Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dlouhé měsíce se v Česku řeší, odkud se bere zdražování potravin, a hledá se viník. Tedy ten, kdo na tom nejvíc vydělává. Z čehož se navzájem obviňují zemědělci, potravináři a obchodníci. V posledních dnech se ještě našel úplně nový pachatel – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).
V úterý si kvůli tomu ministr zemědělství Marek Výborný pozval šéfa antimonopolního úřadu Petra Mlsnu. Chce po něm, aby si horlivěji došlápl na trh s potravinami a odhalil, jestli tam někdo náhodou nezneužívá dominantního postavení nebo zda existují tajné kartelové dohody o cenách.
Skutečně mnoho expertů a pozorovatelů zvenčí – v čele s doma nejcitovanější ekonomkou dneška Janou Matesovu – se shoduje, že české ceny potravin se utrhly právě kvůli selhání brněnského úřadu.
Jeho úkolem není stanovovat ceny na pultech nebo určovat, jaká výše marže je ještě mravná. Jeho úkolem je pečovat o co nejlepší konkurenční prostředí, které jediné má blahodárnou schopnost zajistit soutěž o co nejlepší cenu a kvalitu.
ÚOHS v této své klíčové roli „pečovatele o dokonalý trh“ v minulých letech opakovaně selhal. Speciálně u potravin umožnil schvalováním různých fúzí nebývalou koncentraci do ruku několika málo firem. A to jak v zemědělství, potravinářství, tak i v obchodě. O tom, kolik budou stát speciálně mléko, pečivo, nealko nápoje, cukr nebo drůbeží maso, rozhoduje jen pár lidí.
Jak je to možné? Stačí se podívat pár let zpátky na to, jaké „osobnosti“ předchozí vlády vybraly do čela mocného úřadu. Byly to figurky, které se do ničeho neměly moc plést.
V letech 2005 až 2009 vedl antimonopolní úřad Martin Pecina. Politik, který byl také ministrem vnitra ve dvou úřednických vládách a dnes je odborným mluvčím opozičního hnutí SPD v oblasti bezpečnosti. V roce 2008 jako šéf ÚOHS fatálně selhal: Česká televize zachytila jeho tajnou schůzku s miliardářem Andrejem Babišem.
Bylo to těsně před tím, co Pecinův úřad schválil obří fúzi v zemědělství a potravinářství. Jednička v oboru, Babišův holding Agrofert, koupil dvojku – společnost Agropol, do níž patřila například Jihočeská drůbež Vodňany. Dnes už nezjistíme, jakými argumenty Andrej Babiš přesvědčil nebo motivoval Martina Pecinu, aby spojení nebránil.
Pecina aféru ve funkci přežil, takže ani jeho nástupci se nemuseli bát. Mimochodem, ÚOHS od té doby do dneška schválil společnosti Agrofert celkem 18 dalších žádostí o povolení ke spojení v nejrůznějších oborech.
Po Pecinovi přišel do té doby málo viditelný poslanec Petr Rafaj a jen ČSSD snad ví, proč dostal trafiku. A v letech 2009–2020 stál v čele významného úřadu. Bezelstný muž, který rád nosil kožená saka a občas vykazoval papalášské manýry. Pro úřad nepochopitelně pořídil vilu v pražské diplomatické čtvrti, asi aby nemusel pobývat v Brně. A když už tam musel, tak si na cestu po D1 pro jistotu ještě dopřál služební luxusní limuzínu.
Rafaj nakonec musel rezignovat poté, co u něj policie při razii našla dva miliony korun zastrkaných v obálkách za nábytkem. Detektivové ho podezřívali z toho, že manipuloval miliardový tendr na mýto společně s dvojkou hnutí ANO Jaroslavem Faltýnkem, případ ale předloni pro nedostatek důkazů odložili.
Po něm přišel Petr Mlsna, jehož vybrala ještě Babišova vláda na doporučení prezidenta Miloše Zemana. Ten mu také vloni udělil medaili Za zásluhy.
V porovnání s předchůdci je Mlsna jistě důstojnějším předsedou ÚOHS. Uhlazený právník byl náměstkem různých ministrů, místopředsedou legislativní rady vlády i místopředsedou fotbalové komise rozhodčích v Peltově éře. Umí vycházet s mocnými a vlivnými lidmi.
Dokáže zapáleně mluvit o správní legislativě nebo spisové službě, ale že by hořel pro soutěžní právo? To asi úplně ne. Je to krásně vidět na činnosti úřadu pod jeho vedením. Jedna část, kterou by vlastně antimonopolní úřad ani nemusel mít na starosti, je „buzerace“ účastníků veřejných zakázek.
V hlavní činnosti úřadu, hlídání konkurenčního prostředí, to není o moc lepší. Když už se ÚOHS, často po tlaku veřejnosti a politiků, pustí do sektorového šetření, jako letos na jaře u mouky, másla, mléka, vajec a kuřecího masa, nic moc stejně neodhalí. Podobně jako premiér Fiala při nákupech v Německu – zjistíme, že něco je špatně, a konstatujeme, že se s tím nedá nic moc dělat. Pěkně děkujeme, to víme i bez vás.
Velké agrobarony, potravináře nebo zahraniční řetězce Mlsnův úřad pod drobnohledem nemá. Místo toho se zabývá téměř prkotinami. V roce 2023, kdy všichni řeší ceny potravin jako hlavní problém, zřejmě viděl ÚOHS nebezpečí jinde. Udělil pokuty několika výrobcům nebo dodavatelům svíček, školních aktovek, elektroniky, nádobí, zubařské techniky a také hned třem producentům krmiv pro psy. Žádné rohlíky, vejce ani máslo v zájmu brněnských úředníků nenajdete.
Pikantní je, že zmíněné firmy nedostaly pokuty proto, že by zneužily dominantního postavení nebo se dohodly s konkurencí na stejných cenách. Antimonopolní úřad výrobce a dodavatele trestá za to, že svým odběratelům nařizují, za kolik mají jejich zboží prodávat koncovým zákazníkům.
Možná to není hezké, ale některé značky prostě chtějí, aby všude měly stejnou cenovku. Konkurenci zrovna tohle nijak zásadně nelikviduje. I mezi ekonomy a právníky se vede debata, jestli určování konečných cen je škodlivé, či nikoliv.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je mocný a má dostatečně silné kompetence. Teď už by to chtělo jen odvahu řešit to podstatné. A nebát se jít proti velkým. Což takhle si třeba místo zabývaní se cenou svíček položit otázku, jestli náhodu není kartelová dohoda, když v tomtéž týdnu stojí plato vajec v různých obchodech úplně stejných 64,90?
Pane předsedo Mlsno, hlavu vzhůru!
