Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
České politice je občas vytýkáno, že v ní schází leadership, vůdcovství. Že v ní chybějí lídři, kteří vidí dál než na čtyřleté volební období, mají vize, cíle a udávají směr.
Ne že by se politici v tomto ohledu nijak nesnažili. To musíme ocenit.
Pokud jde o počet vizí Česka, které v posledních pár letech vytvořily, sepsaly a představily politické strany, tak jsme určitě na světové špičce. Tolik nápadů snad nemá ani hlavní vizionář dneška Elon Musk, tolik románů nenapsal ani zakladatel žánru vědeckofantastické literatury Jules Verne.
Jenže leadership neznamená jen to, že máte velké vize. Neodmyslitelně k tomu patří také to, že takový vizionář musí být přesvědčivý, takže pro velké plány nadchne ostatní lidi. A oni ho pak následují. Nebo aspoň volí, v případě politiky.
Naposledy se další vize objevila v pondělí, kdy ji prezentovala vládní TOP 09. Skvělá budoucnost prý přijde, když zrychlíme rozhodování, ubereme byrokracie, podpoříme inovace a strategické investice, transformujeme energetiku, rozběhneme digitalizaci a okysličíme nepružný pracovní trh.
Pokud se vám zdá, že už jste to někde slyšeli, tak ano. Topkařská vize obsahuje podobné recepty, jaké slýcháme z konkurenčních politických stran. Nejvíc se TOP 09 asi liší tím, že přidává svoje velké téma - přijetí eura nejpozději do roku 2030.
Jak ale pak takové vize politických stran vlastně odlišit? Zdá se, že důležitý je název. Tak třeba premiér Petr Fiala z ODS svou prezentaci nazval Restart Česka. Sní i tom, že země se stane křižovatkou Evropy. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová vizi pojmenovala Česko musí zrychlit.
Samozřejmě, každého asi napadne otázka, jestli se ve vládě - nebo aspoň v koalici Spolu - mezi sebou baví. A proč musejí přicházet každý zvlášť se svou strategií? Nevíme. Pokud to ovšem není všechno nějaké geniálně propojené a my ostatní to zatím jen nevidíme. Fiala stojí na křižovatce, Pekarová chce zrychlit - a teď už se jen čeká na toho třetího, lidovce Mariana Jurečku, aby ukázal, jakým směrem vyrazíme.
Ale abychom se neposmívali vládním stranám. Rozhodně s nejzábavnějším názvem své „vize“ přišel v minulosti Andrej Babiš, který tok svých nápadů za pomoci spolupracovníků formuloval v knize O čem sním, když náhodou spím.
To je moc lidové, řekl si místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček a svou strategii pojmenoval The Country for the Future. A teď dokonce chystá její dvojku, novější verzi. Ta původní už mu po pár letech přijde zastaralá a Havlíček dobře ví, že kdo chvíli stál, stojí opodál.
Teď si možná říkáte: Jak je proboha možné, že Česko už dávno není světovým lídrem v inovacích, digitalizaci, umělé inteligenci a vůbec ve všemožných nejmodernějších technologiích, když tu máme ve vládě i v opozici tolik osvícených politiků?
Zřejmě pořád chybí lídr, který by pro své nápady nadchnul veřejnost. A to není jednoduchý úkol, protože buďme k sobě upřímní: My Češi jsme hodně konzervativní. Většina společnosti o žádnou modernizaci vlastně vůbec nestojí. Mnozí se dokonce jakýchkoliv změn a novinek bojí.
Máloco to vyjadřuje tak symbolicky, jako když Praha v roce 2007 odmítla futuristickou Národní knihovnu od Jana Kaplického. To byl jasný vzkaz: Fuj, my tady žádné novoty nechceme!
