Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Díla Davida Černého naprosto ovládla veřejný prostor. Jeho původní nápaditost přitom postupem času nahradila trochu obyčejná, korporátní díla, která nic moc neříkají.
Při výběru umělce, který má obohatit veřejný prostor, se David Černý jeví jako nejjednodušší řešení. Má jméno, za sebou dlouhou kariéru populárního umělce a řadu úspěšných počinů ve veřejném umění. Několik jeho posledních děl ale vzbuzovalo spíše negativní ohlas. A lidé se ozývají. Veřejné umění se nejvíce týká právě jich.
Jaký smysl má obří železná socha s přehnanými a nerealistickými proporcemi, která více než cokoliv jiného reprezentuje sexismus a kýč? Samozřejmě, další přidaná „umělecká“ hodnota Lilith na pražské Invalidovně je, že se jí otáčí hlava. Protože to tady taky ještě nebylo.
Díla Davida Černého se dnes víc než veřejnosti líbí firmám, investorům, developerům. Je jim vlastně jedno, jaké „umění“ se na budovu dá. Stačí udělat nabídku, Černý něco vytvoří a klient bude spokojený. Vypadá, že se zajímá o umění ve veřejném prostoru. Korporace skrze Černého získávají pozitivní obraz, umělec vydělá finančně i mediálně a město samo nemusí investovat do žádného veřejného umění. Vlastně by se zdálo, že na tom profitují všichni. Až na veřejnost.
Přitom investoři a developeři musejí být v kontaktu s městem ohledně stavby nebo přestavby budov. Proč zastupitelé víc neřeší i to, jaké umění bude projekty zdobit? Kdyby z uměleckých děl v blízkosti svých projektů developeři udělali věc veřejnou, nejenže by ukázali rozmanitost domácí umělecké scény, ale nepochybně by si vylepšili reputaci. Každý přece raději uvidí snahu o něco nového než dalšího, stokrát omletého a už poněkud vyčpělého Černého.
Paradoxem je, že ačkoli se korporace snaží skrze Davida Černého pozitivní obraz, poslední dobou jeho díla vyvolávají spíše odpor. A firmy jako by si začínaly uvědomovat, že spojování jejich jména s Černým není pro jejich image moc produktivní. Investoři rekonstrukce obchodního domu Máj původně ani nepřiznali, že plánovanou plastiku kombinující motýla a letoun vytvoří právě Černý. Ten svou účast na projektu zprvu také popíral.
Nemá Česko jiné umělce, kteří by mohli zdobit Prahu? Samozřejmě že má, jenom jim ten prostor nenabízí. Maximálně ještě snad Krištofu Kinterovi. Přitom díla lidí, jako jsou – namátkou – Anna Chromy nebo Lukáš Rais, jsou důkazem, že česká umělecká scéna má co nabídnout.
Nebo jsme takoví kulturní barbaři, že je nám jedno, kdo zdobí naše ulice a náměstí? Možná jsme jen pohodlní a raději sáhneme po jistotě, která se v minulosti osvědčila. Každopádně zaplavovat hlavní město dalšími sochami a plastikami Davida Černého začíná být únavné. Když nabídneme veřejný prostor i jiným umělcům, zjistíme, že mnoho z nich nám má co říct.
