Glosa: Vyhodíte ho dveřmi, vrátí se oknem? Co teď s neloajálním Lipavským

Jan Lipavský se mohl poslední zářijové úterý v klidu probudit do dalšího běžného dne své pracovní cesty. To by ho ovšem nesměli brzy ráno vyburcovat hysteričtí straničtí kolegové se srdcervoucím sdělením: „Tak nám vykopli Ivana.“

Šéf české diplomacie od té chvíle musí kromě budoucnosti Ruskem decimované Ukrajiny na půdě OSN distančně řešit i budoucnost sebe samého na půdě šest hodin a šest tisíc kilometrů vzdálené Strakovy akademie.

Premiér Fiala si mohl zhruba kolem deváté hodiny večerní po vyčerpávajícím rozchodu po telefonu alespoň trochu odpočinout, když pirátskou štafetu podrazáka roku jedním strohým vyjádřením okamžitě přebral právě Lipavský. Ministr zahraničí médiím potvrdil, že pokud se strana skutečně rozhodne k odchodu z koaliční vlády, na post rezignuje, dodal ovšem, že zároveň opustí i Pirátskou stranu.

Jako by to nestačilo, dovolil si Lipavský ještě zapochybovat o úrovni tiskové konference, která se – bezpečně daleko – ve Sněmovně odehrála dříve téhož dne. Snad jako by se nemohl ztotožnit s tím, že lidi, se kterými už tři roky docela spokojeně vládnou, najednou Klára Kocmanová a Olga Richterová častují kmotry a Jakub Michálek vyrukuje s informací o údajném dopoledním utajeném setkání Fialy se špičkami ODS, kde se měli na podlém odstranění levicové vládní síly domluvit.

Jak jsme se posléze z rozhovoru se vždy neomylným předsedou poslaneckého klubu s Marií Bastlovou dozvěděli, jako ověřené důkazy o této schůzi pohodlně postačí pár zcela náhodných tweetů. Vskutku ukázková práce se zdroji od strany, která se pyšní sloganem „Internet je naše moře“.

Piráti 24. září dostali historickou šanci na kompletní restart strany. Mohli celý rok posilovat mučednickou „taky jsme Fialovi naletěli“ linku a ve volbách na podzim 2025 z této pozice zabojovat o hlasy zklamaných vládních voličů. Nikoliv, teď platí spíše za sebereflexe naprosto neschopné plačky. Přitom jen stačilo řídit se heslem „Nenakupujte, když jste hladoví, a nesvolávejte tiskovky, když máte chuť všechny kolem sebe zkopat do kuličky.“

Lipavský nicméně ohodnotil situaci na domácí scéně diplomaticky, jak z podstaty řemesla umí nejlépe, slovy: „V tuto chvíli už nevnímám, že to, co zaznělo, bych byl já schopen podepsat.“ A zdá se, že u diplomatických vyjádření z povolání by rád zůstal i nadále – jen už ne jako Pirát, kterým ve skutečnosti nikdy ani upřímně nebyl. Stačí se zaměřit na povahou ryze nepirátskou zahraniční politiku vůči Izraeli, kterou zkritizoval už i bytostný konzervativec Pavel Fischer. Je to ale možná právě ona zmíněná schopnost pochybovat, co Lipavského od zbytku pirátské členské základny odlišuje zdaleka nejvíc.

Evidentní zájem o setrvání ministra zahraničí na svém místě jeví hlavně špičky koalice Spolu. První přispěchal s neodolatelnou nabídkou lidovec Tomáš Zdechovský, když z pozice europoslance navrhnul Lipavského Jurečkovi jako nestraníka za KDU-ČSL.

Pravděpodobněji se ale přece jen jeví draft do týmu Markéty Pekarové Adamové, která, ač řídí neviditelnou stranu zmítanou vážnými ministerskými průšvihy, na chromých Pirátech nenechá niť suchou. TOP 09 i lidovci trpí zjevnou personální krizí, bez partnerství s ODS by nejspíš už dávno ani neseděli v dolní komoře Parlamentu, takže příchod oblíbence, kterým Lipavský podle průzkumů veřejného mínění je, by představoval posilu, což si obě uskupení samozřejmě moc dobře uvědomují. Proto si Lipavského šéfové stran až komicky předchází, když jej už na žádném brífinku neopomenou pochválit za vynikající práci.

Dalším článkem ústavního řetězu je Petr Pavel, se kterým stále-ještě-šéf zahraničí náhodou týden na misi v OSN tráví. Však oni už si pánové nějak poradí, podpisem demise si například mohou ukrátit dlouhý let do Evropy. Pokud s ní bude ovšem hlava státu souhlasit.

Uvidíme, v co vládní alotria vyústí a zda Jan Lipavský po rezignaci na post a členství skutečně přeběhne k dosavadní konkurenci. Pokračování jednání je plánováno nejpozději po víkendu, až se oba zmínění politici z New Yorku vrátí zpět do vlasti. Nikdy bychom ale neměli zapomenout na skutečnou oběť této pro všechny nepříjemné situace. Michale Šalomoune, jste navždy v naší paměti. Teda asi.