Článek
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý týden reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Naše pátrací podcastová série Slopné: Kdo je vrah? vstupuje do druhé, zlomové fáze. Adéla Jelínková a Christine Havranová ve čtvrtém díle přináší nové svědectví, které může znamenat zvrat v případu 12 let staré vraždy.
Ve zkratce: Ve třetím díle jsme zkoumali věrohodnost pachových stop, které na Maroše Straňáka a Davida Šimona ukázaly. Ve většině evropských zemí se metoda pachové identifikace už nepoužívá. Podle studií je nespolehlivá. Ale nejen to. V Česku se do roku 2018 prováděla metodicky chybně.
Samy o sobě by ale pachové stopy oba muže do vězení nedostaly. To nelze už ani v Česku. V prvním kole soudního procesu je ostatně zlínský soudce Radomír Koudela právě pro absenci dalších vodítek a důkazů osvobodil.
Odsuzující rozsudek přišel až podruhé. To když se v případu vynořilo svědectví dvou recidivistů, kteří vypověděli, že se jim Straňák ve slabé chvíli za mřížemi vazební věznice přiznal. Aby to bylo ještě víc nečitelné, oba noví svědci jsou bratranci a po svém svědectví sami opustili vězení.
Jeden z nich ale nyní otočil a našim reportérkám se v podstatě přiznal, že u soudu lhal. Proč? Výměnou za to, že se sám dříve podívá na svobodu. Pokud by to byla pravda, v přímém přenosu sledujeme, jak se hroutí konstrukce, která Straňáka se Šimonem posadila na dvě desetiletí za mříže. Už to nelze odbýt mávnutím ruky s tím, že oni to byli stejně lupiči a že slušnému člověku by se to nestalo (jak čteme v diskuzích).
Představa, že k uložení mimořádného trestu stačí v Česku čich služebního psa a slova dvou kriminálníků, kteří je dost možná zobchodovali, je mimořádně děsivá. Ale zase ne až tak nereálná. Totiž: zlínský krajský soud musel v posledních letech propustit hned tři muže, které poslal předtím natvrdo do vězení. Ano, hádáte správně – na základě pachových stop. Jednoho muže za únos, další dva za ozbrojenou loupež ve zlatnictví.
Soudci přitom v těchto případech ignorovali či bagatelizovali výsledky výzkumu, který označil pachovou identifikaci za silně nevěrohodnou.
Pokud si tyto prokázané justiční omyly nastudujete, nemůžete si nevšimnout, že mají v lecčem podobný scénář jako kauza Slopné.
„Pachové stopy, podpůrné prostředky, které sloužily k tomu, aby to vypadalo, že to jsou právě oni dva. Svědci, kteří byli najednou vytáhnutí odnikud. Jak probíhalo jejich obvinění, jejich proces, to se víceméně shodovalo se mnou. A člověk není hloupý a ví, že se to nestane jen jednou,“ shrnuje to Michal Šnajdr, který strávil 14 měsíců ve vězení, aby se nakonec ukázalo, že s únosem neměl pranic společného.
Jistě, nelze vyloučit, že v případě vraždy ve Slopném lže onen korunní svědek až nyní. Jen z toho pro něj tentokrát neplyne žádný benefit. Naopak. Vystavuje se reálné hrozbě, že si jej justice podá za křivou výpověď.
A ne, stále nemůžeme říct, že Straňák a Šimon nevraždili. Sedmasedmdesátiletý senior je mrtvý a někdo ho zabít musel. Navíc se nechce věřit, že se na Zlínsku soudí podle principu, že kdo rostl pro šibenici, ten na ni i automaticky patří. Důkazy nedůkazy.
Udržet si víru ve spravedlivý proces je ale stále namáhavější. Těch otazníků je na jednu „zfušovanou“ vraždu víc, než by se v právním státě slušelo. A je nejvyšší čas, aby státní zástupci a soudci očistili polozapomenutou kauzu od nánosů pochybností. Jinak se důvěra v justiční systém se zlínským domicilem zhroutí do základů.
Co jsme také zjistili
Od jógy k sexchatu. Kristina Ciroková se ve svém pořadu Terén zaměřila na další pochybnou sektu, která zapustila kořeny v Česku. Tentokrát odhaluje provázanost mezinárodní jogínské školy se sexbyznysem. Podle svědectví některých bývalých žákyň tam manipulují ženy k vystupování před kamerou. Jedno z míst, kde „jogínky“ provozovaly sexchaty, našla Kristina Ciroková nedaleko Prahy.
Modřiny a vytrhané vlasy. Je to čtení pro otrlé. V pondělí jsme na Seznam Zprávách jako první referovali o obzvláště odporném případu týraní dvou chlapců. Jejich matka je se svým druhem bila pěstmi, vařečkou, zavírali je do sklepa, kde je nechávali spát bez přikrývky jenom na vycpaném pytli. Týrali je minimálně od doby, kdy jednomu z dětí byly tři roky a druhému pět let. Trvalo to několik let a vysvobození přišlo až ve chvíli, kdy si učitelka v základní škole všimla, že její žák nemůže skoro chodit. Převezli ho do nemocnice a tam personál zjistil, že dítě má modřiny po celém těle, oteklá chodidla nebo vytrhané vlasy.
Podle nepravomocného rozsudku, který byl vynesen hned v den zahájení procesu, by měla matka jít na šest let do vězení. Soudkyně Jana Nováková vedle trestu vězení také rozhodla, že obžalovaná musí oběma synům zaplatit odškodné. Staršímu jeden milion korun, mladšímu 750 tisíc. Vzhledem k závažnosti případu jsme se rozhodli, že pro nás to rozsudkem nekončí. Pátráme po tom, zda úřady o týrání nevěděly dřív a nemohly mu zabránit. Výsledek našeho snažení najdete na Seznam Zprávách v nejbližších dnech.
Zlatá tchyně. Šiřitel proruské propagandy Ladislav Vrabel nakoupil před pořádáním demonstrací zlaté slitky za 170 tisíc. U soudu tvrdil, že to bylo pro srbskou tchyni a za její peníze. Neuvěřili mu. Zlato půjde na splacení Vrabelových dluhů.
Liknavost za 153 milionů. Podezření na machinace s penězi klientů se u pražské advokátky Hany Sukové objevilo už v roce 2017. Dosud neznámé okolnosti obří zpronevěry zjistil a ověřil Vojta Blažek.
Finanční analytický úřad, který zachytává podezřelé bankovní transakce, tehdy důrazně varoval, že Suková provádí s úschovami podivné čachry, a dokonce peníze z úschovních účtů vybírá v hotovosti. Jenže to neskončilo ani obviněním, ani zásahem advokátní komory. Výsledkem liknavosti dotyčných institucí je minus 153 milionů korun. Jde o sumu, která zmizela neznámo kde.
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
