Komentář: Nekamenujte Fialu, když slibuje platy jako v Německu

„Čtyři roky nestačily, potřebuji osm let, pak budeme mít platy jako v Německu,“ řekl doslova premiér Petr Fiala v České televizi. Odpovědí mu byla smršť kritiky, při které byl mimo jiné označen za populistu, od kterého by se mohli učit i Miloš Zeman a Andrej Babiš. V jádru kritiky bylo drobné nedorozumění.

Komentátoři i ekonomové výroku rozuměli tak, že Fiala mluví o průměrném platu v české a německé ekonomice, který loni dosáhl 43 tisíc korun, resp. 4500 eur hrubého měsíčně. Pokud bychom tedy chtěli dostihnout Německo, musel by průměrný plat v Česku dosáhnout 100 tisíc korun. To je do roku 2029, kdy by Fiala končil své případné druhé období, nesplnitelný závazek.

Premiér ovšem o průměrném platu nemluvil. Jak vyplývá z jeho pozdějších výroků, chtěl jen upozornit, že člověk, který se snaží, na německý plat nakonec dosáhne. Na druhou stranu není divu, že kritici takový detail přehlédli. V řádu věcí také zůstává, že své námitky zasadili do kontextu tradičního sebemrskačství, ve kterém neschopní Češi nesmějí o německých platech ani snít.

Z věcného pohledu přitom Fialův optimismus odráží mzdový vývoj posledních desetiletí lépe než jakákoli frustrace. Na počátku kapitalistické transformace v roce 1993 dosahovala nominální hrubá mzda průměrného Čecha osmi procent německého platu. Loni už to bylo podle příslušných národních statistik 40,1 procenta. Němci přitom platí z hrubé mzdy skoro dvojnásobné daně a odvody. Proto byla loni v Česku čistá mzda na úrovni 47,5 procenta té německé. Po přihlédnutí k cenové úrovni podle Eurostatu vychází, že průměrný Čech si loni za svůj plat mohl pořídit 58,5 procenta zboží a služeb, které si může dovolit průměrný Němec.

Česká mzda dohání tu německou po splnění dvou předpokladů: Logicky se musí rychleji zvyšovat, zároveň ovšem musí posilovat kurz koruny. Tyto předpoklady byly splněny v období 1993–1997, pak 2003–2008 a nejdéle v období 2017–2023, kdy vzestup nezastavila ani krize.

Než premiérské přísliby jednoznačně odmítat je lepší vzít Petra Fialu za slovo. Už dnes je jisté, že letos se tuzemské mzdy k těm německým nepřiblíží. Tamní platy totiž rostou skoro stejně jako v Česku a navíc kurz koruny proti loňsku oslabil. Je tedy namístě premiéra požádat, ať najde nástroj, s jehož pomocí se pozitivní trend z minulých let obnoví už napřesrok. Případně je možné navrhnout stejné téma všem, kdo budou usilovat o premiérské křeslo po roce 2025. Není to snadné zadání v těžkých časech, kdy řada firem naopak plánuje mzdové náklady omezit.

Premiér svůj plán na podporu vyšších platů přiblížil zatím jen těmito slovy na síti X: „Budujeme klíčovou infrastrukturu a umíme přilákat velké zahraniční investory. Naše země bude součástí evropského centra výroby čipů. Také se staneme mezinárodní špičkou v jaderné energetice.“ Zní to dobře, ovšem souvislost tak obecné perspektivy s průměrnou mzdou, na jakou se můžeme spolehnout v nejbližších letech, se hledá jen těžko.