Komentář: Jak oslovit „mladé"? Nechte doma předsudky

Je to už takový evergreen, že se někteří upínají k mladé generaci jako k něčemu, co svým volebním chováním zachrání „demokracii před populismem“ a udrží prozápadní směřování země. Pro takové mám mile míněnou radu: Přestaňte.

Na scénu se tento styl smýšlení dostal opět po vydání nedělního průzkumu agentury Kantar, který přisoudil hnutí ANO skoro 39 % hlasů. „Jak je to možné?“ zní zcela racionální otázka, a to ať už s Babišem sympatizujete, či nikoliv.

„Začali ho volit ‚mladí‘,“ ozývá se zkratkovitá odpověď. To je hrozné, k důchodcům přibyli i „mladí"? Zrada! ZRADA!

Problém je v tom, že mají „mladí lidé“ ve veřejné debatě i v představách některých starších politiků a dalších významných osob obraz jednolité skupiny (zcela jistě také proto, že se dá shrnout právě jedním slovem „mladí"), jejíž zájmy lze souhrnně definovat následujícími body:

Některé zmíněné postoje jsou při definici celé generace naprostá blbost (ano, trochu jsem si zapřeháněl, všimli jste si správně). Jiné snad platí pro nějaký její výsek – dokonce jsou skoro určitě v této demografické skupině zastoupeny statisticky významněji než ve starší populaci. Ale i tak je hloupé o nich uvažovat jako o něčem jednoznačně jednotícím.

Je to úplně stejné, jako kdybych prohlásil, že všechny lidi ve věku 40–54 let spojuje láska ke spalovacím motorům, kupónové privatizaci a tetrisu. Asi se shodneme, že je taková zkratka navýsost pitomá a že jeden pytel na všechny ty čtyřicátníky a rané padesátníky rozhodně stačit nebude.

Pojďme si to ukázat na příkladu. Mně je 26 let. Žiju celý život v Praze, vystudoval jsem univerzitu, jsem schopen pravidelně zaplatit nájem a párkrát měsíčně vyrazit do hospody, aniž bych se omezoval. Mám obrovský sociální kapitál, kamarády a známé mám mezi právníky, lékaři, psychology i programátory. To v praxi znamená, že mi nic materiálního nechybí a můžu řešit hodnotové otázky, třeba právě manželství pro všechny.

A teď naprosto hypotetický člověk, pojmenujme ho třeba Aleš. Tomu je též 26 let. Bydlí v Tachově, vystudoval učiliště, od 19 pracuje v továrně, kterou mu ovšem možná zavřou, a on se se svým úzkým zaměřením bude muset složitě rekvalifikovat nebo stěhovat. Což zvlášť s dítětem, které čeká jeho manželka, nebude brnkačka. Jeho hlavní životní téma je, jak s jednou mzdou uživí rodinu do příštího měsíce, a co bude, pokud přijde o práci.

Co nás spojuje? Věk a snad určité obecně strastiplné vyhlídky směrem k bydlení. Jinak nemáme společného vůbec nic. Promiň, Aleši, v jiném životě bychom byli určitě dobří přátelé.

Dokonce i autor zmiňovaného výzkumu Kantaru Pavel Ranocha v rozhovoru pro Seznam Zprávy specifikoval, že koncept „mladých“ ve vysvětlování Babišova úspěchu neobstojí: „U mladých se to hodně láme na dosaženém vzdělání, opravdu výrazně. (…) Mezi těmi, kteří nemají ani maturitu, tak byla podpora kolem 50 % (…) a mezi mladými vysokoškoláky jen asi pět procent,“ řekl konkrétně.

A tím nám začíná haprovat jeden znovunalezený myšlenkový pochod: za zmíněný úspěch v průzkumu prý může kobercový nálet Andreje Babiše a Aleny Schillerové na „mladé“ prostřednictvím TikToku.

Ačkoliv přesná data pro Česko nejsou, není ani na chvíli možné předpokládat, že je česká generace Z na TikToku z poloviny tvořena lidmi bez maturity a z dvacetiny vysokoškoláky, aby sdělení zmíněných tváří hnutí ANO náležitě plošně ovlivnila všechny přítomné „mladé“.

Co z toho plyne? Především potřeba pochopení toho, že TikTok je jen kanál a forma přenosu politické komunikace. Mnohem podstatnější je obsah sdělení politiků ANO, který v zásadě není nic složitého. Stačí využít toho, že vládní strany části „mladých“, třeba právě Alešovi z Tachova, který řeší úplně jiné problémy než vysokoškolák v Praze, neumějí nabídnout zhola nic. Ani zajímavou přítomnost, ani nadějné vyhlídky do budoucna.

A ne, tohle nejde svést na oblíbené heslo „jen to neumíme komunikovat“. Protože ve většině témat nemá vláda co komunikovat.

Politické apely na „mladé“ od vládních stran se často omezují na to, že jsou budoucnost a že by určitě měli dorazit k volbám. A samozřejmě jsou mířeny na úplně všechny „mladé“.

Jak tedy snížit počet „mladých“, kteří jsou navzdory všeobecným očekáváním připraveni hodit to Babišovi? První krok je přestat o nich mluvit a přemýšlet jako o jednolité skupině – a přestat je tak oslovovat. Protože v opačném případě nastane zděšení a velké překvapení, proč některým stranám v průzkumech nepomáhá ani slib dotací na sójové latté.

A ano, i za sebe přiznávám, že mě už občas nebaví, že mě má v politických diskuzích definovat jen věk.

Nastal čas přestat vkládat do „mladých“ jakékoli naděje. Voličsky se totiž každý jeden/jedna z nich bude nakonec chovat jako příslušník jakékoli jiné věkové či demografické kategorie: racionálně a podle svých potřeb. A ne tak, jak by to od něj/ní někdo očekával, nebo snad dokonce požadoval na základě příslušnosti k nějaké skupině.