Komentář: Elon Musk, kamarád diktátorů, ze kterého jde strach

Ne nadarmo se Elonu Muskovi říká architekt zítřků. Jeho vizionářský zápal při dobývání kosmu je fascinující, jeho podnikatelský talent při výrobě elektromobilů je ohromující. Jenže všechny vavříny si může aktuálně druhý nejbohatší člověk planety nyní strčit za klobouk. Loni v říjnu koupil sociální síť Twitter. Nejpozději od té chvíle se Musk před očima celého světa proměňuje z inspirativního, sympaticky potrhlého chlapíka v pokrytce, z něhož náhle jde spíš strach.

Twitter, jenž se nyní jmenuje X, ale snad nikdo mu tak neříká, se původně tvářil jako nástroj k prosazování demokracie coby virtuální globální náměstí, kam každý může přijít a říct nahlas, co chce. V rukou tohoto muže, jenž sám sebe označuje za „absolutního stoupence svobody slova“, ovšem zůstává platformou, která ustupuje autokratům, diktátorům a totalitním režimům. Mohou ji používat pro svoje globální propagandistické účely, byť jinak v jejich zemích Twitter svobodně pro běžné lidi fungovat nemůže.

Rusko, Čína, Írán, Severní Korea a Turkmenistán jsou toho příkladem. Další státy, například Turecko nebo Indie, si zase vynucují dočasná omezení Twitteru, když se na něm objevují zprávy, jež jim nejsou po chuti.

Nad tím by se ještě dalo cynicky mávnout rukou, že to není žádná novinka a že musíme Muskova slova o jeho názorově svobodném absolutnu brát s rezervou. Jenže vše získává poněkud děsivější rovinu kvůli věcem, které Musk souběžně sám dělá, tedy jak se osobně lísá do přízně uzurpátorům svobody slova.

Náš svět je tak nastavený, že to má obrovskou odezvu – a to nejen kvůli Muskově postavení na žebříčku nejbohatších, ale i kvůli jeho často až klaunskému vystupování. Jeho kroky politicky rezonují, byť nebyl nikým zvolený. A jeho slovo má tím pádem váhu, bohužel. Či jinak: pokud je dnes ve svobodné části světa něco špatně, pak i to, že člověk bez politické legitimity, ale s obrovským majetkem pod palcem a sklonem k mediálnímu producírování může efektivně zasahovat do geopolitiky.

Před pár dny se v New Yorku sešel s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem, který mimo jiné proslul tím, že nechal pozavírat prakticky celou opoziční scénu. Setkání se ale neslo v přátelském duchu, přestože je Twitter v Turecku zásadním způsobem omezován. Musk dorazil rozesmátý se svým malým synem. Erdogan je uvítal ležérně oděný do saka bez kravaty a hned se zajímal o možnost, že by v jeho zemi vznikla továrna elektromobilů Tesla. Na diskusi o cenzuře Twitteru v Turecku nedošlo. Erdogan Muska pozval na technologickou konferenci „Teknofest“ v Izmiru a ten podle agentury Reuters odvětil, že rád dorazí.

Dalším zářezem pak byly nedávné Muskovy výroky na jedné konferenci v Los Angeles, že je Tchaj-wan součástí Číny, podobně jako jsou Havajské ostrovy součástí Spojených států. A ještě dodal, aby bylo jasno, že Číně rozumí „dobře“.

Nebylo to přitom poprvé, co zabrouzdal do těchto vod. Loni v říjnu prohlásil, že dané problémy by se daly vyřešit tím, že by Čína získala nad Tchaj-wanem „částečnou kontrolu“. Paralela s Havajskými ostrovy vyvolala pochvalnou reakci čínského ambasadora v USA a naopak rozhořčenou odezvu ministra zahraničí Tchaj-wanu Josepha Wua. Ten podotkl, že o žádné „součásti“ Číny nemůže být v případě jeho země řeč a že by Musk udělal lépe, kdyby se snažil domluvit s „čínskou komunistickou stranou na tom, že otevře síť X lidem“.

Jenže faktem je, že s Pekingem se Musk v poslední době spíše baví o rozšíření kapacit své továrny elektromobilů v Šanghaji. Komunistickou Čínu navštívil v květnu. Demokratický Tchaj-wan do itineráře nezahrnul.

V pondělí se potkal s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Ten na něj naléhal, aby si dal pozor na to, jak po twitteru volně kolují antisemitské bláboly a jiné typy kolektivního očerňování lidí. Musk odpověděl standardně, že odmítá jakoukoliv nenávist proti komukoliv. Věc by opět cynicky řečeno nestála za zmínku, kdyby pár dní předtím Musk nezaútočil na nadaci George Sorose se slovy, že je jejím cílem „zničit západní civilizaci“. Na vysvětlenou: americko-maďarský miliardář Soros má židovské kořeny. Jeho nadace Open Society podporuje nevládní iniciativy po celém světě. Soros je častým terčem nenávistných antisemitských konspiračních teorií. Muskova slova prostě zněla jako vystřižená z nich.

Ale patrně největší zásah do politické podoby světa si Musk připsal tím, že před rokem odmítl ukrajinskou žádost o rozšíření internetového pokrytí pomocí satelitního systému Starlink až do oblasti Sevastopolu na Krymu. Ukrajinci tak nemohli navádět svoje drony na vojenská plavidla, z nichž Rusové odpalovali rakety mířící na města. Musk to vysvětloval tím, že internet poskytl Ukrajincům k tomu, aby „mohli sledovat Netflix, aby mohli odpočívat“, ne aby jej používali ve válce. A že mu Rusové řekli, že ukrajinský útok na Krym by mohl uvést do chodu protiútok s pomocí jaderných zbraní – což si on rozhodně nechce vzít na triko.

Hezky mu na to v neděli v listu The Guardian odpověděl historik Timothy Snyder, znalec ukrajinské historie. Rusové Muskovi lhali, ale on jim uvěřil, místo aby dal na Ukrajince, kteří chtěli zničit kapacity rozsévající v jejich městech smrt. Žádná z útočných akcí na Krymu, od zásahu Kerčského mostu po nedávný útok na ruskou ponorku v sevastopolském doku, přece nevedla k atomové válce. „Neustálé ruské jaderné hrozby nejsou nic než psychologickou operací – pokusem zastrašit Ukrajinu a spojence a přimět je ke kapitulaci,“ píše Snyder a dodává: „Teze, že Musk zabránil eskalaci, je ruským propagandistickým kouskem v novém balení. Jejím cílem je najít nové posluchače a pomocí lží dále demoralizovat.“

Musk rád mluví pořád a o všem možném, zejména když jsou na něj namířené kamery, leč nikdy nevysvětlil, proč měl v době, kdy se rozhodl nevyhovět Ukrajincům, vůbec potřebu hovořit i s ruským velvyslancem ve Washingtonu a ptát se ho na názor.

Chtělo by se proto zvolat: Pouč se z toho všeho, hlupáku. Jsi podnikatel, tak se drž svého kopyta. Nikdo nad tebou nechce lacině či snad závistivě moralizovat, ale nemontuj se do věcí, kde jen škodíš.