Článek
Český Senát minulý týden schválil zvýšení rodičovského příspěvku na 350 tisíc korun. Navýšení o 50 tisíc se však týká pouze rodin, kterým se dítě narodí po 1. lednu 2024. Bude-li mít novorozenec „smůlu“ a přijde na svět byť o sekundu dříve, svoji rodinu o tento bonus připraví.
Dá se očekávat, že matky budou přesouvat datum narození svých dětí na finančně výhodnější termín. Skeptik asi namítne dvojí: že něco takového není fyziologicky možné, a navíc, kdo by kvůli pár tisícům protahoval těhotenství. Leč ve většině rozvinutých zemí je poměrně značná část porodů uměle vyvolaná – indukce porodu či císařské řezy se plánují, a existuje tak možnost stanovit je do určitého časového okna.
I v Česku je zhruba pětina porodů provedena císařským řezem, proto prostor pro manipulaci data narození jistě je. Dokládá to i fakt, že o víkendech – kdy je přirozeně v porodnicích méně personálu – se obecně rodí méně dětí. Porodníci – stejně jako kdokoliv – si chtějí o víkendu odpočinout. Některé studie ukazují, že někdy zvítězí i jiné motivy – kupříkladu před významnými mezinárodními porodnickými konferencemi rovněž porodnost roste. Účastníci si zřejmě nechtějí komplikovat pracovní výlet a raději své pacientky odrodí předem. Časování porodů lékaři obecně úplně nezavrhují.
Nyní k finanční motivaci rodičů. Když v Německu od 1. ledna 2007 zavedli rodičovský příspěvek navázaný na příjem, bylo mezi prosincem 2006 a lednem 2007 odloženo přibližně 1000 porodů. Tento posun se týkal převážně pracujících matek, které reformou získaly nejvíc. Podobné reakce v načasování porodů byly zjištěny i v jiných zemích. Kdykoliv se dávky spojené s porodem prudce změnily k určitým datům, a i když již byly matky těhotné, porody následovaly v době, kdy se vyplatily víc. Například v důsledku zavedení porodného se v Austrálii k 1. červenci 2004 přesunulo více než 1000 porodů z června na červenec téhož roku. Naopak zrušení porodného na dítě ve výši 2500 eur ve Španělsku vedlo k tomu, že došlo k přesunu více než 2000 porodů z ledna 2011 do prosince 2010.
I u nás došlo k podobnému fenoménu, když se od 1. dubna 2006 zdvojnásobilo porodné, což bylo ohlášeno na podzim předchozího roku a matky již byly v očekávání. S kolegou Marcelem Tkáčikem jsme zjistili, že mezi 100 až 244 porody bylo posunuto z konce března na první dubnový týden. A nejvíce dětí se narodilo přímo na apríla.
K časování porodů se připojuje kritika, že o datu porodu by měly rozhodovat jen medicínské důvody, nikoliv finanční. Prodlužování těhotenství může vést k vyšší porodní váze nebo komplikacím při porodu. Byť tato rizika existují, většina studií uzavírá, že velké nebezpečí novorozencům nehrozí. Přesto by pečující vláda neměla vnášet do takto požehnané události zbytečný stres pro nastávající matky, zda na vyšší dávku dosáhnou, či ne, a motivovat je k nadbytečnému strategizování ohledně data porodu.
Chce-li vládní koalice u lidí mermomocí vyvolat spekulace s načasováním důležitých životních momentů, jedna „příležitost“ tu je. Lidé totiž možná optimalizují příjmy i svou smrtí.
Vždyť jednou z hlavních událostí v listu New York Times 15. ledna 2000 byl 51procentní nárůst úmrtí v prvním lednovém týdnu v porovnání s posledním týdnem předchozího roku. Jediným plauzibilním vysvětlením zůstalo, že lidé si natolik přáli dožít se letopočtu s dvojkou na začátku, že se jim to povedlo a až pak zesnuli. Tato událost prý inpirovala Wojciecha Kopczuka a Joela Slemroda, americké ekonomy, k slavnému výzkumu, zda ohlášený pokles daní – zejména dědických – motivuje potenciální nebožtíky dožít se daňově optimálnějšího období. Nenašli ohromující efekt, ale data z USA skutečně naznačují, že klesnou-li daně, umírající chtějí potomstvu zanechat větší dědictví a dožijí se platnosti nižších daní.
Hodlá-li vláda dodržet svůj program o snižování daňové zátěže, může tak přispět i k prodloužení doby dožití naší populace.
