Článek
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý pátek reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Přiznávám bez mučení: Neodhadl jsem, že jedna fotka s močícími muži v Jizerských horách může přerůst v kauzu, která opanuje i celostátní média.
Když snímek do redakce přinesl kolega Vojtěch Blažek, soudil jsem, že z toho bude zábavný, pravda trochu bizarní, ale krátkodechý příběh. Ale co se nestalo. Případ se rozvětvil jak památný dub a má vážnou policejní dohru.
Základní kontury kauzy jsou snad už všeobecně známé. Pokud ne, s chutí připomenu: Státní veterinární správa si na odstřel přemnožených divokých prasat na Jablonecku „najala“ policejní odstřelovače. Jenže tamní myslivce z operace vynechali a roztočil se kolotoč schválností, k nimž se zatím nikdo nepřihlásil. Jak si ale ukážeme, policejní slídiči jsou už na stopě.
Minulý týden někdo v oblasti odstřelu začal odpalovat ohňostroje a svítil tam i výkonnými reflektory. To bylo první dějství. Pak přišly na řadu petardy a řehtačky. V úterý vše vyvrcholilo tím, že někdo kolem vnadiště vysypal prací prášek. A to rovnou v délce 350 metrů, jak pohotově zadokumentovali policisté. Jako by se někdo všemožně snažil, aby se divočáci před hlavněmi odstřelovačů už neobjevili.
A v tu chvíli přináší Vojta Blažek snímek z fotopasti, který zachytil dva myslivce v póze, která nenabízela jiný výklad. Oslovení experti měli jasno: „Byla to pomsta. Divočáci cítí lidský pach na velkou vzdálenost.“ Uražená ješitnost vykonala své. Nepřizvali je, tak jim to osladí, v tomhle případě posypou a pomočí.
Jenže jeden z přistižených se ozval s tím, že jde v podstatě o nedorozumění a žádal smazání rozostřené fotky (jeho jméno redakce zná, kvůli choulostivosti kauzy jej nezveřejňuje).
„Okamžitě po zveřejnění snímku jsem sklidil posměch a urážky na mou osobu, ač jsem se v tu chvíli podílel na akci organizované státními složkami. Na místě není žádná jiná toaleta, každý večer tam působí policejní odstřelovači a také musí chodit někam na toaletu,“ napsal. Proč s kolegou na fotografii močil synchronizovaně, nevysvětlil.
Zatímco nám tvrdil, že nešlo o mokrou sabotáž, v domovském spolku řekl zjevně něco jiného. „Co se týče toho čůrání, tak jsem ty členy poznal, ujistili mě, že to byl výjimečný exces. Bylo to úplně zbytečné,“ prohlásil tamní myslivecký hospodář Jan Bejdák v televizi Nova.
Na přímou otázku kolegy Tomáše Svobody, zda nimrodi močením nemohli vyjádřit to, co si o policejní akci ve skutečnosti myslí, odpověděl Bejdák, že myslivci byli už historicky „tak trošku partyzáni“. Čímž vlastně připustil, že o nedorozumění tak úplně nešlo. A rozhovor, který s Bejdákem vedl reportér Svoboda, stojí za pozornost nejen kvůli myšlence o myslivcích coby věčných partyzánech.
„Už loni v říjnu se mě při schůzkách ptali na počty kusů. Byl jsem tlačený do přesného čísla. Řekl jsem, že 50. Policie mluví na tiskovkách o 100 nebo 150 nebo 200 kusech. Co to je za odpověď po hodinách letů vrtulníky?“ řekl Bejdák, aby po chvíli sám dodal: „Podepsal jsem dobrovolně s držitelem honitby – Lesy ČR – že ulovíme minimálně 120 kusů černé zvěře. A teď musím žádat o zrušení smluvního plánu lovu. Za každý kus pod dohodnutý stav máme platit 2000 korun pokutu. Teď mám strach, že kvůli policejní akci ani na ten počet nedosáhneme.“
Jak chtěli sami myslivci ulovit 120 divočáků, když pro potřeby policejní akce odhadovali černou zvěř jen na padesát kusů? Při vážných kauzách se v takových okamžicích vzkřikne: Něco tady nesedí. V naší grotesce by se spíše hodilo: Něco tady zavání!
Celá taškařice ale zvážněla, když policisté následující den zahájili trestní stíhání pro trestný čin šíření nakažlivé nemoci. A podezřelým myslivcům – s povolením státního zástupce – zabavili mobily, aby zjistili, zda se sabotáže odstřelu účastnili či nikoliv. Jejich advokát okamžitě namítl, že tak ostrý postup neodpovídá závažnosti případu: „Je to jednoznačně nepřiměřené.“
To si netroufám soudit. Ale faktem je, že jsme už popsali dost kauz, kde by bylo víc než záhodno, aby se policisté oháněli stejně hbitě, odvážně a rychle, jako v té myslivecké. Nimrodi z jizerských lesů budou ale očividně snazší soupeř.
Co jsme také napsali
Odpudivá síla Dozimetru. Soudce Jakub Kriebel znovu žádá o vyloučení z kauzy Dozimetr, která popisuje systémovou korupci a manipulaci s veřejnými zakázkami. Tentokrát má za to, že jeho obvodní soud není věcně příslušný. Kriebel se kauze již jednou snažil vyhnout (cítil se podjatý), tehdy ale vyšší instance jeho žádost zamítla. Uvidíme, jak se zachová nyní.
Obžaloba ze supermarketu. Policie podala návrh na obžalobu manažera řetězce Lidl a jednoho z Krejčířových bývalých spolupracovníků. Viní jej z toho, že organizoval do Česka dovoz stovky kilogramů kokainu. Náš text kromě popisu případu obsahuje i přehled kokainových balíčků objevených v českých obchodech.
Překódovaní prokurátoři. Je to vlastně ještě děsivější, než jsme si mysleli. Ponor do trestního spisu, který slovenská prokuratura založila na kolegyni Kristinu Cirokovou, odhaluje, jak hluboce dozoroví žalobci propadli konspiračním teoriím. Slovenští žalobci ji podezřívali, že svými články skrytě kóduje mysl lidí. Opravdu. Tohle vepsali do vyšetřovacího příkazu. A tři se s tímto závěrem ztotožnili.
Utajený incident v Keni. Incident s českými vojáky, kteří stříleli ostrými náboji v keňské vládní budově a o němž jako první informoval kolega Jirka Pšenička, přináší znepokojivé otázky. Ministryně obrany Jana Černochová poslala na místo vojenské policisty a případu se ujala i sněmovní opozice. Chtějí vědět, zda vyslání českých vojáků do Keni bylo v souladu s Ústavou.
Časovaná skládka. Hasiči zasahovali u požáru skládky u Litvínova. Hořelo zhruba sto metrů od místa, kde jsou zakopány sudy s vysoce hořlavými styreny, kvůli nimž policie stíhá hned několik lidí. Přestože za jejich ekologickou likvidaci zaplatil stát miliony korun, stále leží nezajištěné na skládce. Jde o nečasovanou bombu, jejíž výbuch může přijít s každým dalším požárem.
Zlatnický tunel. Audit v obci na okraji Prahy odhalil, že bývalý starosta z obecního rozpočtu posílal milionové částky bez řádných smluv. Peníze mířily ke spřízněným firmám i firmách jeho příbuzných. Starosta rezignoval až pod tlakem, k němuž přispěl kolega Vojta Blažek. Hospodaření na radnici nyní vyšetřuje i kriminální policie.
Digitální čekání na Godota. Ministr dopravy Martin Kupka, zachránce digitální stavebního řízení, již rok hledá nového ředitele pro klíčovou státní digifirmu Cendis. Výběr se ale stále protahuje, což vzbuzuje jisté obavy. Více v textu Jiřího Pšeničky.
Insolvenční hrana. Autorský tandem Adéla Jelínková a Lukáš Valášek pokračují ve svém projektu Insolvence. V detailu popsali, jak soudy zkritizovaly práci insolvenční firmy, která má vazby na náměstka ministra spravedlnosti Radomíra Daňhela. Ministerstvo přitom nyní řeší, zda této firmě nevezme licenci.
Po deváté k soudu. Muž, který hajloval a křičel „Smrt Ukrajincům“ před městskými strážníky, míří k soudu. Při výslechu odmítl vypovídat, stíhaného však usvědčují výpovědi svědků i pořízené fotografie a videa. Podle žalobkyně není muž stíhán poprvé. V minulosti stanul již osmkrát před soudem. Případ otevřely loni kolegyně Adéla Jelínková a Christine Havranová.
Marxistický paradox. Poslanec SPD Jiří Kobza s trumpovskou kšiltovkou na hlavě kritizoval americkou prezidentskou kandidátku Kamalu Harrisovou za levicové názory. Řekl mimo jiné, že pochází z marxistického prostředí. Což neuniklo Jiřímu Pšeničkovi, který pohotově připomněl, že Kobza sám byl členem KSČ. A přidal i jeho přihlášku do strany.
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
