Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Úterní tisková konference premiéra Petra Fialy, ministra průmyslu Jozefa Síkely a ministra financí Zbyňka Stanjury by se mohla zapsat mezi nejmarnější ve stávajícím volebním období. A možná by mohla soutěžit i s některými plody covidového chaosu za vlády Andreje Babiše.
Není nic špatného na tom, když chce premiér s klíčovými ekonomickými ministry po boku uklidnit veřejné emoce. Ty rozjitřila zpráva, že Energetický regulační úřad hodlá zvýšit regulovanou část ceny elektřiny v průměru o 70 procent. Taková zpráva – vzhledem k tomu, jak komplikovaně se elektřina účtuje – může jistě vyvolat neklid, ba i přehnané reakce a interpretace.
Nicméně vystoupení především Petra Fialy a Jozefa Síkely nemělo s uklidňováním nic společného. Předseda vlády, pravda, sdělil, že ceny elektřiny domácnostem stoupnou „maximálně o jednotky procent“. Ale ani on, ani ministr Síkela necítili sebemenší potřebu toto tvrzení jakkoli podepřít nebo vysvětlit. Zato věnovali spoustu času osočování odpůrců a opakování, že kdo varuje před rychlým, až skokovým růstem cen, lže.
Přitom čísla mluví celkem jasně.
Regulovaná cena elektřiny tvoří v průměru zhruba 40 procent celkového účtu za elektřinu (zbylých 60 procent je neregulovaná tržní cena „silové“ elektřiny). Tuto regulovanou cenu chce ERÚ podle svého návrhu navýšit od příštího roku v průměru o 70 procent. Pokud by tedy cena silové elektřiny zůstala pro příští rok stejná jako letos, vyskočí domácnostem platby za elektřinu v průměru o 28 procent.
Premiér a jeho ministři se dušují, že cena silové elektřiny v příštím roce poklesne, takže celkový nárůst bude mnohem mírnější: maximálně jednotky procent, jak slíbil premiér. Pokud tedy regulovaná složka vzroste o 70 procent, tržní část faktury, tedy cena silové elektřiny, by musela současně klesnout o víc než 45 procent, aby byl odběratel „na svém“.
Aby došlo ke zvýšení celkového účtu dejme tomu o pět procent (což by splňovalo Fialovu definici „maximálně jednotek procent“), musela by cena silové elektřiny klesnout o 38 procent. Pokud by cena silové elektřiny klesla proti letošku třeba „jenom“ o pětinu, bude to pro průměrného koncového spotřebitele znamenat, že na fakturách najde cifru o 16 procent vyšší než letos, což už se rozhodně do „maximálně jednotek procent“ nevejde.
Stručně řečeno - skutečně jsou Fiala a Síkela schopni zaručit českým spotřebitelům, že jim cena silové elektřiny účtovaná dodavatelem klesne o třetinu a víc? Pak by se holedbání „maximálně jednotkami procent“ dalo pochopit. Žádná taková záruka ale neexistuje.
Navíc – a to je velmi důležité – je v těchto počtech pořád řeč jenom o průměrech. Návrh ERÚ je velmi komplikované čtení, nárůsty regulovaných cen jsou nestejnoměrně rozloženy mezi různé typy tarifů a odběratelů. Navíc celý výpočet je pokřivený tím, že v letošním roce platil část regulované ceny stát, zejména příspěvek na podporované zdroje energie.
Nepochybně se najdou domácnosti, které příští rok žádný velký cenový šok nečeká a kde bude pokles ceny silové elektřiny dost silný, aby vyrovnal, nebo i překonal nárůst regulované složky. Ale určitě se to nedá slibovat plošně všem. To prostě není fér.
Přinejmenším je tu nemalá skupina spotřebitelů, kteří měli ceny elektřiny zafixované na předválečné úrovni – ty čeká první setkání s „novým normálem“ a nevyhnutelný cenový skok, a to rozhodně o víc než o jednotky procent.
A nebudou to jediní odběratelé, kteří se nových účtů leknou. A až lídři opozičních hnutí tyto odběratele najdou, plným právem budou Fialu mlátit jeho velkorysým slibem o „maximálně jednotkách procent“ po hlavě.
Ještě jinak řečeno – stát letos subvencoval regulované ceny energií 60 miliardami korun (a dalších 50 miliard padlo na cenové stropy). Jestliže z roku na rok takto masivní podporu vypne, musí se to na cenách nutně projevit. To neznamená, že by tuto podporu vypnout neměl. Bezprostřední energetická krize pominula, to, co vidíme jak v regulovaných cenách, tak v cenách silové elektřiny, už je skutečně cosi jako nový normál.
Na hrůze z cenového šoku, kterou musí uklidňovat nepovedená vládní tiskovka, je velmi dobře vidět, jak snadné je jakoukoli státní podporu zavést, jak snadné je si na ni zvyknout – a jak komplikované je ji potom zrušit. A protože její rušení nutně vyvolává obavy, je potřeba, aby se premiér i klíčoví ministři setsakramentsky snažili takový krok poctivě, férově a trpělivě vysvětlovat. Obviňovat kritiky ze lží samo o sobě opravdu nestačí.
