Článek
Milníkem silničního provozu je 1. říjen 1997. Ne proto, že od toho dne se povolená rychlost na českých dálnicích zvýšila ze 110 na 130 kilometrů v hodině. Důležitější byla druhá změna: v obcích už se nesmí jezdit 60, ale maximálně 50.
Kdybych si měl vzpomenout na nějaké právní předpisy, které tu prokazatelně pomohly zvýšit kvalitu života, pak padesátka v obcích patří na čelné místo. Bez debat.
Platilo to už tehdy, natož po čtvrt století, kdy intenzita provozu rapidně stoupla. A kdy se vzhledem k tomu, že auta jsou robustnější a těžší, po silnicích a ulicích pohybuje nejen víc vozidel, ale ještě mnohem víc kinetické energie. Svět vně aut (a lidé v něm) je zatlačován do defenzivy.
Od toho by se správně měl odvíjet způsob, jak uvažovat o všeobecných pravidlech pro silniční rychlost. Měly by se brát v úvahu a vyvažovat různé zájmy – zájem jezdit autem rychle, zájem světa vně aut, zájmy celé společnosti, jako je dopravní obsluha, životní úroveň a prostředí, ohleduplnost k přírodním zdrojům, ochrana zdraví a životů.
Ve skutečnosti je jasně patrná nerovnováha. Podvědomě přetrvává myšlení z dávných dob, kdy se stupeň motorizace obyvatelstva bral jako důležitá známka vyspělosti té které země. A pokud se auty jezdilo méně než jinde, bylo to vykládáno jako „zaostávání“. Víc aut = bude líp.
Takhle by to dnes asi řekl málokdo, snad jen někdo by do té primitivní rovnice místo aut dosadil elektroauta. Doba se změnila. Odvrácenou stranu toho, co všem dostupné automobily umožňují, známe. Řídíme se podle toho? Ne. Jen jsme byli poopraveni: Víc rychlosti = bude líp.
Zvýšení stotřicítky na vybraných úsecích dálnic na stopadesátku, které ve středu potvrdil Senát, je výmluvné. Není to osudová záležitost, těch úseků nebude moc. Je to „jenom“ zbytečnost. A jsou to zisky pro zájem světa uvnitř rychle jedoucích aut. Pro ten ostatní ztráty.
Parlament se stopadesátce intenzivně věnoval už v roce 2015. ODS tehdy její schválení slavila jako „vítězství ve Sněmovně“. Tak strašně důležité to bylo. Jenže zákon nakonec vrátil Senát a pak spadl pod stůl. Takže po osmi letech nastalo repete. Tak strašně důležité to je. A twitterový účet premiéra radostně hlásí: „Dobré zprávy z dopravy: Na dálnicích rychleji: až 150 km/h.“
Dobré zprávy? Jak pro koho. Pro všechny, pro celou společnost ani omylem. Vydávat „na dálnicích rychleji“ za dobrou zprávu je snad až trapnou ukázkou neporozumění tomu, co potřebujeme a co ve skutečnosti prospívá kvalitě života.
Ve srovnatelných zemích, kde to chápou lépe, často míří opačným směrem a rychlost snižují. U nás máme být, v čele s ODS, na větvi z toho, že můžeme odvážně šlápnout na plyn… Koho to zajímá?
