Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Poslanecká sněmovna se zase po čase sešla, aby se opozice pokusila vyslovit nedůvěru vládě Petra Fialy. Protože v Česku nemá tato procedura žádnou záklopku (jako třeba německý model „konstruktivní nedůvěry“), můžeme obsáhlé a všeobjímající sněmovní diskuze sledovat (a platit) klidně jednou za kvartál. Za posledních dvacet let to bude devatenáctý pokus opozice shodit vládu, kabinet Petra Fialy bude předstírané snaze o vyslovení nedůvěry čelit za dva roky svého vládnutí potřetí.
Je na tom vůbec ještě něco zajímavého? Inu, s přimhouřením očí ano. Je pravda, že kvůli urputným obstrukcím, jimiž současná opozice blokuje každý druhý zákon, už divák trochu otupěl a uvykl nekonečným projevům a nočním jednáním. Jenže zatímco obstrukční projevy představitelé vlády víceméně ignorují a nočními debatami se obvykle z povinnosti protrpí, k jednáním o vyslovení nedůvěry vládě přistupují aktivněji.
Takže vzniká alespoň něco jako souboj řečnických taktik a strategií.
To se projevilo i při úterním jednání. Andrej Babiš, který svým dvouhodinovým projevem jednání zahájil, zůstal při svém standardu. Fialovu vládu sepsul za všechno možné, takže některé relevantní body jeho kritiky, nad nimiž by se skutečně mělo a dalo diskutovat (zrušení EET, necitlivé zvyšování daní), se utopily pod vrstvou slovního balastu a laciných útoků (organizovaný zločin, „promigrantský magor Timmermans“).
Petr Fiala tentokrát přišel se zajímavým nápadem a dobrých 20 minut svého hodinového projevu věnoval výčtu 70 „faktů“, jimiž chtěl doložit úspěchy své vlády. Vlastně to byla zajímavá zhutněná inventura Fialových představ o poločasu vládnutí. Jak vypadala?
Fiala svůj projev zakončil sebejistou větou: „Tato fakta mluví sama za sebe a není potřeba k nim něco dalšího dodávat.“ To je první problematické tvrzení. Jakkoli na první pohled působí Fialova sedmdesátka docela impozantně, při druhém pohledu nelze přehlédnout, že v mnoha bodech jde stěží o zvláštní úspěchy a v jiných zase rozhodně nejde o „fakta“, ale přinejlepším o smělé interpretace.
Do první skupiny rozhodně patří třeba body „v EU prosazujeme novou podobu migrační politiky“, „pracujeme na spuštění těžby lithia“ nebo „zahájili jsme tendr na Dukovany“. Je dobré mít na paměti, že prosazování něčeho v EU zdaleka nemusí vždy skončit úspěchem, práce na těžbě lithia automaticky neznamená, že těžba bude dávat ekologický a ekonomický smysl, a Česko už jednou takhle zahájilo tendr na Temelín - a jak to dopadlo. Mnoho bodů z Fialova výčtu je nehotových, chybí za nimi reálný výsledek.
Druhou skupinu tvoří „fakta“, která tedy úplně tvrdými fakty nejsou. Těm vévodí bod s číslem 49: „Rekordně jsme zvýšili průměrný starobní důchod o víc než 5000 korun, seniory jsme ochránili před inflací.“ Vláda přitom v této věci nemusela hnout ani brvou. Za rekordní růst penzí může platný zákon a zdivočelá inflace. Důchodce ochránil před inflací velkorysý valorizační mechanismus, nikoli Fiala. Jeho vláda naopak tento mechanismus učinila méně velkorysým a jednu mimořádnou valorizaci, na niž zakládal penzistům nárok, dokonce zásadně a dost sporně osekala.
Podobně za bod „zvýšili jsme průměrné platy učitelů na 130 procent průměrné mzdy“ by se slušelo připsat „ale museli jsme to vypočítat proti dostatečně starým datům, aby to sedělo, a zrušit svůj slib pro ostatní pedagogické pracovníky“. Pak by snad mohla být řeč o fakticitě.
Vláda podle Fialy také „nastavuje pravidla pro home office“ v rámci podpory rodin. To také není kdovíco k chlubení. Pravidla pro home office vláda nastavuje prostřednictvím té nešťastné novely zákoníku práce, která opožděně transponuje evropskou směrnici a která kvůli poslanecké kreativitě vyvolala bouři nevole ve zdravotnictví. To by se v rámci fakticity také slušelo dodat.
Dalo by se ještě pokračovat. Na každý pád jsme jak ze strany premiéra, tak ze strany obou opozičních lídrů viděli solidní přehlídku vzkazů vlastním voličům. Takové politické chrlení - na jedné straně kritiky, na druhé straně samochvály. Škoda, že se to navzájem moc nepotkalo v ničem, co by připomínalo skutečnou diskuzi či střet argumentů.
