Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zaměstnavatelé a odboráři spojili síly a jali se cupovat vládní konsolidační balíček. Přesněji řečeno jali se lobbovat za změny, které by podle nich vládnímu konsolidačnímu úsilí prospěly. Nad hlavou přitom třímají prapor s heslem „Souhlasíme s tím, že stát musí lépe hospodařit, ale…“
Ne, vládní konsolidační balíček rozhodně není dokonalý a bylo by možné v něm udělat mnoho různých užitečných změn, které by lépe nebo spravedlivěji rozdělily dopady vládního úsilí o zdravější veřejné finance. Tato debata ale zatím zůstává spíše na akademické půdě a ve vládě mnoho ozvěn nenachází.
Sociální dialog, který vede vláda se zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů, se zato – dle očekávání – přinejmenším zčásti zvrhl v klasickou lobbistickou bitvu, v níž nejhlasitější vyhrává.
Krásně je to vidět na odporu proti vládní snaze zrušit zaměstnavatelům daňové zvýhodnění nepeněžních benefitů pro zaměstnance. To jsou všechny ty „multisportky“, poukázky na návštěvu solárií, bazénů, posiloven, na levnější brýle, doplňky stravy nebo knihy. Na tom, že všechny tyto úlitby spokojenosti zaměstnanců si zaměstnavatel má odečítat z daní, se shodnou jak odboráři, tak zástupci zaměstnavatelů.
Zaměstnavatelé bezelstně hlásají, že pokud si benefity nebudou moci odečíst z daní, nebudou je svým zaměstnancům vůbec poskytovat. Ohánějí se průzkumem, podle nějž má takový postoj až 90 procent českých firem. Je to ovšem průzkum, který si nechala zpracovat společnost Multisport Benefit, tedy jeden z lídrů trhu se zprostředkováním nepeněžních benefitů.
Situace ve skutečnosti nebude tak horká. Vyprávění o tom, že zrušit daňové zvýhodnění něčeho znamená faktickou likvidaci, nebo přímo zákaz dané věci (stravenky, tiché víno, benefity…) je oblíbená lobbistická strategie. Realita bývá výrazně pestřejší.
Už mnoho let nás různé personální agentury a specialisté na HR zásobují příběhy o tom, že výplata dnes není jediným, možná ani rozhodujícím kritériem při výběru zaměstnání. Na důležitosti podle těchto expertů nabírají jiné věci - v neposlední řadě také struktura a podoba zaměstnaneckých benefitů. Potenciální zaměstnanci si dnes prý vybírají podle toho, jak se firma ke svým zaměstnancům staví. A roli hrají především výhody v oblasti zdraví či zdravého životního stylu nebo příspěvky na různá pojištění – životní či penzijní.
Pokud je to pravda a zmínění experti pro oblast lidských zdrojů nás po léta neklamou, pak by firmy byly hloupé, kdyby benefity po konci jejich daňového zvýhodnění šmahem plošně rušily. Způsobily by si tím zásadní konkurenční nevýhodu na trhu práce, ztratily by atraktivitu především pro mladší uchazeče o zaměstnání.
Přitom český trh práce je napjatý k prasknutí, lidí je málo a firmy, když už je mají, si je chtějí udržet. Pokud zjistí, že jsou k tomu benefity potřeba, pak platit za ně „plnou cenu“ bez daňové výhody nebude zase taková oběť. Je možné, že benefitů ubude a budou se například pečlivěji strukturovat podle zaměstnaneckých pozic. Ale plošný krach benefitních systémů je hodně přehnaný scénář.
Ledaže by snad nepeněžní zaměstnanecké benefity nebyly pro firmy prostředkem, jak zvýšit blaho svých zaměstnanců a dát jim najevo starost, ale pouze jedním z mnoha nástrojů daňové optimalizace. Pak by ale samozřejmě nedávalo smysl, aby takový optimalizační nástroj toleroval stát, a už vůbec, aby se za takovou výhodu pro firmy bily odbory.
Naopak - kdyby se ukázalo, že firmy jsou skutečně schopné uzavřít jakýsi kartel a natruc svorně rušit všechny benefity, přišla by ta pravá chvíle pro odboráře, aby zaměstnavatele náležitě zmáčkli a výhody pro zaměstnance uhájili.
Daňové zvýhodnění čehokoli není ve výsledku ničím jiným než státní podporou, na kterou se solidárně skládají všichni daňoví poplatníci. Protože peníze, které stát někde nevybere, musí vybrat jinde. Je skutečně nutné, aby se všichni daňoví poplatníci včetně těch nejchudších, kteří žádné benefity nemají, skládali na to, aby si mohly bílé límečky z pražských korporátů skočit po práci lacino do fitka? Protože to je to, co se při daňovém zvýhodnění „multisportek“ reálně děje.
Nahlíženo touto optikou je to celé dost divné obecně, ale v situaci, kdy stát hledá každou strukturální korunu, je to nebetyčný nesmysl. A nastíněná ochota vlády z tohoto opatření couvnout jenom ukazuje, jak silná je lobby, která je s poskytováním benefitních systémů a nejrůznějších firemních „cafeterií“ spojena. A jak měkké jsou principy, na nichž vládní snaha o konsolidaci stojí.
