Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nejdřív přišel úlek. Ten způsobila mezi představiteli (a některými příznivci) vládní koalice agentura Kantar, když hnutí ANO přiřkla ve volebním modelu výsledek těsně pod 39 procent. Úlek byl vzápětí vystřídán úlevou. To když agentura Median publikovala jiný model, podle nějž jsou české politické strany dlouhodobě plus minus na svém – tedy ANO daleko vpředu, pak dlouho nic, pak ještě chvíli nic a pak ODS, Piráti a SPD. Za touto čtyřkou následuje víceméně náhodně seřazená směs zbylých vládních a mimoparlamentních stran oscilujících kolem pětiprocentní hranice politického přežití.
Zdaleka nejzajímavější výzkum ale zveřejnila minulý týden agentura STEM na popud Spolku pro podporu liberální demokracie. V něm sociologové zkoumali nálady a postoje voličů, kteří na podzim roku 2021 dali hlas stranám vládní koalice, zatímco dnes vyjadřují s výkonem vlády Petra Fialy nespokojenost.
Podle autorů analýzy je takových lidí zhruba 880 tisíc. Z toho necelá polovina je odhodlána nadále volit některou z vládních stran, jen přesně neví kterou, čtvrt milionu lidí by spíše dalo hlas některé z vládních stran, ale nevědí, jestli vůbec půjdou k volbám, a 220 tisíc nejnaštvanějších už žádnou z vládních stran spíše volit nechce.
Na reprezentantech těchto skupin se sociologové snažili ukázat, co vládní voliče štve a co by je teoreticky mohlo uchlácholit a udržet v pětikoaličním táboře. Výsledky jsou pozoruhodné, i když zase ne úplně překvapivé. Dvě třetiny nespokojených by spíše nebo určitě daly znovu hlas straně, kterou volili v roce 2021, pokud by strany „důsledněji prosazovaly vlastní program“. To je zdaleka nejspolehlivější recept na znovunabytí důvěry někdejších voličů, kteří dnes váhají.
Hned druhým nejlépe vnímaným krokem by byla „výměna ministrů za tuto stranu“, která by mohla obměkčit 42 procent nespokojených voličů. Je důležité si uvědomit, že jde skutečně o ministry strany, k níž má volič blízko. Tedy ne že si (například) volič ODS představuje, že má z vlády zmizet někdo od Starostů nebo Pirátů, ale že by volič ODS pojal ke své straně větší důvěru, kdyby sama vyměnila některého z ministrů ODS.
Jak je složení vlády poněkud strnulé, protože koordinovaná pětikoaliční obměna vlády by složitostí připomínala legendární Kulový blesk a narážela na mnoho neřešitelných problémů, tak tady se otvírá prostor k úvahám o změně na úrovni jednotlivých stran.
S tím souvisí i měřená spokojenost voličů jednotlivých stran s výkony „jejich“ ministrů. Výzkumníci nechali známkovat jako ve škole voliče Pirátů pirátské ministry, voliče Starostů ministry STAN a podobně. Nejspokojeněji v tomto smyslu vypadají voliči Pirátů – což může také souviset s jejich dlouhodobě stabilní podporou ve volebních modelech.
Jen 17 procent voličů Pirátů dalo „svým“ ministrům čtyřku nebo pětku. To je výrazně méně než u Starostů (29 procent), lidovců (28 procent) i TOP 09 (34 procent). Nejpřísněji hodnotí „své“ ministry voliči ODS, dvě nejhorší známky jim dalo 36 procent z nich. Pro férovost je dobré uvést, že ministři ODS dostali také nejvíce kladných hodnocení (jedničku a dvojku jim dalo 27 procent jejich voličů), zatímco Piráti vyšli z průzkumu spíš jako trojkaři (trojkou pirátské ministry ohodnotilo 56 procent jejich voličů).
Důležité je i zjištění, že silnou motivací i nespokojených vládních voličů zůstává to, co výzkumníci označují za „princip negativní volby“, zatímco všichni ostatní tomu říkají „antibabiš“. Pro voliče vládních stran (i ty zklamané) je zkrátka opravdu důležité, aby se k moci nedostali Andrej Babiš a Tomio Okamura. Je jasné, že antibabiš by neměl být zásadní vládní agendou, ale pokud jej vláda drží jako všudypřítomný podtón svého konání, vychází tím do velké míry vstříc svým voličům.
Nicméně platí, že jako všechno v životě i antibabiš je otázkou míry. Není například úplně pravděpodobné, že zklamaní voliči, ačkoli se drží „principu negativní volby“, budou nadšení z mimořádné sněmovní schůze, která se má zabývat Andrejem Babišem a jeho neomalenostmi. A kterou hnutí ANO nepochybně obratně využije k hodinám a hodinám vlastní propagace a kritiky vlády.
Z průzkumu vyplývá, že by voliči chtěli po „své“ vládě ledacos – větší aktivitu, možná nějakou tu personální změnu, lepší důchodovou reformu, lepší úspory státních výdajů, lepší podmínky ve školství. O svolávání zbytečných sněmovních schůzí se tam ale nepíše nikde nic.
