Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je to scénář, u nějž hrozí, že se z USA rozšíří i do Evropy a dále do zbytku světa. Skupina radikálních studentů obsadí část univerzity a utáboří se tam. Brzy dojde i na verbální antisemitské útoky na židovské studenty, jindy na vandalismus. Nebo na oboje. A od rána do večera – zejména ale, když se přiblíží policie – se skupina ohání právem na svobodu projevu.
Vedení zahájí se vzbouřenci jednání. To ale často nikam nevede i proto, že rektoři a jejich zástupci sami léta vytvářeli na akademické půdě podmínky pro to, aby malé, ale krajně hlučné a především krajně levicové názorové platformy zůstávaly uchráněny před kritikou.
Zkrátka aby názorové ansámbly, jež se tváří osvíceně a pokrokově, ve skutečnosti se však vyznačující marxisticky militantním nastavením a sklonem k šikanování lidí s jiným názorem, nikdo nemohl pranýřovat. Univerzity v USA si hřály na prsou hada. Teď nevědí, co s ním.
Abychom si ale rozuměli. Samozřejmě má mít každý právo na svobodu projevu, i kdyby říkal sebevětší hlouposti. Ať se studenti, dotčení něčím, co je podle nich zločinné, shromažďují, bubnují, stávkují, případně zesměšňují. Či ať se v duchu občanské neposlušnosti třeba jen válejí po zemi.
Nejen univerzity, ale obecně vzato celá společnost by to měly dokázat unést. Leč jen do chvíle, než takoví jedinci začnou omezovat svobodu jiných, třeba násilím. Pak legrace končí a policie musí zakročit. Hlavně je ale nutné postavit se klamné představě, že násilí lze chápat jako projev svobodného myšlení a zdravé debaty. Naopak, diskuzi přece násilí znemožňuje.
Jak s tím tedy souvisí Izrael? Tolerance netolerance vytvořila na amerických univerzitách prostor pro myšlenkovou koridu, v níž tato blízkovýchodní země začala hrát roli rudého hadru.
Jako relativně nový stát na mapě světa parádně zapadá do hloupé představy o něčem vytvořeném uměle. Izrael je také technologicky vyspělý, proto jej můžete jako pexeso dosadit k pomyslnému obrázku uzurpátorského kapitalismu. Je to židovský ostrov v muslimském moři, proto v očích uvyklých zkratkovitosti vypadá jako cosi cizorodého. Osadníci, kteří si, pravda, dost nevybíravým způsobem pořád podmaňují další části Západního břehu Jordánu, pak nejsou ničím než reinkarnací genocidních kolonizátorů z dávných dob. A hřích největší: Izrael je spojencem Spojených států. Ty přece umí jen manipulovat a vykořisťovat ostatní, zní dogmatické, fanatické krédo. Bludný kruh se uzavírá Gazou. Krajně levicová zaslepenost tam vidí jen palestinské oběti a bez uzardění opomíjí rukojmí, kteří už přes půl roku vězí v zatuchlých tunelech.
Protesty se táhnou pár týdnů a ve světě se bohužel začíná prosazovat zkreslená optika, že hovoří za celou mladou generaci. Prostě že jsou obdobou protiválečných bouří z roku 1968, kdy se mladí Američané obrátili proti tažení ve Vietnamu.
Jenže tenkrát platila v USA branná povinnost. Ve Vietnamu bojovalo na půl milionu Američanů. Ten rok jich tam o život přišlo na 17 tisíc. Což dnes někomu hrozí, že bude odveden a nasazen v Gaze?
Navíc oproti situaci v době před více než půl stoletím žádné průzkumy zatím nepotvrzují, že by se mladí Američané zrovna houfně s propalestinskými demonstranty identifikovali. Podporu jim vyjadřuje méně než pět procent oslovených lidí do 29 let. Třeba absolventy spíš trápí, že se kvůli posíleným bezpečnostním opatřením ruší honosné závěrečné ceremonie, což je pro mnohé smutné také proto, že přišli už o slavnostní imatrikulační obřad kvůli covidu-19.
Vlajkonošem interpretace o „mluvčích mladé generace“ se stal populární levicový guru Bernie Sanders, který o víkendu řekl, že „Gaza je pro Joea Bidena Vietnamem“. Což je mediálně chytlavé prohlášení, hlavně když k tomu třeba dodáte, že propalestinský shluk na newyorské Kolumbijské univerzitě okupoval slavnou Hamiltonovu síň. Policie jej sice pak odtud vyhnala, ale podstata je jinde. Sál byl v roce 1968 místem jedné z prvních tribun tehdejších protestů.
Sanders má ale pravdu v tom, že chaotické scény nejsou ničím, co by se Bidenovi půl roku před volbami hodilo. Donald Trump se ho jistě pokusí vylíčit jako člověka neschopného zaručit klid. Paradoxně to asi bude dost podobné tomu, jak naopak Biden svého času mluvil o Trumpovi. Konkrétně v době před čtyřmi lety, když Trumpovi dobíhal mandát a Ameriku nečekaně paralyzovaly protesty po smrti černocha George Floyda, zakleknutého policisty.
A zadruhé je zřejmé, že nynější protesty Bidenovi patrně uškodí mezi početnou arabskou komunitou v Michiganu, v jednom z klíčových kolísavých států, o které se prezidentský boj svádí. Obě hlavní strany tam mají vyrovnanou podporu. Jestli tedy něčím, pak se nynější rámus na amerických univerzitách do dějin zapíše nikoli jako mohutný výraz nespokojenosti mladých, nýbrž jako podružná ingredience letošního volebního guláše ve Spojených státech.
