Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kdyby Václav Klaus svolal tiskovou konferenci na jiná svá oblíbená témata, v nichž se také cítí být nejpovolanějším odborníkem, asi by skoro nikdo nepřišel. Jeho názory na globální oteplování, epidemii covidu nebo třeba práva sexuálních menšin už nikoho moc nezajímají.
Nicméně bývalý prezident svolal média kvůli aktuální politické debatě o urychlení přijetí eura. A to je něco jiného, takže měl plný sál. Jde o jeho srdeční téma, věnoval se mu roky coby ekonom i vrcholný politik. Je v něm autentický a má v něm jistě větší odbornou kompetenci než v problematice tání ledovců.
Exprezidenta Václava Klause nadzvedl novoroční projev prezidenta Petra Pavla. Ten si drze dovolil vyzvat, aby se po letech nekonečných debat udělaly konkrétní kroky k opuštění koruny a přijetí eura. Klaus to označil za „svévolný, účelový, nezodpovědný a nebezpečný politický krok“.
To je docela legrační výtka. Jaké jiné kroky než politické by měl prezident coby vrcholný politik asi tak dělat? Klaus svému nástupci vlastně vyčetl jen to, co nejen na Hradě dělal sám. Vždyť podle sociologů to byl právě on, kdo vnesl do české společnosti silné euroskeptické nálady.
Hlava státu má v Česku tradičně mimořádnou autoritu, svými názory dokáže ovlivnit veřejné mínění. Klaus během svých deseti let na Hradě dokázal většinové společnosti vštípit odmítavé stanovisko k euru i podezíravý postoj k všemu, co přijde „z Bruselu“.
I další Klausova výhrada směrem k Pavlovi je zábavná. Lze ji jednoduše shrnout asi takto: Zatímco já jsem profesor ekonomie, měnové politice se věnuju celý život, napsal jsem o tom spoustu knih a vedl řadu seminářů, tak generál Pavel je, s odpuštěním, lampasák, který tomu nerozumí a nikdy se tomu nevěnoval.
Což je úplně zbytečná výtka. Přijetí či nepřijetí eura vůbec není odborná ekonomická otázka, ale otázka výsostně politická. Všichni relevantní ekonomové se shodují, že výhody a nevýhody společné měny stejně nejdou jednoduše spočítat. Nelze paušálně říct, jestli euro konkrétní ekonomice jako celku víc pomůže, nebo ublíží – to nakonec zaleží na mnoha jiných okolnostech.
Celé dilema jednoduše zní takto: Chceme se ještě silněji politicky a ekonomicky integrovat s jádrem EU, anebo nechceme? Chceme další geopolitickou kotvu na Západě? Chceme další pojistku toho, že nás z Unie hned tak někdo nevyvede, anebo ne?
Že problém stojí právě takto, určitě velmi dobře ví i Václav Klaus. Proto se také aktivizoval. V koruně vidí symbol samostatnosti, suverenity, ale hlavně vzdoru vůči hlubší evropské integraci. On si prostě žádné další propojování EU nepřeje.
Ačkoliv do svazku v roce 1996 jako premiér podal přihlášku, dnes by z Unie nejspíš nejraději vystoupil. A zamířil někam na východ. Minimálně aspoň do Maďarska, kam jezdí obdivovat Viktora Orbána, jak se dokáže vzpírat celému Bruselu.
Václav Klaus musí rovněž tušit, že úplně zbytečně argumentuje ekonomickými důvody. Má sice pravdu, když říká, že euro by nevyřešilo rozvrácené veřejné finance ani vysoké každoroční schodky státního rozpočtu. Stejně tak má pravdu, že by nová měna neodstranila vnitřní potíže v ekonomice, jejíž stávající model se evidentně vyčerpává.
Ovšem nikdo ze zastánců eura také nic takového netvrdí. Klaus jim to jen podsouvá.
Současný prezident má zkrátka jiný názor než Václav Klaus. A není to názor nijak překvapivý, spadlý odkudsi z Marsu. Petr Pavel se prezentuje jako velký propagátor co největší evropské integrace už delší dobu.
Na Nový rok mluvil o euru. Před Vánocemi opatrně zmínil zrušení práva veta v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, tedy změnu současného stavu, v němž jediný stát může zablokovat rozhodnutí proti vůli všech ostatních. Pavel tím chce zefektivnit těžkopádné fungování Unie a naplnit nejodvážnější sny eurofederalistů.
Pokud Václav Klaus tomuto – ze svého pohledu šílenému – scénáři hodlá zabránit, bude muset chtě nechtě „bidenovat“. Což je jeho nové slovíčko, kterým odmítá návrat do politiky. Prý v 82 letech nechce vypadat jako starý americký prezident Joe Biden s legrační chůzí, pohyby, nedoslýchavostí a pomalou orientací.
Ale když jde o něco tak důležitého, jako je boj proti euru a za suverenitu země, možná se nějakého toho „bidenování“ ještě dočkáme.
