Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Chceme do konce volebního období opravdu tuto věc zrealizovat,“ řekl v ČT ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Myslel tím zvýšení daňové slevy na druhé, třetí a další dítě a případně zavedení daňových prázdnin pro rodiny se třemi a více dětmi.
Něco takového se dalo čekat po zprávě, že loni počet narozených dětí poklesl na 90 tisíc, vzhledem k aktuálnímu počtu obyvatel na nejmenší hodnotu v polistopadové historii. Sociální ministr musí nějak zareagovat.
Zmíněný plán ovšem vyžaduje upřesnění. Předně je třeba Jurečkův nápad zasadit do kontextu. Mezi státy OECD se najdou jen čtyři země, kde je reálná sazba daně z příjmu u bezdětné domácnosti o víc než 20 procentních bodů vyšší než u rodiny se dvěma dětmi: konkrétně jde o Česko, Lucembursko, Polsko a Rakousko. Jenom v Česku a v Polsku ovšem platí rodič s průměrným platem a dvěma dětmi zápornou daň, jinými slovy, daň se tam mění v bonus. Proto také u nás nemá smysl mluvit o zavedení daňových prázdnin pro rodiny s více dětmi, protože tyto prázdniny už většina populace dávno využívá.
Srovnání s Polskem může být pro Čechy nepříjemné v tom, že mimořádné slevy u sousedů vymyslela vláda Práva a spravedlnosti, která bývá kritizována za své autoritářské sklony. Proti tomu ovšem tuzemské levicové vlády slevy zvyšovaly průběžně, například za posledních deset let k tomu došlo pětkrát.
Nad námitkami o nevhodné manipulaci soukromého života občanů pomocí daňových slev by bylo možné mávnout rukou, pokud by recept se slevami fungoval. A tuzemská zkušenost kladnou odpověď přinejmenším nevylučuje. Od roku 2014, když Sobotkova vláda začala zvyšovat slevy na druhé a třetí dítě, se porodnost zvyšovala do té míry, že dosáhla na druhé místo v Evropě po Francii.
Polský příklad však ukazuje, že se vliv daní záhy vyčerpá. Po zavedení slev v roce 2016 tam porodnost nápadně vyskočila, po roce se ovšem začala snižovat a dnes patří Polsko vzhledem k počtu obyvatel mezi čtyři evropské státy s nejmenším počtem nově narozených. Česko zažilo něco podobného v inflačním roce 2022. Zvýšení daňové slevy v nejistých ekonomických časech prudkému poklesu porodnosti nezabránilo.
Setrvale vyšší porodnosti dosahují v Evropě země jako již zmíněná Francie nebo Švédsko, kde se daňové sazby v posledním dvacetiletí takřka nezměnily. Nabízí se kopírovat tamější variantu, tedy namísto dávek pro rodiny a jejich živitele zaměřit státní podporu na samotné matky, ať už jde o finanční příspěvek za výchovu, anebo dostatečnou nabídku mimoškolních zařízení, o samotných školách nemluvě. Něco takového lze ovšem od lidoveckého ministra čekat méně.
Od letošního roku stát rodinám s malými dětmi zvyšuje rodičovský příspěvek z 300 na 350 tisíc a slušelo by se počkat, jestli to bude mít vůbec nějaký efekt. Další dávka od příštího roku – navrhované zvýšení daňové slevy o 465, respektive 580 korun měsíčně na druhé a třetí dítě není nic jiného než nová sociální podpora – má z toho pohledu jediný smysl, tedy jako předvolební dárek některým voličům, který daňové poplatníky vyjde nejméně na pět miliard korun. Pokud ovšem ministr svůj plán doručí do Sněmovny, pak je předem jisté, že s pomocí opozice bude schválen.
Plán otevřít v předvolebním roce daňové zákony navíc skrývá známé riziko, že pozměňovacími návrhy poslanců všech stran se budou daně škrtat ještě víc. Naposled se to stalo v listopadu 2020 při slavném rušení superhrubé mzdy, kdy rozpočet přišel o 100 miliard.
