Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Spolu s reklamou můžeme zvolat: „Vánoce jsou tady!“ A dá se i dodat: „Zase“ Pečeme cukroví, jako každý rok. Na stole bude znovu kapr, salát, řízek, vinná klobása. Pod ozdobeným stromečkem dárky. Doufejme. V televizi stále dokola se opakující pohádky. K tomu rodinné zvyky, nervozita, někdy hádky. Navíc jsou letošní Vánoce poznamenané prezidentskou volbou. Kandidáti se předhánějí, kdo víc napeče, kde se vyfotí, které zvíře kde „pokřtí“. K tomu mají každou chvíli nějakou debatu a samé rozhovory. Jen Andrej Babiš nestíhá, protože se doučuje látku ze základní školy. I když by bylo lepší, kdyby bral lekce slušného chování. Zvláště k dětem.
Jenže Vánoce jsou mnohem víc než tohle všechno. Proto se teď pokusím představit vám je ze sedmi různých úhlů.
První Vánoce jsou ty podle evangelisty Matouše. Ten vypráví o Marii, která byla zasnoubena Josefovi. Jenže dřív, než se vzali, se zjistilo, že Marie je těhotná, a její snoubenec za to nemůže. Když to Josef zjistil, chtěl se s Marií rozejít. Proto se mu zjevil ve snu anděl a řekl Josefovi, aby si Marii vzal a byl otcem dítěte, kterého pojmenuje Ježíš. Bude to dítě pocházející od Boha. Dítě, které vysvobodí lidi z jejich hříchu. Josef se probudí a zařídí vše podle svého snu. Následně se v Jeruzalémě objevují mudrci z východu a hledají právě narozeného židovského krále. Jeho narození vyčetli z hvězd a chtějí mu vzdát poctu. Logicky se ptají v královském městě skutečného židovského krále Heroda. Jenže u něj se nikdo nenarodil. Kněží je ale poslali do Betléma, kde má podle proroctví přijít na svět mesiáš - pomazaný král. Mudrci se vydali do Betléma, kam je vedla i hvězda, která se zastavila nad místem, kde byl Ježíšek. Mudrci vešli do domu. Pozor, ne do chléva, ale do domu. Obdarovali Ježíše zlatem, kadidlem a myrhou a poté se na pokyn ve snu vrátili domů, aniž by Heroda informovali, že našli mesiáše. Josefa navštívil anděl podruhé a řekl mu, aby odešel s rodinou do Egypta, protože Ježíška chce Herodes zahubit. Josef odchází a Herodes pošle své vojsko, které zabije v Betlémě všechny chlapce do dvou let věku.
Takže, Vánoce, ve kterých hrozí rozchod a ostuda, protože Marie čeká nemanželské dítě. Anděl mluvící ve snu. Astrologové z východu způsobili rozruch v hlavním městě. Putující hvězda po nebi a krvavé vraždění dětí.
Druhé Vánoce, u evangelisty Lukáše, jsou o něco mírumilovnější, ale zase moc nevoní. Ježíšovu narození předchází několik událostí. Předně zde anděl komunikuje přímo. Ne ve snu. Známe dokonce jeho jméno, Gabriel. Nejprve se zjevuje knězi Zachariášovi, kterému sděluje, že jeho neplodná žena Alžběta s ním bude mít dítě. Zachariáš andělovi nevěří a za trest oněmí. Za devět měsíců se jim skutečně narodí syn, Jan Křtitel. Stejný anděl navštěvuje mladou dívku Marii a zvěstuje jí narození Ježíše. Marie se pouze diví, jak je možné, že by se jí měl narodit syn, když nežije s mužem. Anděl jí vysvětlí, že na ni sestoupí Duch svatý a zastíní ji moc Nejvyššího. Marie andělovi věří, a tím to hasne. Co na to Josef, se v Lukášově evangeliu vůbec neřeší. Příběh ovšem pokračuje vyhlášením sčítání lidu. Každý se musí zapsat v místě svého původu, a Josef pochází z Betléma. Tam s Marií vycestují, ale na místě je velký problém sehnat nocleh. Marie začíná rodit. Porodí syna, zabalí ho do plenek a položí do jeslí. Rodila ve chlévě. Mezitím andělé zvěstovali zprávu o narození mesiáše jakýmsi pastýřům u Betléma. Ti se na něj přišli podívat. Našli dítě položené do jeslí, jak jim bylo oznámeno. Po osmi dnech nechali Ježíška obřezat.
Tyto Vánoce vypadají na první pohled romanticky, jak si to představujeme na všech vystavených betlémech. Anděl, zbožná Marie, hodný Josef, zvířátka, pastýři, vůně purpury. Ale teď si to převeďme do reality. Těhotenství oznamuje anděl. Biblický anděl, který kromě zdrávasu Marii musí jako první věc říct: „Neboj se.“ Bibličtí andělé totiž nebyli bělostní blonďatí krasavci s křidélky. Byli to spíš netvoři s několika hlavami, šesti křídly a tisíci očí. K tomu se Marie v pokročilém stupni těhotenství vláčela několik set kilometrů za sčítáním lidu. Vtom to na ni přišlo a musela rodit ve chlévě. Takže žádná romantika. Špína, zápach, křik a krev. K tomu ještě pastýři jako první poporodní návštěva. Jupí!
Tak to byly dvoje Vánoce biblické. Třetí Vánoce jsou středověké. Ježíšovy narozeniny se začaly slavit až někdy ve 3. století po Kristu a jejich datum bylo stanoveno uměle. Zprvu se jednalo čistě o církevní svátky. Mnohem víc se narození Ježíše začalo slavit až v 9. století. Často se tyto svátky spojovaly s pohanskými zvyky, jako bylo třeba zdobení domů jehličím, ze kterého nám zůstal zvyk zdobení vánočního stromu. Ve 12. století zavedl František z Assisi stavění betlémů. Vytvářel tehdy při mši živé betlémy, aby věřícím zpřítomnil vánoční příběh. No a nejpikantnější na středověkých Vánocích je to, že jejich slavení bylo často zakazováno, protože oslava byla spojena s alkoholem, hazardem a nezřízeností. V 17. století byly Vánoce ve Skotsku dokonce na několik desetiletí zrušeny.
Přesuňme se do nedávné minulosti. Čtvrté Vánoce jsou totiž covidové. Minulý a předminulý rok jsme prožívali opravdu divné svátky poznamenané pandemií. Oslava narození Ježíše byla v podstatě také zakázaná. V roce 2020 se konaly bohoslužby online. Na vánočních trzích se nesměly prodávat nápoje. Nebo mohly? Vzhledem ke zmatenosti tehdejších opatření jeden neví. Minulý rok nebyla tak přísná, ale stejně se mnoho rodin nemohlo sejít vůbec. Nedalo se normálně nakoupit. V kostelích se dva roky nehrálo tradiční vánoční divadlo. Někteří měli Vánoce poznamenané tím, že covid zrovna prodělávali. A jiní v těchto letech přišli kvůli covidu o někoho blízkého. A mnozí zrovna na Vánoce.
To souvisí s pátými Vánocemi, které jsou letos poznamenané válkou. Kde budou Ukrajinci slavit Vánoce? Někteří v krytech, jiní na frontě nebo v zajetí. Další v cizí zemi, kam museli utéct. Bez svých blízkých, pravděpodobně bez topení nebo elektřiny, s vědomím, že možná bude nálet. Ježíš, Syn boží, se kdysi narodil v těch nejnuznějších podmínkách a ohrožen na životě. Troufám si říct, kdyby se narodil dnes, tak ne ve chlévě, ale někde na Ukrajině v krytu nebo při útěku matky před bombardováním. Možná se nám to nechce na Štědrý den poslouchat, ale i to je součástí Vánoc. Smutek. A nemusí být zrovna válka. Jsou lidé, kteří nemají v tento čas důvod se radovat, z různých příčin. Vánoce ale o povinném radování nejsou a nemusí být.
A když už jsme u povinného radování - šesté Vánoce jsou ty komerční. Už od konce října běží v televizi vánoční reklamy plné obrovské radosti. Všechny ty dárky musíme koupit. Od začátku adventu v obchodech vyhrávají vánoční koledy, ačkoli je advent obdobím, kdy si připomínáme druhý Ježíšův příchod neboli Boží soud. No a? Ježíšku, panáčku jede. Mimochodem, respekt ke všem zaměstnancům, kteří to musí poslouchat celý měsíc. K tomu vánoční trhy. Stromky se zdobí. Obchod musí jet na plné obrátky. Ekonomický moloch se musí nažrat. Komerční Vánoce jsou asi fenomén, se kterým se musíme smířit. Ale zároveň učit se nepodléhat jeho tlaku a stresu, že nestíháme.
Stres často ovlivňuje i ty sedmé Vánoce - rodinné. Z Vánoc se stal rodinný svátek. A to nejen pro většinovou necírkevní společnost, ale i pro tu církevní. Což není úplně mimo. Ve vánočním příběhu figuruje Boží rodina. O Vánocích se scházejí rodiny, užší i širší, což bývá na jednu stranu velmi radostné. Rádi se vidíme a užíváme si to. Na druhou stranu tato setkání bývají i rozhádaná. Letos se hádky možná budou týkat i volby prezidenta. Prosím, nehádejme se kvůli tomu, aspoň o Vánocích. Pokud se potřebujete pohádat, vraťte se k osvědčené klasice. Třeba k otázce, jestli patří do bramborového salátu salám.
Pořád ty stejné Vánoce, ale ze sedmi různých úhlů. Dvoje Vánoce biblické, pak středověké, covidové, válečné, komerční a rodinné. Co mají všechny společného? Boží lásku. Boží lásku, kterou nic nedokáže zahubit. Lásku, kterou nic nezničí. Ani tehdy neblahý rodinný stav Marie. Ani Herodovo běsnění, ani chudoba, zápach a nehygienické podmínky chléva. Boží lásku, kterou nemohou zničit středověké pijatyky a hazard, ani pandemie a už vůbec ne válka, kryty, emigrace a Putinovo běsnění. Boží lásku, kterou náš smutek nepřeválcuje. A nepřeválcuje ji ani komerce, ani naše rodinné hádky, jestli generál, anebo Danuše. My znovu oslavujeme narození Ježíše. Příležitost, kdy se Bůh stal člověkem, kdy se stal námi. Bůh je s námi v každém našem trápení, v každé bolesti, ztrátě, stresu, v každém našem strachu. V každé temnotě, kde rozsvěcí světlo své lásky. Vánoce jsou tady!
