Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Škody způsobené jarními mrazy v polovině dubna jsou skutečně dlouho nevídané. Úroda ovoce bude letos proti dlouholetému průměru zhruba pětinová, mnoho sadů nevydá ani kousek ovoce. Škody, byť o něco méně dramatické, sčítají také vinaři, zejména ti v Čechách.
Za takové situace lze diskutovat o ledasčem. Třeba o tom, nakolik má nebo nemá stát zachraňovat byznys, v němž je počasí přirozenou součástí podnikatelského rizika. Nebo o tom, nakolik při případném odškodnění zohledňovat, zda byl a mohl být podnikatel pojištěn. Nebo o tom, zda a jak lze metody pěstování, případně výběr plodin přizpůsobovat klimatické změně a častějším výkyvům počasí. O tom všem a mnoha dalších věcech lze vést zajímavé a plodné diskuze.
O čem bychom se naopak v souvislosti s nečekanými ranními mrazíky bavit neměli, je daňový systém. Ten by měl být nastavován pokud možno podle jiných kritérií.
Přesto se čeští a moravští vinaři rozhodli chytit příležitost za pačesy a využít přírodní pohromu k ukončení debat o zavedení nenulové spotřební daně na tichá vína. Finanční kompenzace prý nechtějí – jen aby se zapomnělo na nápad postavit alkohol ve víně na roveň všemu ostatnímu lihu a uvalit na něj nenulovou spotřební daň.
Nijak nepřekvapí, že vinaři využívají všech prostředků. Trochu překvapivé je, že na jejich hru přistoupí i ministr zemědělství. „S ohledem na dopady katastrofálních mrazů i na vinařský sektor, zvláště v Čechách, považuji pokračující debatu nad zavedením spotřební daně na tichá vína za hazard s celým sektorem, zvláště malých a středních vinařů,“ prohlásil nedávno lidovecký ministr Marek Výborný.
Lidovci vůbec kolem danění tichého vína předvádějí obdivuhodné tanečky. Sám Výborný, který není v debatě o víně hendikepován jihomoravským původem svým ani svého mandátu, ještě v dubnu diskuzi o nenulové spotřební dani na tiché víno připouštěl. Pak ale zavelela vinařská lobby, moravská voličská báze a v neposlední řadě stranický šéf a Hanák Marian Jurečka. Výborný srazil paty a stal se ze dne na den sveřepým odpůrcem. A jako výmluva mu – s nápovědou vinařské lobby – posloužily dubnové mrazy.
A to už je skutečně smutné. Kritérií pro nastavení daňového systému může být mnoho. Mohou to být kritéria ekonomická, například snaha vybrat víc peněz do státního rozpočtu nebo snaha vyrovnat externality působené určitým jednáním. Mohou to být – jako v případě spotřební daně na tiché víno – kritéria společenská, například motivace k nějakému typu chování. Ale daně se rozhodně nemají nastavovat podle toho, jestli zrovna mrzne.
Česko je zemí závislou na alkoholu, prosáklou lihem nejvíc z celé EU. To má silné dopady na veřejné zdraví a skrze něj také na ekonomiku. Držet za takových okolností na jednom typu alkoholických nápojů nulovou spotřební daň je národní daňový masochismus. Ano, jiné „vinařské“ země mají spotřební daň na tiché víno také nulovou, ale jejich průměrný obyvatel starší 15 let si také neprolije hlavou 14,5 litru čistého lihu každý rok.
A protože jednou z cest, jak snížit spotřebu alkoholu, je zvýšit jeho cenu, je debata o zatížení tichého vína nenulovou spotřební daní zcela legitimní. Mohou v ní padat různé argumenty o osvobození menších producentů. Musí v ní padnout argument, že skoro tři čtvrtiny vína spotřebovaného v tuzemsku jsou z dovozu a že spotřební daň nejsilněji dopadne právě na nejlacinější importované patoky sloužící jako cenově nejefektivnější způsob dopravy alkoholu do krve.
Spotřební daň na tiché víno můžeme zavést poněkud hloupě, tedy tak, jak navrhuje ministr financí Zbyněk Stanjura – prostě přepsat v zákoně o spotřební dani nulovou sazbu na nějakou větší. Anebo můžeme spotřební daň na tiché víno zavést chytřeji jako součást komplexní změny přístupu k danění alkoholu – třeba tak, jak ve své daňové studii navrhují experti z PAQ Research.
Ale určitě nemůžeme zahajovat a ukončovat debatu o zásadních daňových změnách s velkým potenciálním společenským dopadem podle toho, jestli v dubnu zrovna přituhne nebo zaprší. To už by nebyl jen daňový masochismus. Řídit debatu podle počasí už je čisté daňové klaunství.
