Článek
Slovensko se nachází ve středu Evropy, ale zároveň na její periferii. To není kritika, jen konstatování, že na něm příliš nezáleží. Proto víte, že pokud o volbách na Slovensku informuje v přímém přenosu i britský deník Guardian, pak se něco děje.
Slovensko obrátilo. Zatím není jasné, do jaké míry, ale zvolilo si to, co odmítlo v minulých volbách, kdy odmítlo to, co si zvolilo předtím.
Co si Slovensko myslí?
Čeští novináři na twitteru ocenili, že volby na Slovensku trvají jen jeden den. Je to rychlé a i večerní studia mají své kouzlo. Souhlasím.
To bylo kolem osmé hodiny večer. V půl druhé ráno, kdy byly výsledky ještě daleko, úplně otočili: Chválili české volby a českou volební komisi, díky které je vše velmi rychle jasné. Souhlasím.
Když jsem šel v půl čtvrté spát, definitivně ještě nebylo jasné nic, ale vlastně už všechno jasné bylo. Jasné bylo například to, že slovenské exit polly se zásadně mýlily. Ostatně jako vždy. To není kritika exit pollů - někteří voliči prostě o své volbě neradi mluví.
Platí dvě protichůdné věci: Objevila se překvapení, ale zároveň volby dopadly přesně v souladu s průzkumy a odchylkou. Do parlamentu se například velmi nečekaně nedostali fašisté z Republiky, ale zároveň se tam celkem v souladu s očekáváním nedostaly ani všechny možné spojené „demokratické“ strany.
Což je jedno – počet propadnutých hlasů byl minimální, a volby tak poměrně přesně naznačují, co si slovenská společnost na podzim 2023 myslí a přeje.
Radost ve Směru
Strana Směr se během volební noci s novináři moc nebavila, pak žurnalistům řekli, že se už nic nestane, a v noci potom slavili svých 23 % a z balkonu zpívali lidovou píseň Na Královej holi.
Ve štábu Progresivního Slovenska se sešlo hodně lidí, novinářům bylo všechno otevřené, ale nakonec nebylo co slavit. Progresivci dosáhli úctyhodného výsledku 18 procent, ale nakonec se Směru ani nepřiblížili.
Mimořádně příjemně překvapen naopak musí být Peter Pellegrini, který zřejmě ani sám nechápe, jak se mu podařilo získat téměř 15 procent.
Pokud načrtneme parlamentní strany, vypadá to následovně: Směr a Progresivní Slovensko jsou jasné, přičemž Pellegriniho Hlas silně tíhne ke Směru. Hnutí OĽaNO je nestabilní prvek, se kterým by nejraději nevládl nikdo, SNS je se Směrem, SaS s Progresivním Slovenskem. Křesťanskodemokratické hnutí sice před volbami dávalo najevo, že se Směrem nepůjde, ale nyní se objevují hlasy, že to nemusí být úplně pravda.
O složení koalice rozhodne Robert Fico a Hlas Petera Pellegriniho.
Co rozhodne
Robert Fico si může vybrat, zda kromě Hlasu do koalice vezme Slovenskou národní stranu, která by byla přirozeným partnerem, nebo KDH, které sice spolupráci odmítlo, ale nyní je po volbách a podíl na moci je podíl na moci.
Hlas Petera Pellegriniho může jít se Směrem za podpory členské základny, ale Pelllegrini se s Ficem opravdu intenzivně nemusí. Navíc Směr zatím vždy úspěšně kanibalizoval své koaliční partnery.
Jako druhého partnera si koalice Směru a Hlasu může vedle SNS vybrat i KDH, které je přece jen méně radikální. Alternativou je široká koalice Hlasu s Progresivním Slovenskem, KDH a SaS.
Směr, Hlas a SNS mají 79 ze 150 mandátů. Směr, Hlas a KDH mají 81 křesel. Široká koalice má 82 mandátů. Možné je tedy všechno, ale nejpřirozenější a nejpravděpodobnější koalice je kombinace Směru, Hlasu a třetí menší strany.
Přichází změna
Otázkou je, co to bude znamenat. Téměř jistě změny na Slovensku, a to jak vnitřní, tak zahraniční. Otázkou je pouze, do jaké míry.
Vnitropoliticky to bude velmi pravděpodobně znamenat zastavení vyšetřování představitelů mocenské garnitury z vlády Směru v letech 2016 až 2020. Fico dlouhodobě tvrdí, že toto vyšetřování je zmanipulované a politicky motivované - a mimochodem lže.
V zatím nejasné míře lze pravděpodobně očekávat příklon k neliberální demokracii, zhruba ve stylu Viktora Orbána.
Směrem do zahraničí bude velmi pravděpodobně následovat omezení - ne-li úplné ukončení - podpory Ukrajiny a tzv. suverénní slovenská politika vůči Bruselu. Opět zhruba ve stylu Viktora Orbána.
Můžeme hodiny diskutovat o tom, proč volby dopadly tak, jak dopadly, ale je třeba říci, že kromě detailů by jakýkoli jiný výsledek byl překvapením. Plebiscit na podzim 2023 je triumfem Roberta Fica.
Ficův triumf
Na první pohled se může zdát, že jde o pouhé vítězství, ale ve skutečnosti je to skutečný triumf, a to nejen proto, že Směr získal více hlasů, než mu přisuzovaly průzkumy. Robert Fico především vstal z mrtvých.
Po volbách 2020, a ještě více po odchodu Petera Pellegriniho, strmě klesl, a navíc sám působil rezignovaně. Na veřejnosti se téměř neobjevoval a šuškalo se o jeho blízkém vztahu k alkoholu. Pak se ale probudil, posunul se k extrému a dosáhl dalšího vítězství.
Robert Fico utrpěl mnoho politických porážek: Nečekaně prohrál parlamentní volby v roce 2010, s ostudou a po demonstracích musel skončit v roce 2018. Neúspěšně kandidoval na prezidenta a neúspěšně se ucházel o křeslo u Ústavního soudu. Měl (a má) milenky, osobní i politické skandály. Legendární spis Gorila byl o něm, ale své voliče přesvědčil, že to vůbec není pravda.
To vše přežil, stejně jako přežil tři generace politiků, kteří ho chtěli porazit - Mikuláše Dzurindu, Andreje Kisku a Igora Matoviče. Ti všichni patří minulosti. Robert Fico je stále na vrcholu.
I v nepravděpodobném případě, že by Směr nebyl součástí koalice, totiž dokázal, že umí zabrat. Umí vystihnout, co lidi trápí, nebo jim říct, co by je trápit mělo. Umí srozumitelně komunikovat (často vulgárně) a nebojí se práce, často ani špinavé.
Svým způsobem je to obdivuhodné; škoda, že to pro naši zemi není dobré řešení. Jen si představte, jak moc by totiž člověk jeho politických kvalit mohl posunout Slovensko, kdyby to ním myslel dobře.
