Článek
Doposud jsme neměli úplně jasno v tom, jak moc je opoziční ANO proruské. A jestli to náhodou Piráti nepřehánějí, když Andreje Babiše označují za „bezpečnostní riziko“. Nebo koalice Spolu, když ho v jedněch volbách dá na billboard s ruským diktátorem Putinem a v dalším paroduje ústřední heslo ANO na „Rusko, pro tebe všecko!“
Po ohlášeném zrodu nové frakce v europarlamentu, již chce založit hnutí ANO společně s maďarským Fideszem a rakouskými Svobodnými, už to víme. Nová vlastenecká aliance si říká Patrioti pro Evropu. Radost z ní musejí mít v Moskvě, protože nabourává jednotu EU v pomoci napadané Ukrajině a zpochybňuje její dnešní podobu i fungování. Nic víc než drolení Unie, si asi Putin nepřeje.
Slavnostní podpis společného manifestu Patriotů se uskutečnil ve Vídni, tedy na půdě rakouských Svobodných. (Slovenský zástupce zatím chyběl.) Hned se objevily vtipy o obnově Rakouska-Uherska, ovšem nikoli jako monarchie, ale coby síly bojující za národní státy a bořící dnešní podobu EU.
Co se týče vztahů s putinovským Ruskem, tak Andrej Babiš vedle svých kolegů – maďarského premiéra Viktora Orbána a rakouského opozičního předáka Herberta Kickla – vypadal ještě jako nejumírněnější. Alespoň teď v létě 2024. Nevíme, kam se nepředvídatelný politik posune, kam bude ochoten zajít.
Andrej Babiš opakovaně označuje Petra Fialu za „ukrajinského“ premiéra, který pomáhá Ukrajincům, zatímco pro „naše lidi“ nedělá nic. Prezidenta Petra Pavla, který byl u zrodu české muniční iniciativy, zase tituluje válečným štváčem.
To je silná rétorika, ale dosavadní realita s ANO je jiná. Hnutí odsuzuje Rusko jako agresora. Zároveň podpořilo většinu vládních opatření směrem k pomoci Ukrajině – spousty zákonů na podporu uprchlíkům nebo na výcvik ukrajinských vojáků v Česku.
Bylo to za premiéra Babiše, kdy po vyšetřování vrbětické kauzy vláda nekompromisně vyhostila desítky ruských diplomatů. Loni zas ANO podpořilo česko-americkou obrannou smlouvu, ještě pevnější připoutání k Západu.
To všechno v neděli 30. června 2024 jakoby padlo, protože Andrej Babiš se v Evropském parlamentu spojuje se silami, jež jsou v lepším případě označované za hlásnou troubu Ruska v Evropě, v horším za pátou kolonu.
Autokratický Viktor Orbán je jedním z největších spojenců Ruska, jede moskevskou propagandu. Byl také jediným z evropských lídrů, kdo letos v březnu pogratuloval Putinovi ke znovuzvolení a ujistil, že Maďarsko je připraveno s Ruskem spolupracovat v oblastech, na které se nevztahují mezinárodní omezení. A třeba maďarský ministr zahraničí jezdí normálně na jednání do Moskvy, kterou ostatní bojkotují, aby uctivě poděkoval za plyn, díky němuž země překonala zimní měsíce.
Rakouští Svobodní nedávno vyhráli evropské volby a možná vyhrají i ty parlamentní. Tradičně „pragmatický“ postoj Rakouska – sousední země od vypuknutí války navýšila svou závislost na ruském lacinějším plynu, zatímco ostatní země ji prudce snižují – by mohl nabrat ještě vyšší obrátky.
Neutrální Rakousko vždy mělo dobré vztahy s Moskvou, ale také pověst ruského špionážního centra v Evropě. Tamní parlament vyšetřuje infiltraci Ruska do politiky, která se má týkat právě Strany svobodných. Populisté v čele s Herbertem Kicklem argumentují jako česká SPD – válku zbytečně prodlužuje Západ tím, že Ukrajině dodává zbraně.
Nemá moc cenu pitvat, co (alespoň v dohledné době) spojenectví Andreje Babiše s Orbánem a Kicklem přinese na evropské půdě a v čem se shoduje nebo neshoduje jejich evropský program a zájmy. Babiš nechce řídit Evropu, ale Česko, a kalkuluje s tím, že mu nové spojenectví pomůže v očích domácích voličů. Podíváme-li se na jeho politickou dráhu, nevidíme tam ani špetku ideologie ani kdovíjakou strategii. Miliardář se vždy řídí svým instinktem, parafrázi jednoho filmového citátu „Babiš vždy dělá jenom to, co je výhodné pro Babiše“.
Před rokem 1989 bylo výhodné být komunistou a ještě výhodnější být v StB a pracovat na prohnilém Západě. Když se v roce 2013 zhroutila ODS, bylo výhodné být pravičákem a v Evropě zas liberálem. Dokonce takovým, že se chlubil mobilem na Macrona, s nímž byl ve frakci snící o federalizaci EU. Pak byl levičákem, protože zvyšování penzí a platů státních zaměstnanců se ukázalo jako nejefektivnější předvolební kampaň.
A teď se zdá být v kursu populistická směs národovectví (ať Brusel posílá peníze a do ničeho nemluví), uplácení voličů na dluh a konzervatismu (obrana starého dobrého světa před všemi novotami).
