Článek
Za posledních patnáct let zpronevěřili advokáti a advokátky svým klientům více než půl miliardy korun. A to mluvíme jen o případech, které jsou dohledatelné z otevřených zdrojů. Podvedených klientů jsou za tu dobu možná stovky, odškodnění se naprostá většina nedočkala a někteří také přišli o celoživotní úspory. V poslední době jsme například v médiích sledovali kauzu advokátky Hany Sukové, která klientům zpronevěřila 153 milionů korun. Jistě se stejně jako já ptáte, proč Česká advokátní komora problém zpronevěr není schopna za celou dobu vyřešit a klienty chránit?
V průměru každý druhý rok se o něčem podobném dozvíme v médiích. Jména jako Šťastný, Holomek nebo Suková si za chvíli pamatovat nebudeme. Co se nám ale vrylo do paměti, je nedůvěra lidí k povolání advokáta. Tedy nedůvěra k odborníkovi, jehož prací je podle zákona poskytovat právní pomoc a který má povinnost své povolání vykonávat čestně, svědomitě a slušně.
Jak se vlastně advokátům „daří“ zpronevěřovat peníze? Jejich zločin je postaven na důvěře, kterou k advokátům jejich klienti cítí a kterou následně ve své proměně ve zločince zneužijí. Přitom si říkají: „Zaplatíme z něčeho jiného, budeme mít další příjmy.“ Jenže háček je v tom, že to není pravda. Manko těchto advokátů-podvodníků stále narůstá a nakonec je tak tučné, že jednoho dne řetězec dluhů a lží praskne. Jedná se o takové Ponziho schéma.
Devět let za čtvrt miliardy
Z jednoho takového se naše kancelář snažila peníze dostat zpět. Někdy v roce 2011 se na nás obrátil klient s tím, že si uložil sto tisíc do úschovy u jistého advokáta ze Zlína jménem Holomek. Ten ale věc nevyřídil a uschované peníze nevrátil. Vzápětí se ukázalo, že JUDr. Holomek stojí za největší zpronevěrou klientských peněz v dějinách české advokacie.
Za několik let svým klientům zpronevěřil téměř čtvrt miliardy korun. Z veřejného spisu insolvenčního správce jsme tehdy zjistili, že účet, kam klient peníze poslal, JUDr. Holomkovi ani nepatřil. Nebylo se čemu divit, exekutoři mu veškeré účty obstavili, ale pan advokát podnikal dále a bral od lidí peníze do úschov i jako odměnu za právní služby.
Peníze Holomkovi chodily na účet, který patřil tehdejší zlínské advokátce, která, k našemu překvapení, proti němu vedla exekuci, takže věděla, že je neschopný splácet dluhy. Peníze vybírala a v hotovosti mu je předávala, přičemž si za to účtovala odměnu. Díky této peripetii jsme několik milionů vymohli pro klienty zpět, protože se jednalo o bezdůvodné obohacení. Naprostá většina peněz se ale už k poškozeným nikdy nevrátila.
Místní policie věc šetřila déle než rok, ve vazbě JUDr. Holomek nebyl, paní kolegyně mu zištně pomáhala. Po zpronevěřených penězích klientů se slehla země, státního zástupce ani soud nenapadalo jeho kolegyni stíhat za poškození či zvýhodnění věřitele jako spolupachatele. Ještě v roce 2015 byl Holomek na svobodě a „pomáhal“ lidem, údajně s cílem splatit dluhy. V roce 2016 si šel na devět let sednout do vězení, kolegyně ale byla soudem zproštěna obžaloby a vykonává advokacii dodnes.
Maximálně jednou za 10 let. Nebo častěji?
Česká advokátní komora zareagovala tak, že několik let po sdělení obvinění JUDr. Holomkovi zavedla centrální knihu úschov a pravidlo, že každá jedna úschova musí být na svém separátním účtu. Zavedla také notifikační povinnosti pro advokáty a plnění těchto povinností začala kontrolovat. Jakékoliv administrativní či jiné dílčí pochybení je přitom přísně postihováno v kárném řízení.
To je všechno dobré, nicméně pořád to neznemožňuje advokátům klientské peníze zpronevěřovat, ani je to od toho neodrazuje. Miloš Vlasák – 65 milionů, Marian Šťastný – 84 milionů, loni putovala do vazby Hana Suková – škoda z její zpronevěry dosáhla zatím 153 milionů korun.
U Hany Sukové komoru poměrně podrobně notifikoval Finanční a analytický úřad Ministerstva financí již v roce 2017 o tom, že porušuje povinnosti a vybírá uschované peníze. Komora vyslala kontrolu, nejdřív jednu, pak druhou, a nezjistila nic.
Kauza Suková přiměla komoru letos k dalším opatřením. Nejdříve to byla povinnost okamžitě hlásit do elektronické knihy úschov ukončení úschovy a dále nabízet klientům úschovy s možností sledování pohybů na úschovním účtu přes mobilní telefon a okamžité notifikace o pohybech. Je to dobré opatření, protože v případě peněžních transakcí je čas rozhodující a je ho velmi málo.
Komora by měla dělat víc
Na většině kauz zpronevěr je zřejmé, že zloděje udělala z kolegů příležitost. Což je nijak neomlouvá, ale nabízí nám to odpověď na otázku, o jaký problém se jedná. Je to, jak tvrdí v reakci na nedávnou kauzu Sukové předseda advokátní komory Robert Němec, pouze selhání jednotlivců? Škodě se mohou klienti vyhnout tím, že půjdou za bezúhonnými advokáty s dobrou pověstí. O to se snad ale snaží už teď, ne?
Například Suková i Holomek byli velmi zkušení advokáti s vynikající pověstí. JUDr. Holomek byl svého času v orgánech samotné advokátní komory, dokonce byl členem kontrolní rady. Kozel zahradníkem, chtělo by se říct. Jistěže se v případech zpronevěr advokátů jedná o selhání jednotlivců a z desítek tisíc úschov ročně v Česku došlo ke zpronevěře jen v několika promile případů. To je ale svým způsobem zavádějící tvrzení, protože v tomto smyslu je každý zločin selháním jednotlivce. Kdyby takto argumentoval policejní ředitel u statistiky vražd, jistě by nám to v pořádku nepřišlo.
Nicméně pravidelnost, s jakou se zpronevěry i přes opatření komory dějí, napovídá, že se jedná o systémový problém, a dále také, že k nim bude docházet i v budoucnosti. Advokátů je zhruba třináct tisíc, konkurence je velká. Máme tady vysokou inflaci a sazby advokátního tarifu, z nichž se mají financovat jak ex-offo obhajoby, tak i soukromoprávní spory, jsou směšně nízké. Z této současné situace žádné zlepšení nekouká.
Když čtete přes deset let informace o zpronevěrách mezi kolegy, pořád se ptáte, proč komora problém neřeší i jinak. Především, proč se nezaměří na poškozené klienty a nezíská zpět důvěru veřejnosti. Je zřejmé, že tím, kdo je na věci nejvíce bitý, je klient, protože se proti zpronevěře advokáta nelze pojistit a v naprosté většině zůstane neodškodněn. Hana Suková například nemá žádný dohledatelný majetek. U Holomka se zpronevěřené peníze také nedohledaly.
Je zarážející a velmi smutné, že se poškozeným klientům vůbec nedostává byť jen omluvy. Vím, že je to pro komoru velmi těžké a velký problém, ale čekám od své stavovské organizace mnohem více. Především ve vztahu k obětem trestné činnosti advokátů.
Cesta k odškodnění
Jak tyto problémy řeší komory v zahraničí, nejlépe na západ od našich hranic? To nám komora také nesdělila. Víme ale, že poptávala pojištění zpronevěr, jakési povinné ručení. A hádejte – žádné takové nenašla.
Komora podle médií uvažovala o solidárním fondu pro odškodnění obětí, ale prý by to nakonec zaplatili klienti, protože by jim advokáti odvody do fondu za jednotlivé úschovy naúčtovali, a zdražili by tak službu. Kdyby nezabrala nová opatření na straně povinností advokátů, tak se k té myšlence vrátí.
Já považuji takový fond za nezbytnost. Bude poskytovat rozložení rizika a pokud by se o příspěvek dělil klient s advokátem, šlo by o snesitelnou zátěž. Například letos se celkový počet advokátních úschov pohybuje kolem 50 tisíc. Pokud by odvod do fondu činil tisíc korun za každou úschovu, tak bychom fond za rok naplnili padesáti miliony korun. Navíc lze očekávat, že jakmile dojde k oživení nemovitostního trhu, tak počty úschov opět rychle vyrostou.
Třeba nám advokátům s každou platbou do takového odškodňovacího fondu dojde, že jsme samosprávná organizace, kde zájem na dobrém jménu advokacie je starostí každého z nás.
