Článek
Bohorovnost vlády tváří v tvář příšerným číslům, která ukazují, že ji plně podporují pouze dvě procenta lidí, je jen příznakem hlubšího problému, který kabinet má. A pokud se nic nezmění, bude – tvrdím – tato nadutost jedním z důvodů, proč příští volby možná vyhraje Andrej Babiš.
Seznam Zprávy ve středu rozpitvaly poslední výsledky průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění. Ta čísla překvapila i experty, kteří se tuzemskou politikou zabývají dekády. Vládě totiž věří jen 25 procent občanů. Co by mělo ministry děsit především, leč pravděpodobně neděsí, je zmíněný fakt, že „rozhodně jim důvěřují“ ubohá dvě procenta respondentů.
Ani Babišův kabinet ve vyhrocené covidové době nesestoupil do takových nížin.
Důvody jsou, jak se všichni oslovení shodují, ekonomické. Mnoha lidem se nevede úplně dobře. Ceny vyletěly do oblak, platy je nenásledují. Spousta lidí má za to, že je to Petru Fialovi a jeho ministrům vlastně jedno.
ministrův absurdní boj
Premiér a jeho kolegové se zrovna nepřetrhnou, aby tenhle dojem vyvraceli. Ostatně píšu-li na začátku tohoto sloupku o bohorovnosti, na mysli mám kupříkladu výrok mluvčího vlády Václava Smolky, který průzkum pro Seznam Zprávy okomentoval takto: „Vláda rozhodně nepodceňuje žádnou zpětnou vazbu ze strany veřejnosti. Ovšem zároveň platí, že různé průzkumy nálad a preferencí voličů nejsou ničím, co je třeba přeceňovat.“
Vyslovit takový soud v éře blahobytu a růstu, nikoho by nevzrušil. Za nynější konstelace ovšem působí nabubřele. Nevhodně vyznělo i stanovisko šéfa Pirátů Ivana Bartoše, který uvedl, že „jde o důležitý ukazatel nálad ve společnosti, ale velmi proměnlivý. Pro mě je nejdůležitější odvádět s maximální snahou a transparentností poctivou práci.“
A basta. Je-li problém ignorován, je vyřešen. Kéž by realita byla tak primitivní.
Vláda, a to je třeba zdůraznit, manévruje už dlouhé měsíce na mimořádně nepřehledném území. Panuje v době ruské války se všemi důsledky, jež to přináší. Navíc s pokladnou do značné míry vyprázdněnou předchozí Babišovou ministryní financí Alenou Schillerovou.
Tématem tohoto textu však není hodnocení zdařilosti či scestnosti hospodářských úkonů Fialova kabinetu. Tím se zabýváme soustavně. Tentokrát jde o cosi subtilnějšího, leč potenciálně devastujícího. O přezíravost vůči voličstvu, přezíravost, jež chvílemi hraničí s pohrdáním.
Anketa
Opozice díky dlouhodobé vládní „komunikační strategii“, což je onen hlubší problém zmíněný v úvodu, nemusí dělat nic. Což je ostatně meta, k níž v létě úspěšně směřuje.
S výjimkou Andreje Babiše, který sem tam natočí ufňukané video o plastových víčkách na TikTok. Popřípadě Tomia Okamury, jenž ve volných chvílích na sítích nepříliš přesvědčivě burcuje proti uprchlíkům, když co čtvrt minuty zapomíná text, aby se jej spěšně a poněkud komicky narychlo doučoval.
Jinak je mrtvo.
Speciálně Andrej Babiš se ovšem musí bavit královsky, přesněji premiérsky. Stačí mu sledovat model Seznam Zpráv, který průběžně ukazuje, kdo má podle průzkumů nejblíž k vítězství v příštích volbách. Nuže, v prosinci 2021 mělo hnutí ANO přibližně 26 procent. Od té doby setrvale roste až k letošním červnovým bezmála 34 procentům. Nestane-li se něco mimořádného, zůstane jedinou vzrušující otázkou české politiky tohoto podzimu, kam až to hnutí ANO dotáhne.
nevhodná společnost pro ministra prozápadní vlády
Proto je nakonec nezbytné vypíchnout okolnosti, které si pětikoalice možná neuvědomuje, nebo na ně sladce zapomněla. Předloňské volby dopadly pro dnešní vládní strany šťastně: koalice Spolu vyhrála před ANO o pouhých 35 tisíc hlasů a celá pětina odevzdaných hlasů „propadla“, takže Šlachtova Přísaha, ČSSD a KSČM zůstaly mimo parlamentní moc.
A tisíce lidí, často docela odlišných názorů, životních postojů, či chcete-li filozofií, ve volbách překously výhrady k politikům a stranám, které zrovna nemusí, a to z jediného důvodu: aby společně odstavili od moci Andreje Babiše. Že jim na tom fakt záleželo, o tom svědčila i třetí nejvyšší volební účast v historii České republiky.
Nezabývat se teď velkopansky náladami, zklamáními, očekáváními a obecně pocity těchto lidí je od Fialova paktu neslušné i neprozíravé. A může to mít zhoubný vliv na budoucí chuť lidí se jakkoliv, byť jen prostou volbou, politicky angažovat.
