Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jaká ironie, že původním cílem Visegrádské čtyřky bylo dostat se společnými silami do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Teď, když tam jsme, se spolek spíš vytrvale snaží zejména evropskou integraci podrývat, místo aby realisticky a hlavně ze svého pohledu vysvětloval její smysl a výhody.
Aby vše nepůsobilo jen negativisticky, hledá V4 zároveň i nějaký společný cíl, který by ospravedlňoval vrcholná setkání, jako bylo to konané v Praze. Leč, a v tom je celá tragédie, ani takový cíl tu není. Přesně řečeno od vstupu do EU (2004) a do NATO (1999, Slovensko 2004) tu nebyl. Přiznejme si to.
Když se v roce 2015 v Evropské unii debatovalo o uprchlických kvótách, byli Poláci na rozdíl od zbylých zemí pro. Když přijde řeč na obhajobu vlastních měn, je tu zase to, že Slováci mají euro a nedají na něj dopustit. A dnes nejdůležitější téma, tedy postoj k Rusku a Ukrajině? Maďaři se pod vedením Viktora Orbána stali Putinovými užitečnými idioty, případně vědomými a úslužnými kolaboranty.
Teď tu je ale ještě nová propast obludných rozměrů. Nová slovenská vláda se také rozhodla podlézat Moskvě. Robert Fico chce zarazit vstup Kyjeva do Aliance. EU bizarně nařkl z toho, že podporuje „vzájemné zabíjení Slovanů“. Na tiskové konferenci v Praze volal po zastavení bojů a zahájení jednání - což by samozřejmě nevedlo k ničemu jinému než k uznání ruských územních zisků. A v duchu odporných kremelských lží před pár dny prohlásil, že válka začala v roce 2014 „řáděním ukrajinských neonacistů“. Tedy nikoli invazí Putinových zelených mužíků na Krym a Donbas.
Takže: Pokud český premiér dnes nemá nic důležitějšího na práci, než aby se setkával na společném pódiu s Orbánem a Ficem, proč nevyužil příležitosti a nepoužil ostřejší slova než ta, že „se lišíme v názorech na příčiny ruské agrese i na způsobech řešení”? A pokud to jako hostitel nechtěl udělat, proč summit neodvolal, třeba po diplomaticku z důvodu náhlé nemoci?
Proč zkrátka nešlo všechno stranou, když máme za zády genocidní válku, kterou rozjel Kreml, jenž se netají zájmem dostat pod svou kontrolu právě i tyto naše čtyři země?
Průběh pražského summitu V4 jsme sledovali zde:
Jenže místo aby byl Petr Fiala vůči svým dvěma visegrádským parťákům vážně ostrý do té míry, že by se cítili vedle něj hodně nepříjemně, svým chlácholivým zdůrazňováním potřeby „hledat společná řešení“ jen propůjčoval legitimitu jejich postojům, které fakticky papouškují ruskou propagandu.
Debata o smysluplnosti V4 se vede dlouho. Patrně nejsilnějším argumentem v její prospěch je přesvědčení ve smyslu, že tato „společná platforma“ zašťituje projekty, které na regionální úrovni pomáhají lidem ve střední Evropě k lepšímu poznání a porozumění. Což je bohulibé a samozřejmě ať to takhle zespoda hezky kvasí dál.
Jenže summity působící seshora dělají ze všeho tyjátr, u nějž divák jen kroutí hlavou a ptá se: Jak toto může na nejvyšší politické úrovni prohlubovat vliv Česka ve středoevropském prostoru, či šířeji v celé EU? Zvlášť v dnešní době?
Visegrádské uskupení je nutné jednou provždy rozpustit a pohřbít. Jistěže dál platí, že kdo chce mít úspěch v Evropské unii, musí umět uzavírat koalice a spojovat se do bloků. Jenže pro Česko bude mnohem užitečnější, když se vydá cestou ad hoc partnerství s těmi, kteří budou mít v dané věci podobný zájem, třeba právě v oblastech zmíněných v obecné rovině na tiskové konferenci: podpoře zemědělství, orientaci na jadernou energetiku a podobně. Není nutné se pořád otrocky paktovat primárně s takovými politiky, jako jsou Viktor Orbán a Robert Fico.
