Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pro obhájce rovných práv homosexuálních párů to dnes ve Sněmovně dopadlo nejhůř, jak mohlo. Nejenže neprošlo manželství pro všechny v původní podobě - tedy rovná práva i název. Neprošel ani kompromis (rovná práva a název partnerství), nad nímž i tak mnozí skřípali zuby.
Naopak poslanci podpořili návrh, který práva homosexuálních párů sice v mnohém zlepšuje, ale nevyrovnává to nejdůležitější - možnost adopce dětí.
Je to výsledek, ze kterého nemá radost ani jedna strana. Pro zastánce manželství pro všechny je to ale větší prohra. Upatlaný kompromis jak v názvu, tak v právech.
Je s podivem, že na toto nedůstojné řešení přistoupili i někteří podporovatelé manželství pro všechny. Podle všeho převládl pragmatismus, že je lepší něco než nic. A že tato varianta má aspoň nějakou šanci v Senátu.
Ale je v tomhle případě skutečně něco lepší než nic? Do budoucna je toto řešení možná naopak kontraproduktivní, protože na léta dopředu znemožní debatu o skutečně rovných právech. Už jsme to ostatně viděli v minulosti - něco jsme vám dali, tak co ještě chcete.
Jinak než rozpačitě to ale ve Sněmovně dopadnout nemohlo. A kdo doufal v lepší výsledek, byl naivní.
Ač většina vládních poslanců je pro rovná práva, menšina jejich spolustraníků dokázala celé projednávání rozložit. Byli to právě poslanci ODS a KDU-ČSL, již do debaty přispěli řadou vlastních návrhů, které mají k rovným právům daleko.
Koalice se tak sama a dobrovolně vydala do rukou hnutí ANO, jehož hlasy byly klíčové pro to, která z verzí vlastně projde. A Babišovo hnutí toho využilo zcela mistrně.
Dlouhé týdny do poslední chvíle napínalo koalici s tím, jak bude hlasovat. Nakonec ale „anoisté“ všemi hlasy podpořili návrh, o kterém věděli, že rovná práva nepřináší a vládní koalici ještě více rozklíží.
Babišovi dnes jen stačilo pohodlně se opřít v lavici a pozorovat, jak vládní poslanci v panice řeší, co teď s tím. Hlasovat pro značně osekaná práva a sklidit hněv? Nebo raději shodit zákon celý a také sklidit hněv?
Zkrátka, jak mi dnes řekl jeden z vládních poslanců: „Běháme po hřišti, ale píská nám to ANO.“
Gayové a lesby se stali oběťmi politického boje. Ale dobře. Tak politika a Sněmovna funguje. Smutné je spíš to, že si obě strany uvědomují, že manželství pro všechny jednou přijde. Takže spíš sledujeme křečovitou snahu alespoň oddálit nevyhnutelné. Snahu, která by snad mohla být i úsměvná, kdyby nekrátila na právech řadu lidí a rodin.
Kdyby dnes manželství pro všechny prošlo, vypadalo by to zhruba stejně, jako když se schvaloval zákaz kouření v restauracích. Odpůrci by pár týdnů křičeli, ale nebe by nám překvapivě na hlavu nespadlo a spoustě lidí by se začalo lépe dýchat. A za pár let by si na celý spor nikdo ani nevzpomněl.
