Článek
Půl roku po prohře v prezidentských volbách Danuše Nerudová sdělila národu, že bude na jaře 2024 kandidovat do Evropského parlamentu za hnutí STAN v lídrovském tandemu s Janem Farským. Na otázku, proč právě za STAN, odpověděla Seznam Zprávám, že pro ni bylo velmi důležité, aby nezklamala voliče z prezidentské volby.
Což o to, spojenectvím právě s liberálními a proevropskými demokraty Víta Rakušana většinu příznivců rozhodně nepopudí. Teď jde však o to, kolik svých voličů zklame svým rozhodnutím vzdát se v případě vstupu do europarlamentu větších ambicí v domácí politice, v níž se stala všeobecně známou a vzbudila značné naděje zejména u mladé voličské generace.
Samotná slibně rozjetá prezidentská kandidatura přitom pro Nerudovou skončila zklamáním poté, co jí ve finiši kampaně došel dech a skončila třetí s necelými 14 procenty hlasů. Navzdory tomu, že její témata od ženské rovnoprávnosti, smysluplného zvládnutí klimatické změny až po životní šance mladé generace byla zásadní a vymykala se plejádě marketingových kejklí.
Hvězdná hodina Danuše Nerudové nastala až po její prohře, kdy se s grácií vyrovnala se svým neúspěchem a jednoznačně podpořila Petra Pavla proti Andreji Babišovi. A to nejen slovním apelem, ale i tím, že mu dala k dispozici širokou síť svých dobrovolníků sršících mladistvým elánem. A zbavená volebního stresu sama pak uvolněně a přesvědčivě vystupovala na Pavlových mítincích.
Právě tímhle osobním nasazením, nevídaným v obou předchozích prezidentských plebiscitech, přispěla Nerudová k přesunu většiny svých tři čtvrtě milionu voličů k Petru Pavlovi. A dodatečně získala renomé nadějné, mladé političky, která se dokáže přenést přes vlastní prohru a zmařené ambice, když jde o to, aby byli odstaveni od moci populisté a autoritáři, ohrožující ústavní svobody i demokratické základy státu.
Nyní při vyhlášení kandidatury do eurovoleb Nerudová svým voličům vzkazuje: „Populisté se nevzdávají a chtějí si opět podmanit naši zemi za každou cenu. Kvůli našim dětem jim to nesmíme dovolit. Je čas znovu je zastavit.“
Rozhovor s Danuší Nerudovou v podcastu Ptám se já:
Leč, něco tu tentokrát nesedí. S populisty, toužícími vrátit se k moci a znovu unést stát, hodlá paní Nerudová bojovat pozoruhodným manévrem. A sice že ona sama se probojuje do Bruselu. Čímž ale těmto nebezpečným politickým existencím s Andrejem Babišem v čele jen vyklidí tuzemské pole. Do politických bitev v příštích letech, až se bude skutečně lámat chleba, by pak mohla jako europoslankyně zasáhnout leda tak radami veskrze hraběcími.
Mladým lidem, kteří v nemalé míře uvěřili v její kreativitu a vůli prosadit velké vize, pak Nerudová ve svém eurovolebním prohlášení vzkazuje: „Vy jste naší nadějí a já chci pomoci dostat váš hlas do Evropy.“ No, možná by těm jejím nadějím stačilo, kdyby jejich hlasu dodala váhu svým volebním průnikem do některé ze směrodatných sfér české politiky.
Danuše Nerudová pak ještě přikládá pod kotlem, když přiznává své ambice stát se v případě svého úspěchu v evropských volbách eurokomisařkou. „Pokud by taková nabídka přišla, tak by mi bylo ctí na této pozici pracovat,“ říká. Své voliče tím staví před otázku, jak velkou ctí pro ně bude za necelý rok hlasovat pro kandidátku, která jim už teď bez skrupulí dává najevo, že pokud ji zvolí do Evropského parlamentu, hodlá jím prosvištět na samý vrchol bruselské byrokracie.
Když politicky nepolíbená Nerudová kandidovala do nejvyšší ústavní funkce v zemi, působilo to sice jako trochu troufalé, ale také sympaticky „oprsklé“ tažení. Jestliže ale teď prahne po eurokomisařském křesle, do něhož prakticky neusedají politici bez vládní nebo alespoň parlamentní zkušenosti, tak už to nezavání zdravým sebevědomím, ale spíš slušnou porcí megalomanie.
To všechno ale nemění nic na tom, že jde především o její rozhodnutí, kam bude kandidovat a jak chce zúročit relativně masivní podporu z prezidentské volby. Jen se lze těžko ubránit pocitu, že pokud se babišismus a spolu s ním i spodní bahno české politiky znovu derou na povrch, je dobré tomu čelit „na místě vzlínání“.
V případě Danuše Nerudové si lze představit kupříkladu spanilé jízdy republikou, při nichž by znovu a znovu přibližovala občanům své záměry a vize moderního státu i politických změn. Ostatně právě takto si Petr Pavel kypřil půdu dlouho před svým volebním vítězstvím.
Samozřejmě nevíme, co bude za dva roky, v jakém stavu skončí vláda Petra Fialy. Nelze ani vyloučit, že koalice se ocitne v troskách, některé její strany ve stavu rozkladu či přímo zániku. Česká společnost se může rozhlížet nejen po demokratické levici, ale také po nové středové liberální straně s jasnou prozápadní orientací. Ta ale nespadne z nebes.
A právě v takové situaci by mohla sehrát výraznou roli Danuše Nerudová, pokud by neunikla svým příznivcům do bruselských sfér. Ale kdyby v čase zbývajícím do parlamentních voleb s každodenním nasazením vytvářela předpoklady a atmosféru pro nástup nového politického subjektu. Ať už by vznikal na zelené louce, nebo na troskách některých stran.
Pořád ale ještě zůstává pravděpodobné, že katastrofický vývoj nenastane a současná vláda dokončí své volební období sice v pošramoceném stavu, ale všechny její součásti nebudou na odpis. Pak si lze představit, že Nerudová třeba i s některými lidmi ze svého týmu by mohla před volbami do Sněmovny posílit stranu, která by jí v té době byla názorově nejbližší. A která si během toho nejdramatičtějšího vládnutí, jaké jsme zažili v historii novodobého státu, zachová relativně čistý štít.
Pro takovou stranu by mohl být doslova energetickou bombou příchod nezkompromitované a stále populární Nerudové, přinášející do jejích uondaných řad nový zápal a vize, vycházející z dlouhodobých odborných a občanských diskuzí.
Už nynější rozhodnutí Nerudové kandidovat za Starosty a nezávislé do eurovoleb určitě zvyšuje šance Rakušanova uskupení na výraznější výsledek. A pro Danuši Nerudovou to tentokrát vypadá na úspěch.
Jen se nelze ubránit dojmu, že zdaleka ne všichni její voliči z prezidentské jízdy budou skákat nadšením při pohledu na to, jak jim jejich hvězda mizí za bruselským obzorem.
