Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Před týdnem Obvodní soud v Praze 3 vynesl rozsudek nad Dominikem Ferim, který se dle nepravomocného rozsudku měl dopustit dvou znásilnění a jednoho pokusu, za což byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody a náhradě újmy třem poškozeným ženám.
Celý proces provázela značná pozornost médií a anonymita poškozených žen byla jednou z hlavních starostí a úkolů jak soudu, tak advokátky Adély Hořejší, která poškozené ženy zastupuje. Obava ze sekundární traumatizace obětí samotným procesem se ukázala jako odůvodněná a díky pozornosti médií je dnes všem snad zřejmé, že ochrana soukromí obětí je nezbytnou součástí takového procesu.
Velmi bych si přál, aby ochrana poškozených, jejich soukromí a integrity byla i pevnou součástí práva na spravedlivý proces, protože jak mohu chtít spravedlnost, když se oprávněně bojím procesu, kde se ta spravedlnost má najít? Justiční systém naléhavě potřebuje spolupráci poškozených – bez jejich svědectví se (většinou) nikam nepohneme a pachatelé běhají dál po svobodě, nikomu za újmu na zdraví neplatí a pohrůžka trestem nefunguje. Příklady totiž táhnou.
Pak tu máme lidi, kteří zločinem utrpěli a (někteří) trpí dodnes. Sebrali odvahu a pomohli k usvědčení pachatele. Třeba tím, že vypovídali a nedbali smíchu obžalovaného, který byl slyšet přes dveře soudní místnosti. Nevíte někdo náhodou, proč to justiční stráž dovolila?
Málokdo je tak nervózní a plný nejistoty jako poškození těsně před vynesením rozsudku. „Dá mi soud za pravdu, nebo si bude myslet, že jsem si to vymyslel(a)?“ V ten okamžik jakoby se hrálo o celou osobní integritu, jako když o vás de facto někdo rozhoduje. Zvláště pak, když poškozený přesně popsal, co se stalo, a nic nezamlčel, je tento okamžik nejistoty opravdu perný. Když vám za pravdu nedají, je to prostě křivda. Na to všechno se připravujete.
Více k tématu:
TV Nova přišla na vyhlášení rozsudku nad Dominikem Ferim, postavila si tam kameru a spustila z události on-line přenos. V průběhu tohoto streamu se diváci dozvěděli plnou identitu poškozených žen.
Soud nezakázal zvukové a obrazové záznamy, jelikož je zveřejnění odůvodnění rozsudku široké veřejnosti velmi důležité. Důležité proto, že se jedná o mediálně sledovanou věc, znásilnění a jeho stíhání i trestání je předmětem opravdu intenzivní veřejné diskuze a do parlamentu míří návrh novely trestního zákona, který v návaznosti na veřejnou diskuzi mění skutkovou podstatu trestného činu znásilnění.
Když v té místnosti stojíte a nejste právník, tak víte, že obžalovaného buď odsoudí, nebo zprostí. Když jste zároveň novinář, který chystá on-line přenos, měl byste se zajímat, jestli náhodou nebudete šířit osobní údaje, a to především poškozených, protože se dá předpokládat, že jejich jména se v rozsudku objeví. Máte to předpokládat, protože vaše profese tak trochu stojí na tom, že občas lezete lidem do soukromí, a máte mít jasno v tom, kde je veřejný zájem a kde už se pohybujete za hranou zákona.
Více k tématu:
Například trestní řád přímo nařizuje anonymizaci rozsudku a za porušení hrozí pořádkovou pokutou. Dle trestního zákona za protiprávní nakládání s osobními údaji, kterým způsobíte poškozeným vážnou újmu na jejich právech, můžete od soudu dostat i trest odnětí svobody, a to nehledě na to, jestli jste novinář. Za porušení zákona a nařízení GDPR můžete vyfasovat několikamilionovou pokutu a váš zaměstnavatel až 20 milionů eur nebo čtyři procenta svého celosvětového obratu. Těžko by se hledalo tak ukázkové porušení práv na ochranu soukromí, jako minulý týden ze strany TV Nova u soudu s Dominikem Ferim.
Vše zmíněné máte jako novinář znát, abyste někomu neublížil. Zopakujme jen, že v průběhu streamu TV Nova se desetitisíce, možná statisíce lidí dozvěděly jména a data narození poškozených žen. Ochrana poškozených? Všechno marné, Nova si vykládá zákon po svém:
„TV Nova po celou dobu trvání procesu chránila soukromí obětí. Vždy také respektovala pokyny předsedkyně senátu dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. V případě, že nebylo umožněno přenášení či nahrávání, nic z toho jsme neprováděli. Rozsudek je ze zákona vždy vyhlašován veřejně. Předsedkyně senátu povolila i přítomnost kamer. Nemůžeme předjímat, co bude obsahem rozsudku. Přenos z TN Live se nikde nearchivuje a není možné se k němu zpětně dostat. V dalším zpravodajském pokrytí se žádné osobní údaje samozřejmě neobjeví, i nadále plně respektujeme soukromí obětí.“
Nikde ani slovo omluvy, ani pochopení situace poškozených. Je to otřesné. O zpravodajství TV Nova to nicméně vypovídá to, že nikomu, kdo měl stream a informování od soudu na starosti, zřejmě nepřišla ochrana osobních údajů na mysl. Jakoby trestní řád, trestní zákon, zákon o zpracování osobních údajů a nařízení GDPR neexistovaly.
Proč také? Soudkyně přeci povolila pořizování záznamů, tak jaképak copak. Nevědí, že i kdyby soudkyně vzala megafon a křičela na celou ulici před soudem veškeré detaily o trestném činu a poškozených, oni musí pořád dodržovat zákon. Proč? Protože by mohli poškozeným ublížit, protože zákon a náš právní systém je chrání.
Chce se mi věřit, že Úřad na ochranu osobních údajů (který už začal ex offo incident řešit) i policie budou konat a nakonec se z věci stane kauza, která se bude učit na fakultě žurnalistiky. Především však kvůli výši sankce, kterou TV Nova zaplatí. A zapíše si za uši, že doslova nelidský přístup „my nic, my jsme jenom zapnuli kameru“ se nikomu nevyplatí. Obětem se totiž jejich soukromí dlouho nevrátí.
