Článek
Každý rok se potkávám s kolegou Portugalcem, který pracuje ve Španělsku. Jeho žena pochází z Baskicka. Poznali se, když oba působili v Německu, a tam se narodily jejich tři děti. Ve školce děti mluvily německy. Kolega s manželkou spolu doma mluví anglicky, takže děti angličtinu pochytily také. Každý z rodičů na ně mluvil svým rodným jazykem, takže se odmalička naučily i portugalsky a baskicky. A teď ve Španělsku mají školu ve španělštině.
„A kolika jazyky mluví tvoje děti?“ ptá se mě kolega na večeři ve čtvrti Gion v Kjótu. Dobře ví, že moje žena je původem Slovenka, takže si možná myslí, že spolu musíme doma taky mluvit anglicky. Vysvětluji, že čeština a slovenština jsou si hodně blízko, něco jako londýnská a apalačská angličtina. Vidím jeho zklamaný výraz: Škoda, tak aspoň děti mluví česky a slovensky? Ne, vrtím hlavou, splývá jim to dohromady, mluví česky, jen některá slova mají radši ve slovenštině.
Přesto nakonec mohu aspoň říct, že děti mluví anglicky dobře. Ne, tak doma opravdu nemluvíme. Zkoušel jsem to jednou, když byl dceři rok, a začala plakat. Ale teď ve dvanácti letech mluví anglicky lépe než já, s perfektním americkým přízvukem, a mladší tři děti se tomu blíží. Důvod je jediný: když doma pustíme televizi, tak jedině v angličtině. České pohádky mají děti jako velkou vzácnost o Vánocích u babičky.
Výuka a odpočinek zároveň
Kroužky s rodilým mluvčím jsou super, a ještě lepší je poslat děti studovat do zahraničí. Oboje je ale náročné finančně a ne vždy možné i bez ohledu na peníze. Kdežto YouTube je zdarma a angličtinou hovořící kanály s kreslenými pohádkami lze sledovat za pár korun. Začali jsme s tím, když dceři byl rok a vydržela sedět u tabletu. Půl hodiny denně, které nám zároveň daly šanci si trochu odpočinout.
Musím se přiznat, že z půlhodiny se postupně stala hodina, a tenhle zvyk držíme pořád: děti vyžadují od šesti do sedmi večer pohádky v angličtině. Přes youtubové pořady pro malé děti jsme se dostali k Penguins of Madagascar, My Little Pony, SpongeBobovi a Simpsonovým. Jasně, hodina televize není ta nejzdravější věc na světě. Ale rodiče si nějaký odpočinek zaslouží, navíc si ho mohou ospravedlnit tím, že se děti učí jazyk.
Rád o tomhle systému vyprávím přátelům a popisuji vědecký výzkum, který za tím stojí. Manželka se na mě mračí („Kdybys nekecal,“ říká mi v duchu, a někdy nahlas), protože dobře ví, že žádný výzkum jsme tehdy neřešili. Ze svého dětství si pamatovala spolužáka, který uměl perfektně anglicky, jelikož rodiče mu doma pouštěli Cartoon Network. Korelace není kauzalita, ale zdálo se nám to jako dobrý nápad.
Dabing může zůstat
Tohle všechno neznamená, že by stát měl omezit skvělý český dabing. Sám mám některé seriály raději v dabované formě (například Červený trpaslík), a většina Čechů bude ještě dlouho upřednostňovat dabing i v kině. Ale nevidím důvod, proč dětem nepouštět pohádky a filmy odmalička v originální verzi. Nic to nestojí a výhody jsou jasné. Je potřeba držet jasné pravidlo: když chceš televizi, tak anglicky.
Stejný přístup lze vedle angličtiny použít i na všeobecný rozhled. Pořiďme dětem rádio a od malička jim jako kulisu pouštějme Český rozhlas. Zvyknou si na to a přijde jim to přirozené – podobně jako to přijde přirozené mně. V osmi letech jsem dostal rádio, rodiče mi naladili Radiožurnál a od té doby jsem se nepřestal těšit na Zápisník zahraničních zpravodajů. Představoval jsem si všechny ty dálky a to, jak třeba jednou budu také cestovat…
Sečteno a poodtrženo: digitální doba přináší úskalí, ale také nebývalé možnosti vzdělání dětí. Ty můžeme snadno využít doma při dodržení jednoduchého pravidla: maximálně hodina televize pro děti denně, ale jenom v angličtině. Jakmile pustíme televizi česky, je konec, protože zpátky už chtít nebudou. Pro češtinu nalaďme skvělý Český rozhlas.
