Článek
Proč jsme v Česku cenovými šampiony v tolika oborech? Nejprve jsme měli jedny z nejdražších mobilních dat na světě. Pak potraviny dražší než všichni sousedé v regionu. A teď zjišťujeme, že máme i nejdražší elektřinu ve střední Evropě.
To asi nebude úplná náhoda. Co je sakra špatně?
Odpověď bychom měli žádat po politicích. Třeba hned ve čtvrtek, kdy Poslaneckou sněmovnu čeká mimořádná schůze k cenám energií. Ale tady se odpovědí bohužel určitě nedočkáme. Jednání svolalo opoziční hnutí ANO. A jeho lídrům jde jako vždy hlavně o to, aby vládě „udělali peklo, až se z toho ministrům srolují ponožky“.
Takže asi všichni předem tušíme, co z obou stran uslyšíme.
Od opozice, že Fialův kabinet je zoufalý a vysokými cenami ničí domácnosti a likviduje průmysl. Místo toho, aby za ně část poplatků za elektřinu zaplatil z příjmů z emisních povolenek. Ani vláda nepřijde s řešením. Jen zopakuje argumenty, že problémy zdědila po předchůdcích, neboť Babišův kabinet kašlal na energetickou bezpečnost a vůbec nic neudělal.
Správnou odpověď musíme hledat jinde. Jestliže se takto utrhly české ceny u několika rozdílných typů zboží, služeb a komodit, evidentně u nás dobře nefunguje tržní konkurenční prostředí. Přesněji řečeno nefungují úřady a instituce, které mají hlídat a zajišťovat, aby trh fungoval.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže selhal u potravin. Jeho úředníci rádi pérovali obce, že špatně vyhlašují veřejné zakázky. Ale že tady vyrostlo pár zcela dominantních hráčů v zemědělství, potravinářství i maloobchodu, to brněnským „ochranářům“ jaksi uniklo.
Ceny dat se snížily až poté, co se obměnilo vedení Českého telekomunikačního úřadu. Ani se nemusely posilovat jeho kompetence. Úplně stačilo, že suverénní úředníci se přestali bát velkých hráčů. K poklesu cen vedlo už jen to, že zákazníkům se umožnilo snadněji přecházet mezi konkurenčními operátory.
Nyní se zdá, že nějakou tu změnu bude potřebovat i Energetický regulační úřad. Klíčové instituce se sídlem v Jihlavě jsme si v éře levného proudu v podstatě nemuseli všímat. Teď ale její úředníci šokovali Česko oznámením, že regulovaná složka ceny elektřiny pro domácnosti vzroste proti letošnímu roku o 70 procent a pro největší firmy až o 200 procent.
Regulovaná část – téměř polovina celkové ceny – jsou vlastně platby za přenos proudu z elektrárny k odběrateli. Náklady na distribuci prudce rostou ze dvou důvodů. Jednak firmy kvůli růstu obnovitelných zdrojů musejí investovat do posílení distribučních sítí. A také proto, že všechny materiály, z nichž se sítě stavějí, brutálně zdražily – dráty, kabely, ocelové sloupy i jejich betonové základy.
Další problém je, že v distribuci žádná konkurence vlastně není. „Rozvážku“ elektřiny mají na svých územích v rukou tři monopolisté: ČEZ Distribuce, E.ON a Pražská energetika. Nikdo nepostaví dvě drahá konkurenční vedení vedle sebe. Hlavním úkolem úřadu proto není hlídat konkurenci, nýbrž regulovat ceny – tedy hlídat, aby odpovídaly skutečným nákladům na obnovu zařízení.
A do toho všeho se celý obor prudce mění. Kvůli válce na Ukrajině, ale hlavně pod vlivem Green Dealu. Lidé z Energetického regulačního úřadu zkrátka nestíhají na změny reagovat. Není to jejich chyba. ERÚ by potřeboval ohromně posílit – užil by jistě i silnější kompetence, ale hlavně kvalitnější odborníky. Jinak bude vždy v podezření, že je pod tlakem mocných a bohatých firem, které má hlídat a regulovat, ale místo toho jim jde na ruku.
Pokud v úřadu nebudou dobře placení, kompetentní a sebevědomí lidé, vždycky hrozí, že energetické kolosy je buď nějak ovlivní, nebo minimálně „očurají“. Prostě si nadiktují, jaké všechny náklady chtějí uznat a promítnout do navýšení cen. A úředníci tomu ochotně vyhoví.
Jít do sporu s energetiky vyžaduje velkou odvahu. Představte si toho chudáka úředníka z Jihlavy, který chce něco rozporovat v nákladech a proti němuž si energetický kolos najme drahého právníka z londýnské kanceláře.
Aby to jasně zaznělo. Kritizovaná impotence není chybou samotných úřadů, které mají hlídat tržní prostředí nebo regulovat to monopolní. Je to chyba, možná dokonce záměr, politiků, kteří klíčové instituce nechávají slabé, okleštěné a v důsledku nefunkční.
Chtějí vůbec politici, aby suverénní ERÚ řekl třeba energetické společnosti ČEZ, že ceny na příští rok prostě nemohou vzrůst o tolik, když tentýž ČEZ díky vysokým cenám pumpuje stamiliardy do státního rozpočtu?
Odvahu by tedy měli mít především politici. Voliči rozhodně nechtějí slyšet, že o cenách elektřiny rozhoduje nezávislý úřad a oni s tím nic nezmůžou.
Možná by vládnoucí garnitura mohla začít úplně tím klasickým a jednoduchým způsobem.
Pozvat si do Strakovy akademie šéfy ČEZ, PRE a E.ON a říct: „Takže, pánové, vypadáte nadmíru spokojeně, teď jste se dva roky pěkně najedli. My od vás chceme, abyste skokové zdražení postupně rozložili třeba do tří let. Oplátkou vám pomůžeme a přispějeme z peněz z emisních povolenek na posilování sítě. Je to OK, nebo chcete jít do války?“
