti, které jim umožní obstát v rychle se měnícím světě.

Je to důležité, protože podle různých studií budou dvě třetiny dnešních prvňáčků dělat povolání, která ještě dnes ani neexistují. I proto navržená reforma učiva vypadá logicky. Vždyť je také výsledkem desítek kulatých stolů a debat stovek odborníků z různých oborů a předmětů.

Jistě, zůstaly drobné vady na kráse. Třeba to, že původně měla být revize RVP hotova už v září 2022. Nebo to, že experti se ani po dlouhých diskuzích nedokázali shodnout úplně na všem - třeba jestli se mají povinně učit dva cizí jazyky, nebo stačí jeden. Anebo to, že jak se pořád měnili ministři školství, nikdo nedokázal bouchnut do stolu: Bude to takhle.

Nechme to už být, trvalo to, ale konečně je alespoň hotovo. Problém je dnes jinde - existuje riziko, že smělé plány narazí na realitu sboroven. Tedy na odmítnutí desetitisíců učitelek a učitelů, z nichž jsou mnozí konzervativní a žádné novoty nechtějí.

Takoví budou i nadále vyžadovat bezchybně zpaměti vyjmenovat všechny čeledi blanokřídlého hmyzu, reforma nereforma. Dál budou trvat na vysvětlení, jak a proč se stavěly mohyly v pozdní době bronzové - třeba místo několikatýdenního rozboru toho, jak se mohlo stát, že se Hitler v době krize dostal v Německu k moci.

Ano, revize osnov vypadá rozumně, ale Ministerstvo školství ji nemá jak prosadit nebo vymáhat. I kdyby byla napsaná zlatým písmem na zdi katedrály na Pražském hradě, pokud změny nevezmou za své ve školách, nic se bohužel nezmění.

Chytrých dokumentů, při jejichž čtení pokyvujete hlavu, máme dost. Po prostudování Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ máte dojem, že už brzy dostihneme světové vzdělávací špičky, jako jsou Estonsko, Tchaj-wan nebo Jižní Korea. Po přečtení Bílé knihy terciárního vzdělávání z roku 2008 se divíte, proč se k nám ještě nejezdí učit z britského Oxfordu nebo amerického Harvardu.

Tušíte správně - smělé plány vždy zůstanou na papíře. Narazí na realitu českého vzdělávání, kde ministerstvo sepisuje koncepce, ale základní školy nakonec řídí obce, střední školy patří krajům a vysoké školy mají svou nedotknutelnou autonomii. Od ministra všichni chtějí jediné – aby jim poslal včas peníze. A ne aby jim kecal do toho, jak mají učit.

Zůstaňme u základního školství, jehož se aktuální změna týká. Je rozdrobené, těžko se řídí. Z celkových 4300 základek má 25 procent škol méně než 50 žáků. Povede se všude kýžené změny uvést do praxe? Záležet bude nejen na učitelích ve sborovnách, ale také na nás rodičích. Abychom si pořád jen nestěžovali: za nás se učili Přemyslovci takhle, my to tak chceme i dneska!

Nejvíc ovšem záleží na ředitelích a ředitelkách, kteří mají být pedagogickými vůdci. Jenže kde sehnat 4300 osvícených lídrů? V naprosté většině se do konkurzů na ředitele hlásí jediný zájemce.

Má to řešení: sloučit malé školy do větších celků. A zároveň ubrat ředitelům provozní povinnosti s chodem školy, aby se mohli věnovat kvalitě výuky a péči o zlepšování dovedností učitelů. Dnes jim na to podle průzkumů zbývá dvacet procent času. Ministerstvo bude muset se zaváděním novinek co nejvíc pomáhat, školit pedagogy, vycházet vstříc.

Závěrem nutno dodat, že už dnes - navzdory starým rámcovým vzdělávacím programům - existuje spousta skvělých škol, kde mají štěstí na osvícené ředitele a zapálené učitele. Už dávno vyučují moderně, prostor si našli. A zdaleka to nemusejí být školy jen v bohatých centrech.

Třeba do malé vesničky Střílky na Kroměřížsku, která má šest set obyvatel a lišky tu dávají dobrou noc, rodiče vozí děti z okolních měst. Mají tady školu, která před lety byla na zavření, ale nadšený pedagogický tým z ní udělal poptávaný klenot. S výukou robotiky, rozšířenou angličtinou, Hejného matematikou nebo výukou kritického myšlení.

Tento příklad ukazuje, že pokud jsou někde aktivní učitelé, nad RVP mávnou ruku s tím, že už dnes jim umožňují udělat si výuku po svém. Ostatně, vždyť jsou to také „rámcové“ programy, žádné podrobné osnovy popisující, co přesně kterou hodinu vyučovat.

Povede se tedy reforma vzdělávání? Ano, pokud změny přijmou samotní učitelé. Ano, pokud je budeme vyžadovat my rodiče a přestaneme se bát, že naše děti budou kvůli kompetenčně pojaté výuce hloupé a budou jim chybět znalosti. Ano, pokud Ministerstvo školství nezůstane jen u nového dokumentu a také se zaváděním novinek školám aktivně pomůže.

Držme si všichni navzájem palce.