Článek
Protože kabinet Petra Fialy vládne v komplikované koalici. Protože jeho ministři přišli do svých funkcí hrubě nepřipraveni. Protože vláda si některé důležité kroky zbaběle nechávala až na dobu po prezidentských volbách. Protože průzkumy volebních preferencí a důvěry v politiky (i kvůli již zmíněnému) vypadají, jak vypadají. A také protože některé věci prostě trvají déle než jedno volební období.
To všechno jsou důvody, proč je už dnes dobré se občas podívat kupředu, za horizont příštích sněmovních voleb. Fialova vláda se pustila do řešení některých palčivých problémů české ekonomiky a společnosti. Někdy dobře (jako při shánění alternativ k ruskému plynu), někdy dost diskutabilně (jako v případě složení konsolidačního balíčku), někdy vysloveně špatně (jako v přístupu k výstavbě jaderných zdrojů a ČEZ), jindy neobratně (jako v případě snížení valorizace penzí).
I kvůli mnoha vládním chybám se navíc právě nyní zdá pravděpodobné (jakkoli rozhodující sněmovní volby jsou zadlouho), že současná garnitura bude ve funkcích vystřídána současnou opozicí. V takovém případě leží na opozici i v daném okamžiku kus odpovědnosti za budoucí vývoj země a není od věci se ptát, co by se s řešením dlouhodobých problémů dělo, pokud by na střídání u moci skutečně došlo.
Jinými slovy – je logické, že ani vládní, ani opoziční strany dosud nemají sepsány programy pro sněmovní volby. Ale u konkrétních problémů by bylo vhodné mít už dnes představu o tom, jak o jejich řešení potenciální budoucí premiér a jeho ministři smýšlejí. Třeba ve věci důchodového systému.
Jak jsme se dozvěděli (nejpozději) po „důchodové“ schůzce u prezidenta Petra Pavla, je zcela irelevantní, co k libovolnému tématu řekne stínový premiér Karel Havlíček nebo stínová ministryně financí Alena Schillerová. Jediné, co má reálný vliv na politiku hnutí ANO, je slovo „šéfa“ Andreje Babiše.
Ten nejdříve vehementně popřel informaci, že by ANO bylo ochotné kdy připustit nutnost zvýšení důchodového věku, a následně ve svém podcastu odmítl jakkoli naznačit přístup svého hnutí k penzím s výmluvou, že „nechce vládě radit“.
Pohled na Babišovy výroky o důchodech napříč jeho dlouhou politickou kariérou mnoho odpovědí také nenabídne. Posuďte na vybraném vzorku sami, vezmeme to od těch nejnovějších.
„Zeptejte se mě, když budeme ve vládě, my vám to potom řekneme. Já jsem byl ve vládě a řekl jsem: Na důchody bude vždy.“ (2024)
„Hnutí ANO nikdy v minulosti nesouhlasilo s navýšením věku odchodu do důchodu, ani dnes nesouhlasí a ani nikdy nebude souhlasit.“ (2024)
„Já nevím, co je důchodová reforma. Já vím, že budeme zvyšovat důchody.“ (2020)
„My jsme také zastropovali důchodový věk na 65 letech a nepočítáme s jeho zvýšením. Naopak. Pokud se nám bude dobře dařit, tak je tam určitě potenciál, abychom ho spíš snižovali.“ (2019)
„Budeme se inspirovat Austrálií, Novým Zélandem, anglosaskými zeměmi, kde do důchodového fondu přispívá zaměstnavatel a stát a zaměstnanec si musí šetřit. (…) Představuju si systém spoření, v němž bude každý automaticky, ale prostřednictvím opt-outu z něho bude moct vystoupit.“ (2019)
„Hlavně chceme vyřešit důchody. Dvacet pět let mluvíme o důchodové reformě, takže to bychom určitě chtěli zkusit. Hlavně chceme oddělit důchody od rozpočtu.“ (2017)
„Systém, který dnes máme, kdy se posouvá věk podle průměrného věku života, je v pořádku.“ (2016)
Skoro se nechce věřit, že všech těchto výroků se dopustil během několik málo let jediný člověk, ale je to tak. Jestli je Andreji Babišovi něco lhostejnější než samotný důchodový systém, tak je to snad jen udržitelnost důchodového systému.
Penze jsou pro Babiše jediné – stroj na hlasy. Pokud jde o to, vysypat z hlavy, kdy a o kolik se za jeho vlády zvýšil průměrný důchod, je Babiš šampion. Ten stroj funguje báječně, ale na dluh. Na velký dluh. A o něm Babiš nechce slyšet. Zdá se, že jediné, co chce, je vrátit se ke kniplu a zase, jako v roce 2019, vzkazovat ministryni financí přes média, ať si dá panáka a zvedne penze o dalších devět stovek.
Na otázku z úvodu, co si lídr nejsilnější opoziční strany s aspirací i solidní šancí na brzké převzetí moci myslí o důchodovém systému jako největším problému českých veřejných financí, se tedy nabízí několik odpovědí. Nejspíš si nemyslí nic. Možná si naopak myslí úplně všechno najednou. Možná si myslí, co ho zrovna v daný moment náhodně napadne.
Ani jedna z možných odpovědí není příliš povzbudivá. Penzijní systém by potřeboval větší péči.
Babiš s největší pravděpodobností doufá, že vládní koalice zvládne silou prosadit svá nepříjemná opatření, aby on, až bude u moci, nemusel dělat nic, což je mu ze všeho nejbližší. Případně aby mohl s dobře hranou velkorysostí zase (jen trochu) povolit šrouby.
