Článek
Dějiny neznají jediné období, kdy Židé nebyli terčem nenávisti – někdy méně, jindy, jako dnes, více. Zatímco různé tělesné nemoci se na této planetě podařilo takřka vymýtit, nemoc lidského intelektu nazývanou antisemitismus nikoliv.
Židé jsou v jeho duchu považováni za méněcenné, prostě za nežádoucí a odpudivou spodinu, zároveň ale paradoxně za vládce, kteří díky svým penězům všude tahají za nitky, a i proto se jim podařilo založit si stát. Vlastně ne stát, nýbrž koloniální mocnost, která se od svého vzniku jen vozí po ostatních, především Palestincích.
Je to shluk prolhaných, ale houževnatých a pořád tuze nakažlivých myšlenek. Jsi Žid? Tak jsi teď vrahem palestinských dětí, i kdybys v životě žádného Palestince na vlastní oči neviděl.
Jen málo chybí, aby protižidovská zloba, která si v těchto dnech razí cestu světem od amerických univerzit přes evropská náměstí až po ulice v muslimských zemích, uvedla do chodu pravé nefalšované pogromy. Byl útok v Dagestánu, kde chtěla lůza přímo na letišti lynčovat cestující z letadla, jež přiletělo z Tel Avivu, jen ojedinělým případem, nebo spíš znamením čehosi, co dorazí ve větší vlně? Je šílené si uvědomit, že to stále nevíme. V sobotu někdo v Lyonu pobodal židovskou ženu a na dveře jejího domu načmáral hákový kříž.
Samozřejmě ale není každý, kdo se účastní propalestinských demonstrací, hned novodobým Reinhardem Heydrichem. Záběry mrtvých dětí vytahovaných ze sutin v Gaze po izraelských náletech jsou strašné, doslova trýznivé. Do toho ještě přicházejí zprávy ze Západního břehu Jordánu o fanatických židovských osadnících, kteří podnikají trestné výpravy a nahánějí Palestince, aby je mohli zastřelit. Člověku je z toho zle. Je to rovněž odporné a skličující.
V emoční rovině lze tedy chápat, že lidé po světě včetně Česka demonstrují. Protesty ale nejsou jen o emocích. Propalestinské akce se nesou v duchu dvou lstivých argumentů.
Zaprvé, že jde o kritiku Izraele, nikoliv Židů. Opravdu? Tak proč se organizátoři nedistancují od antisemitských incidentů, jejichž počet ve světě skokově vzrostl, či od protižidovských nadávek, které na protestech zaznívají? Nejsou-li demonstrace namířené proti Židům, proč se neudělá všechno pro to, aby se jich i oni mohli zúčastnit? Není to třeba i tím, že tyto akce v lepším případě mlčí k obětem barbarství spáchaného Hamásem před měsícem, v horším mu tleskají? Teoreticky lze být protiizraelský a nebýt antisemitou. V realitě se rozdíl setřel.
Druhou lstí pak je tvrzení, že lidé na těch shromážděních nevolají po zničení Izraele, nýbrž jim jde jen o vyjádření požadavku na vytvoření palestinského státu, v němž nebudou jeho obyvatelé žít pod okupací či jako ve vězení. Jenže pak těžko chápat pálení izraelských vlajek. Ale hlavně by to v tom případě logicky chtělo, aby se hněv demonstrantů zaměřil i na Hamás. Zakládací listina teroristického hnutí deklaruje zničení Izraele za svůj hlavní cíl, a navíc Židy vykresluje přesně podle antisemitského klíče. Heslo „svoboda Palestině“ zůstane zkrátka antisemitskou pastí, dokud nebude řečeno, že to znamená i svobodu od Hamásu.
Stejně jako konspirační teorie je antisemitismus chytlavý prostě proto, že nabízí snadné vysvětlení pro komplexní problém: Za vše může věčný Žid!
A stejně jako marxistické učení je zrůdný v tom, že teror vůči civilistům a jejich unášení, nebo i jen verbální agresivitu na protestech ospravedlňuje jako legitimní vyjádření nespokojenosti: Účel světí prostředky! Píše se rok 2023 a od východu po západ se odvíjí snaha o dehumanizaci Židů. Je to děsivé.
