Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zkusme si to představit: premiér Petr Fiala a lídr opozice Andrej Babiš se shodli na dlouhodobé vizi země a nutných reformách. Dohodli se, že ať už bude u moci kdokoliv z nich, tak bude dohodnuté věci prosazovat.
Česko se díky tomu do 10 let stane mimo jiné evropským lídrem ve výzkumu a vývoji malých jaderných reaktorů a také umělé inteligence. Je samozřejmostí, kterou ani není potřeba zdůrazňovat, že země v tu dobu bude protkaná dálnicemi a vysokorychlostními železničními tratěmi. Moderní univerzity a pružný pracovní trh sem budou jezdit zkoumat zaostávající západní státy, aby se inspirovaly.
Takový je zhruba sen českých byznysmenů, kteří se dali dohromady a bijí na poplach. Pokud se stát neprobudí, neudělá reformy a nezačne investovat, stane se Česko skanzenem a přijde kolaps. Hlavní hybatel „podnikatelského povstání“, šéf Hospodářské komory Zdeněk Zajíček, navíc teď přišel s výzvou, ať se na základní vizi a reformách dohodne vláda s opozicí.
Samozřejmě má pravdu, že cesta k restartu Česka je možná jedině tehdy, pokud se na základních věcech domluví hlavní politické síly. Protože jde o věci, které přesahují jedno čtyřleté volební období.
Bez dohody hrozí to, co z domácí politiky tak důvěrně známe: co jedna vláda zavede jako „zázrak“, ta následující odpíská jako „čiré zlo“. A tak pořád dokola. Zažili jsme to mnohokrát. Důchodovou reformu Petra Nečase bez náhrady zrušil Bohuslav Sobotka. Babišovu elektronickou evidenci tržeb zase šmahem škrtnul Petr Fiala.
Je naivní doufat, že tentokrát vláda a opozice hodí dennodenní konflikty stranou a dohodnou se na dlouhodobé vizi. I přes hezké řečičky se zdá, že o to vlastně nikdo ani moc nestojí.
Premiér Fiala velmi přesně nedávno prohlásil, že zaostávání země je i vinou politiků, kteří žijí od voleb k volbám a na klíčových věcech se nedokáží shodnout. Proč potom tedy sám neukázal vstřícnou tvář a nepozval do nedávno založeného vládního výboru pro strategické investice také zástupce opozice?
Ostatně ani podnikatelské svazy, které o dohodu teď tak moc žádají, pro smíření moc neudělaly. Proč šéf Hospodářské komory Zajíček na zářijovou konferenci Česko na křižovatce pozval jen premiéra Fialu, a už ne šéfa ANO Babiše?
Možná se Zdeněk Zajíček coby dlouholetý člen a někdejší místopředseda ODS ještě nemůže odpoutat od stranického myšlení. Jistě by se také dalo vtipkovat o tom, že podnikatelé Babiše na svou akci nepřibrali proto, že si ji nechtěli zkazit šestihodinovým projevem o nové totalitě.
Ano, je mimořádný úkol přesvědčit Andreje Babiše, aby zkusil podpořit cokoliv jiného, než co vymyslel on sám. Samozřejmě že by konkurenční nápady označil za dílo zoufalců a kontroval by svým dlouhým dopisem Ježíškovi – tabulkou 20 tisíc projektů v celkové výši osmi bilionů korun pod honosným názvem Národní investiční plán.
To vše lze pochopit. Pokud ale pánové Petr Fiala a Zdeněk Zajíček dokola mluví o nutnosti dohody vlády a opozice na klíčových reformách a národních prioritách, ale vůbec nic pro to neudělají, pak směřují k tradičnímu výsledku: vše, co teď vymýšlejí a prosazují, mohou hodit do koše, protože pokud se příštím premiérem stane Babiš, zase všechno zruší.
Česko, kde se neumíme shodnout na tom, jakou zemí chceme být, je patrně odsouzeno zůstat oním skanzenem.
