Komentář: Česko řeší „legální“ kokain. Mezitím přišla mnohem horší droga

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

V dnes již značně populárním interview, kde Jindřich Vobořil dosti neobratně hovořil o případném státem kontrolovaném prodeji kokainu, vyřkl tento národní protidrogový koordinátor i nenápadnou, leč v kontextu světového dění zásadní větu: „Myslím, že u kokainu by fungovat mohl (regulovaný trh). Měli bychom regulovat různé látky podle jejich rizik. Budu se dívat úplně jinak na heroin, nebo dokonce fentanyl, než na kokain a konopí.“

Ano, fentanyl, který již má první oběti i v Česku, jasně označil za horší než heroin. Ve shodě se všemi adiktology, farmaceuty, lékaři i koronery planety.

Podle údajů amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí zemřelo v roce 2022 ve Spojených státech na předávkování drogami téměř 110 tisíc lidí. Syntetický opioid fentanyl – ultrasilný heroin v legálních tabletách – zavinil přes 75 tisíc úmrtí. Což jsou více než dvě třetiny. Množství „přestřelení“ fentanylem se mezi lety 2013 a 2021 zvýšilo více než třicetkrát. Další údaj hovoří o tom, že v souvislosti s užíváním léků na tišení bolesti mezi lety 1999 a 2017 zemřelo na předávkování kolem 400 tisíc lidí.

Tento mimořádně účinný lék na bolest - je padesátkrát silnější než heroin a stokrát silnější než morfin - nyní evidentně dorazil nejen do českých lékáren, ale i do ulic. Jen pár dní od sebe dělí dvě úmrtí zaviněná právě fentanylem. V Bruntále po použití fentanylové náplasti zemřela třiačtyřicetiletá žena.

V Brně zase policie na konci minulého týdne obvinila devětačtyřicetiletého muže, který o třináct let mladší ženě ze Zlínska prodal fentanylovou náplast. Hrozí mu osmnáct let vězení. Žena poté, co náplast použila, a navíc pila i alkohol, zemřela na multiorgánové selhání.

Na Netflixu je nyní k vidění pozoruhodný hraný seriál Painkiller. Pojednává o léku jménem OxyContin. Silném opioidu na lékařský předpis, určeném třeba onkologickým pacientům. V USA odstartoval nejhorší drogovou katastrofu v dějinách. Jde o skutečný příběh rodinné farmaceutické firmy Purdue Pharma. Je to film o bolesti. O léku, který ji dokázal extrémně úspěšně tlumit. Tak účinně, až se jej pacienti hnaní reklamou začali hromadně dožadovat. A lékaři, povzbuzováni odměnami od obchodních cestujících Purdue Pharma, jej až příliš ochotně předepisovali. Hlavně je to ale film o hamižnosti farmaceutické familie Sacklerových, která si pro dolary kráčela doslova přes mrtvoly. Výsledek byl otřesný. Davy v těžké závislosti. Denně zesnulo až 130 lidí.

Stejný streamovací kanál uvádí dokumentární sérii Lékárník. Sleduje v časosběrné formě výsek života jistého Dana Schneidera, lékárníka z městečka v Louisianě. Jeho syn zemřel zbraní dealerovou, když si kupoval crack. Lékárník Schneider nejprve s až otravnou urputností případ na rozdíl od policie rozlouskl. Jeho pozornost se vzápětí obrátila k novému fenoménu, jehož si v reakci na smrt milovaného syna povšiml. Rodinná tragédie jej vybavila vysokou citlivostí k drogovým otázkám. Nechtěl, aby kdokoliv jiný musel prožívat utrpení jako on a jeho blízcí.

Opět se až místy s nesnesitelným nasazením začal věnovat lékům na předpis proti bolesti. Thrillerový dokument má svého druhu lokální happy end. „Opioidovou epidemii“, už řadu let jeden z největších problémů USA, jemuž se ve svých projevech věnuje i prezident Biden, však pochopitelně zastavit nemohl.

Dnes už ale nejde o OxyContin, který kvůli úmrtím závislých pacientů získal příšernou reputaci. Nahradil jej fentanyl, paradoxně ještě silnější. Opět jej máme běžně v apatykách.

A tím máme nemyslím jen zámoří, ale i Česko.

K předávkování stačí pouhé dva miligramy. Příčinou smrti bývá respirační útlum. Velmi zjednodušeně řečeno: Uživatel upadne do tak hluboké agonie, že přestane dýchat.

Drogovým dealerům trvalo jen moment, než si povšimli nové příležitosti, a tak už je dnes většina fentanylu, který se prodává v ulicích, nikoliv z lékáren na předpis, ale z ilegálních drogových laboratoří.

O léku mluvila koncem minulého týdne v Českém rozhlase Denisa Krásná z Katedry anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V USA dlouhodobě žije. Na dotaz, zda se podle ní povede opioidovou krizi dostat pod kontrolu, odvětila: „Nechci být pesimistická, ale obávám se, že je fentanyl natolik silný a návykový, že je v tuhle chvíli těžké to zastavit.“

V úvodu zmíněný Jindřich Vobořil se po prvních českých úmrtích zaviněných fentanylem k věci vyjádřil takto: „Látka je podobná heroinu, avšak je extrémně silnější. Efekt je blažené uklidnění, jako u heroinu (…) Je potřeba tomu věnovat pozornost (…) Zatím se nám jako jedné z mála zemí daří mít nejmenší počet úmrtí po předávkování.“

Podobně jako amerikanistka Krásná věří, že na Česko opioidová morová rána nedopadne s takovou razancí, s jakou ničí už nejen USA a Kanadu, ale, byť v menší míře, i některé evropské země.

Nebo ve velkém Indii. Farmaceutické firmy se totiž, jak píše Zdravotnický deník, snaží kvůli stupňující se opioidové krizi v USA – proti níž se zvedá čím dál agresivnější prevence i represe – hledat nová odbytiště. Rozkastovaná země s dokonale nepřehledným zdravotnickým systémem je ideální terč. „V Indii tak doslova vzkvétá obchod s bolestí,“ uvádí odborný list.

Nakolik je pravděpodobné, že jsou první úmrtí na fentanyl v Česku předzvěstí většího problému? „Co se týče rozšíření mimo Severní Ameriku – fentanyl se rozšířil i mezi kontinenty, ale jeho prevalence a dopad se v jednotlivých regionech výrazně liší. Místní faktory, včetně drogové kultury, socioekonomických podmínek a právě zdravotní infrastruktury pak mohou ovlivnit rozsah, v jakém se fentanyl stane problémem veřejného zdraví v konkrétní oblasti. V případě České republiky jsem ale optimistická. Myslím, že máme dobré podmínky pro to, abychom se s jakoukoli opioidní krizí, která by teoreticky mohla nastat, dokázali potýkat,“ doufá Krásná.

Snad je to víra oprávněná. S určitou skepsí k ní ovšem může přistupovat čtenář poslední zprávy Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, jež konstatuje, že v České republice má problém s nadužíváním psychoaktivních medikamentů 1,35 milionu lidí, z toho 900 tisíc žen.

Problémové jsou v tomto ohledu zejména starší generace hypnotik, tedy léků na spaní, sedativa a benzodiazepiny čili anxiolytika, prášky potlačující úzkost. Benzodiazepiny předepisují lékaři desítky let. Postupem času se však ukázala silná tendence vytvářet u pacientů rezistenci, nutnost zvyšování dávek, a vyvolávat závislost.

Desetina národa není málo. Dostat se z návyku na benzodiazepiny není nic snadného. Jde to i ambulantně, ale často musí jít o léčbu nemocniční, podobně jako třeba u alkoholu.

Ovšem pořád se bavíme o lécích, které jsou relativně bezpečné. Ani ve vysokých dávkách nebývají smrtelné. Což ale – pozor – neplatí při kombinování kupříkladu s alkoholem.

Otázka zní, co se stane, až se místo Neurolu, Diazepamu nebo Lexaurinu dostane Čechům do rukou nesrovnatelně účinnější fentanyl.

Což už se ve velkém začíná dít. Zatímco spotřeba benzodiazepinů klesá, užívání opioidních analgetik je na vzestupu. Podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti je u nás bere už 550 tisíc lidí.

Mezi odborníky navíc panuje shoda, že ve vyspělém a současně vysoce neurotickém světě – kam patříme – spotřeba léků s relaxačním účinkem prudce roste. A nezdá se, že by se trend měl obrátit.

Leč kdo je připraven, není překvapen.

Možná by neuškodilo, pokud by se – dejme tomu – lidovci začali na poli návykových látek chovat nikoliv trapně populisticky, nýbrž inteligentně, racionálně. A přichystali preventivní kroky k zastavení nástupu opioidů do Česka.

Namísto aby vedli marný boj proti relativně bezpečnému konopí a absurdní a neobhajitelnou bitvu za nezdanitelné víno.