Článek
Miroslav Kalousek bude zřejmě muset do Štrasburku a do Bruselu dál jezdit jenom jako turista. Rozhodně se tam v příštích letech nepodívá v pozici europoslance za TOP 09.
Vedení strany si svého zakladatele na společnou eurokandidátku koalice Spolu nezvolilo. Stejně dopadl i další expředseda strany a dosavadní europoslanec Jiří Pospíšil. Místo nich dostanou šanci na křeslo v Evropském parlamentu někdejší starosta Prahy 6 a syn prezidentského „přítele po boku“ Ondřej Kolář a také širší veřejnosti zcela neznámý náměstek královéhradecké primátorky Lukáš Řádek.
Evropský parlament absencí Miroslava Kalouska nijak zásadně neutrpí. Kalousek je jistě známý, schopný a zkušený politik a vtipný glosátor politického dění. Že se nesmíří s politickým důchodem na pozici místopředsedy správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, se dalo očekávat. Kandidatura do europarlamentu, podepřená mnoha nominacemi z krajských stranických buněk, však byla od počátku zvláštním projektem.
Kalousek není dobře jazykově vybaven. A ačkoli jako dvojnásobný ministr financí (jednou dokonce za českého předsednictví EU) zná proces evropských jednání, vždy měl blíž k domácí politice a domácím tématům. Kdo usiluje o místo na koaliční kandidátce, měl by také brát v úvahu postoj partnerů – a ti se ke Kalouskově účasti stavěli od začátku odmítavě.
Přesto do toho Kalousek šel a nechal konflikt mezi postojem krajských organizací na jedné straně a vedením strany i koalice Spolu na straně druhé naplno vybublat na povrch.
Tento souboj ještě – jak se říká v hokeji – dohrál na sociální síti X a následně se vysmál stranickému usnesení, které jej vyzývá ke kandidatuře do Senátu. Argumenty, s nimiž odmítl nabídku senátorství (malý vliv na kontrolu vlády, nulový vliv na státní rozpočet) přitom platí úplně stejně, možná silněji, i pro křeslo europoslance, o něž byl připraven se ucházet i za cenu střetu s vedením vlastní strany.
Kvůli tomu všemu je pravděpodobné, že za Kalouskovým evropským gambitem jsou nějaké hlubší příčiny než jen touha usednout jako jeden ze sedmi stovek europoslanců v impozantním štrasburském paláci.
Těžko říct, zda šlo o jeden ze záměrů, ale Kalouskův pokus dostat se na eurokandidátku Spolu velmi silně ukázal její slabost.
Představitelé ODS i KDU-ČSL byli donuceni otevřeně mluvit o dohodách, které zakazují na společné kandidátce přítomnost „skokanů“, tedy atraktivních a výrazných kandidátů, u nichž je velká pravděpodobnost, že získají značné množství preferenčních hlasů.
Lze pochopit složitost koaličních jednání a potřebu stran hlídat si vydobyté pozice. Zvlášť při vzpomínce na volební kroužkovací masakr, který v roce 2021 zničil koalici PirSTAN. Nicméně existence podobných dohod rozhodně není pro voliče hezkou zprávou.
Celkem jasně se jim sděluje, že hlavním účelem kandidátky Spolu není nabídnout voličům co nejzajímavější výběr osobností, které budou bojovat za společný program. Hlavním účelem je umést vybraným lídrům cestu do atraktivních evropských křesel a pak na celé eurovolby pokud možno zas na pět let zapomenout.
Jakkoli totiž z vnitropolitického hlediska dává udržení koalice Spolu v maximálním množství voleb smysl, z pohledu evropského je eurokandidátka Spolu čistý úlet. Jsou na ní zástupci stran, které v pohledu na Evropu nemají prakticky nic společného. Programové desatero Spolu je přesně tak frázovité a obecné, aby dokázalo udržet na jedné kandidátce skeptika Alexandra Vondru s federalistou Luďkem Niedermayerem. Klidně by ho mohl podepsat i Andrej Babiš. Nikdo se netají ani tím, že poslanci zvolení za Spolu se chvíli po vyhlášení výsledků rozprchnou do dvou různých evropských frakcí.
Společná kandidátka Spolu do Evropského parlamentu je zkrátka nejlepším důkazem, že koalice Spolu žádnou společnou evropskou politiku nemá. Protože kdyby ji zkusila mít, patrně by se rozpadla. Výstup Miroslava Kalouska tuto skutečnost velmi nelichotivě nasvítil. A nepochybně vyvolá u mnoha voličů otázku, zda má smysl volit do europarlamentu nesourodou společnost, jejíž hlavní starostí je, aby se v jejích řadách náhodou neobjevil někdo zajímavý.
Zda Kalousek tuto zprávu voličům vyslal z čiré škodolibosti, anebo s nějakým dalším politickým záměrem, či dokonce konkrétní ambicí, uvidíme až časem.
