Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ohlížení za zkušenostmi z časů pandemie se vyvinulo v jeden z nejmarnějších novinářských žánrů. Zpětná vazba žurnalistům přesvědčivě ukazuje: „Lidi“ tohle jednoduše nezajímá. Co se tehdy, za lockdownů, dělo, to bylo, „nemá cenu“ se v tom vrtat, chceme slyšet, co se děje teď a co bude dál. Pište o něčem jiném!
Nejde tu jen o to, o čem se pokoušejí mluvit novináři, ale o společenské otázky vůbec. Už ve volbách 2021 hrál tragický covidový výkon Babišovy vlády jen minimální roli: Kampaň se ihned přizpůsobila tomu, že si přejeme obrátit list a minulost „neřešit“. A kdo si dneska vzpomene na alarmující zprávy o stavu státní hygienické služby? Nikdo, protože „navolávání kontaktů“ a celá tahle virová agenda se jakoby vypařila. Tehdy byla klíčová, teď ji „nepotřebujeme“, protože se „nic neděje“. Čili problém „není“.
A pak se čas od času stane, že odněkud vyplavou předcovidové resty. Takové ty věci, co byly problém do roku 2020. Potom to nějaký čas problém nebyl (tentokrát doopravdy, bez uvozovek). A zhruba tak poslední rok už to problém zase je, ačkoli někteří - jako obvykle bláhově - tvrdili, že „svět už nebude jako dřív“, což se ale očividně týkalo nějakého jiného světa. A ne všedního života ve městech jako je Praha, čímž tento text konečně dospívá k aktuálnímu jádru věci:
Na všední život v Praze 2024 totiž vybafnou předcovidové resty na každém rohu. Nezměnilo se nic. Změna nastala spíš k horšímu. To třeba v případě ustavičného parkování tam, kde je parkování zakázáno a omezuje ty neparkující, kterýžto úkaz souvisí i s boomem rozvážkových a podobných služeb (znáte z lockdownů). Dodávky jezdí po chodnících.
V plné síle jako před covidem je tu zpět i Airbnb, se všemi jeho odvrácenými stránkami, od vybydlování centra turistickým ruchem po ceny nemovitostí. Zpět je overturismus. „Noční starosta“, kdysi zřízený komunálem jako advokát nebohých rezidentů, vyspává po náročné šichtě na věky věků. Zpět jsou koloběžky-zátarasy na chodnících. Samozřejmě, zpět je celý gordický dopravní uzel, protože se dopravujeme víc. A už zase jezdí víc těch, kdo se ani náhodou nevzdají své automobilové bubliny.
Tohle nejsou novinky, ale stará vesta. Jen to nějaký čas vypadalo, že problém „není“. Tak je. Jenže město, i když ne všechno může změnit samo (viz právě Airbnb), mezitím sladce zapomnělo a promarnilo čas. „Navázat“ na lockdown dopravní politikou, která omezí automobilovou dopravu ve prospěch pěších a cyklistů - nic takového v Praze není, na rozdíl od některých jiných měst v Evropě, vidno. Vrátili jsme se do starých kolejí se vším všudy. Málo se to ví, ale takzvaný normální svět ve skutečnosti vypadá trochu jinak.
