Článek
Týden poté, co průzkumníci uvedli, že v Česku žijí blízko hranice chudoby asi dva miliony lidí a pod touto hranicí další milion, vyrazil premiér Petr Fiala s kamerou v zádech na nákupy do Německa. Aby zjistil, co už minimálně rok všichni vědí.
Že jsou tam potraviny levnější, balení větší a že Češi za některé zboží platí až dvojnásobné sumy.
V Česku je draho? Ano, to víme, pane premiére
Zatímco premiéři Babiš a nyní také Fiala vyrazili nakupovat pár drobností do Německa, my máme datové analýzy.
Česko je na tom v porovnání s cenami za stejné zboží u všech srovnávaných řetězců lépe než Rakousko, o trošku hůře než Slovensko a jednoznačně hůř než Polsko a Německo.
Dvě velké analýzy datových novinářů Kateřiny Mahdalové a Michala Škopa vyšly letos v létě a jsou zaměřené právě na ceny v Česku a sousedních zemích.
První z nich, velké unikátní srovnání cen obchodních řetězců, které působí v Česku i v sousedních zemích, ukazuje, že rozhodně nenakupujeme levně. Ze srovnání sedmi obchodních řetězců vyšly pro Čechy nejhůř IKEA a drogerie DM a Rossmann.
Druhá analýza je zaměřena nejen na ceny potravin a drogerie či nábytku, ale také na kupní sílu v jednotlivých zemích.
Kvůli nízkým mzdám a vyšším cenám za zboží jsou Češi v porovnání s Němci a Rakušany o dost chudší. Totožného zboží z obchodního řetězce si mohou dovolit 2,5krát méně než bohatší sousedé. Ještě hůř jsou na tom ale Poláci a Slováci.
Než se dostaneme k rozboru významu premiérské nákupní exkurze, zasaďme ji do kontextu tuzemské reality.
Ta je v poslední době dost skličující. Neuplyne den, aby se konzument zpráv nedozvěděl, co všechno zase zdražuje. Vysázím sem pro ilustraci několik titulků, s nimiž v posledních dnech přišla agentura ČTK.
Příklady zdražování z posledních dnů
Parkování na městských parkovištích v Liberci bude stát dvakrát více než teď
Eurostat: České domácnosti měly v 1. pololetí nejdražší plyn a elektřinu ve V4
Hradec Králové hodlá od ledna zdražit poplatek za odpad o třetinu na 800 Kč
K tomu ještě několik osobních postřehů. Zůstanu-li na svém domovské severu, pak v Liberci teď zdražují jízdenky v MHD z 24 na 34 korun. V nejžádanější červené zóně v centru města zároveň stoupne cena za hodinu parkování ze 40 na 80 korun.
V sousedním Jablonci nad Nisou, na rohu naší ulice, stojí obchůdek malého českého řetězce. Jsem v potravinářství laik, ale 50 korun za 10 deka šunky se mi zdá jako docela ranec. Dcerami milovaného a pro jejich vyvíjející se organismy zřejmě i prospěšného lososa, jehož dva plátky vyjdou skoro na čtyři stovky, už nekupuji vůbec.
„Česká republika je v Evropské unii unikátní tím, že má obrovské množství lidí žijících těsně nad hranicí chudoby. Podle odhadů jsou to až dva miliony lidí,“ řekl minulý týden předseda Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení ČR Karel Schwarz. Další milion lidí žije podle něj pod touto hranicí.
Z čerstvé zprávy o stavu chudoby v Česku navíc plyne, že mezi lednem 2020 a březnem 2023 vzrostly ceny kumulativně o 33 procent.
Podle analytika pro sociální záležitosti Charity ČR Jiřího Vraspíra se v posledním roce zhoršila zejména situace rodin s nízkými příjmy. Třetina českých domácností se po zaplacení všech nákladů ocitne na nule či pod ní. Oproti situaci před několika lety je to zhoršení o více než 10 procentních bodů.
Nemyslím, že se zásadně zmýlím, vyslovím-li domněnku, že typický občan České republiky za běžné živobytí vydá letos o desítky tisíc korun víc než ve zmíněném roce 2020.
A že pro nemálo lidí je to minimálně psychicky devastující.
A do toho nám premiér Petr Fiala z plakátků i sociálních sítí kupříkladu vzkazuje, že „Česko musí mít ekonomiku postavenou na znalostech a inovacích“, případně že „podpora našich firem v zahraničí se vyplácí“. Anebo že „bez bezpečnosti není prosperita“.
Proti čemuž nelze nic namítat. Obecně je to bezesporu pravda. Potíž je, že jde o hesla ukotvená jaksi mimo čas a prostor. Spousta lidí má momentálně úplně jiné starosti.
Pročež se šéf vlády zřejmě rozhodl přiblížit lidu a vypravil se do Bavorska nakupovat. Do košíku naložil chleba, máslo, vajíčka, kečup, Nutellu atd., aby naznal, že jsou tam lacinější než v Chebu.
Celé se to moc nepovedlo.
Výjezd za hranice přinesl víc otázek než odpovědí. Jakou zprávu chtěl Petr Fiala národu předat? A otázka ještě důležitější – když už k celé akci došlo, co ze své neveselé nákupní investigace pro sebe jako politika v čele země vyvodí? Nevíme. Jako divák jsem očekával, že se na konci videa premiér vytasí s nějakým náznakem řešení, byť třeba nepůvodního.
Video z nákupu premiéra v Bavorsku a v Chebu.Video: twitter/Petr Fiala
Jako když se například před časem francouzská vláda dohodla s prodejci a výrobci potravin na zintenzivnění boje proti inflaci. Firmy se zavázaly zmrazit nebo snížit ceny u 5000 výrobků denní potřeby. Nebo jako když Itálie zavedla čtyřicetiprocentní daň z letošních mimořádných zisků bank a vybrané peníze chce použít na pomoc držitelům hypoték a na snížení jiných daní. Nebo něco jiného, z čeho by koukala aspoň trocha pochopení, empatie.
Leč Petr Fiala s ničím podobným ani jiným nepřišel. Snad by stačilo i ostré prohlášení, filipika na obranu odíraného českého spotřebitele. Ve videu šéf vlády pouze konstatuje, že vláda „cenotvorbu“ neřídí. Ale že si bude chtít s výrobci potravin promluvit.
Nějak nevím, co dodat. Možná se Petr Fiala bojí říct lidem narovinu, že líp hned tak nebude. Že krize možná potrvá čtyři, pět, nebo bůhvíkolik let.
V komunikaci s národem kabinet každopádně selhává. Bylo to řečeno mnohokrát, ale k předsedovi vlády se to buď nedoneslo, nebo to nepovažuje za důležité.
Obě varianty jsou znepokojivé. Mají-li lidé dojem, že na ně politici nemyslí, začnou se poohlížet jinde. Což nemusí dopadnout dobře.
Pokud nechceme, aby ekonomického propadu zneužili bezectní populisté, musí veslo evidentně dočasně převzít zaměstnavatelé. Podle Hospodářské komory se k tomu příští rok chystá celkem 60 procent z nich. Mzdy prý porostou hlavně ve velkých podnicích nad 250 zaměstnanců (zvedne je 90 procent těchto firem) a středně velkých firmách s 51 až 250 zaměstnanci (79 procent).
Snad se mezitím vláda probere, zapomene na fráze a propagaci německých supermarketů a představí reálný – i kdyby dočasně bolestný – a srozumitelný hospodářský plán.
