Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V úterý začíná Sněmovna projednávat zákon zvyšující důchodový věk. Bude to nesmiřitelná bitva. Strany spoléhající ve volbách na hlasy důchodců se na žádný jiný zákon už dlouho tak důkladně nepřipravovaly.
„Zkrátka pro nás neexistuje, aby byla překročena hranice věku odchodu do důchodu 65 let,“ ohlásil na facebooku důvod další obstrukce Andrej Babiš. Na konflikt bez možnosti kompromisu se chystají také vládní strany, jak svědčí fakt, že pro novelu zákona o státním důchodovém pojištění vyhradily ve Sněmovně speciální schůzi. Z odstupu se přitom jen těžko hledá věcný důvod, k čemu takové manévry.
Očekávaná sněmovní půtka se přece týká jen prvního ze tří čtení. Zákon také neobsahuje skutečnou důchodovou reformu, kterou vláda slibovala ve svém programovém prohlášení, a nad kterou očividně už zlomila hůl. Navíc se věk odchodu do penze prodlouží, jak plánuje novela, z 65 let v roce 2030 pouze na 65 let a sedm měsíců v roce 2035.
Přirovnání k vojenskému střetnutí se přesto nabízí, protože Babišovo ANO a další populistické hnutí SPD Tomia Okamury chtějí za každou cenu zabránit tomu, aby se prolomila další obranná linie v jejich dlouhodobém politickém boji o penze. Hodinové výklady u řečnického pultu a noci strávené „ve spacáku“, aby se v důchodovém systému zacementovalo jedno konkrétní číslo, mají být všem srozumitelným poselstvím, že Babišovi i Okamurovi o důchodce opravdu jde.
Proti tomu se vládní strany opírají o obvyklou pojišťovací matematiku, která vychází z neměnného pravidla, že Česká správa sociálního zabezpečení může důchodcům vyplatit jen tu částku, kterou dokáže vybrat. Není to nic originálního. V roce 2011 provedla vláda Petra Nečase se stejnou logikou tzv. malou reformu, která mimo jiné prodloužila věk odchodu do penze na 65 let v roce 2030 s tím, že od té doby se bude odchod každoročně odkládat o další dva měsíce. Reagovala tak na mohutné zvýšení důchodů, které zařídil sociálnědemokratický premiér Jiří Paroubek právě ve chvíli, když do penze začala nastupovat silná poválečná generace, a tím uvrhl systém do každoročního schodku 50 miliard korun.
Vláda Petra Fialy aktuálně reaguje na to, že se během osmiletého vládnutí sociálních demokratů a ANO většina opatření malé Nečasovy reformy zrušila, včetně prodlužování penzijního věku po roce 2030. Tím vznikl v důchodech už dnes takřka stomiliardový deficit, navíc se blíží kritický rok 2035, po kterém do penze začne mířit početná generace tzv. Husákových dětí (zvaná podle doby, kdy stát zavedl výhodné novomanželské půjčky a jiná propopulační opatření). Na to by měla další malá reforma systém připravit.
Vládní většina změnu v důchodech prosadí, o tom není pochyb. Rovněž není pochyb, že Andrej Babiš by po případném volebním vítězství v roce 2025 většinu opatření z vládní novely zase škrtl. Přesto by měl premiér, který by nastoupil po něm v roce 2029, ještě dost času, aby penzijní systém do roku 2035 podřídil matematické nutnosti.
Absurditu sněmovního tažení Andreje Babiše podtrhuje ještě jedna okolnost. Malá reforma z Fialovy či Jurečkovy dílny obsahuje kromě prodloužení důchodového věku o sedm měsíců dvě důležitější opatření. Během deseti let se postupně bude měnit výpočet důchodu a zaměstnanec s průměrným platem nastupující do penze v roce 2035 se bude muset smířit s tím, že jeho důchod bude o pět procent nižší, než kdyby nastoupil v roce 2025. To budoucí důchodci pocítí citelněji, proti tomu však internetové účty opozičních lídrů neprotestují.
Ještě důležitější krok, aby důchodový deficit rychle zmizel, ostatně vláda Petra Fialy podnikla už loni v říjnu. Zrušila se možnost odejít o pět let dříve do předčasného důchodu, nadále zákon připouští nejvýš tři roky. Vzhledem k tomu, že předčasně odchází do penze skoro polovina Čechů, to má zajistit, že přes probíhající stárnutí populace se počet penzistů ještě nějakou dobu udrží na stávající úrovni.
To však neznamená, že se nadcházející debata ve Sněmovně opět nezmění v nefalšované drama plné silných emocí, které by si zvláště příznivci Andreje Babiše neměli nechat ujít.
