Článek
Podle průzkumů důvěřuje svému obecnímu zastupitelstvu víc lidí než svému prezidentovi. Komunál si stojí lépe než hlava státu – ke konci mandátu Miloše Zemana to platilo naprosto jasně, ale i teď důvěra v radnice těsně převyšuje důvěru ve Hrad. A úplně nejdůvěryhodnějším politikem zastupitelské demokracie je starosta. Myšleno „ten náš“, protože průzkum CVVM se respondentů vždycky ptá na toho nebo na tu „z vaší obce“.
Proč o tom mluvit, proč to připomínat? Třeba proto, že radnice ve středočeských Chrášťanech, obci u křižovatky dálnic na západním okraji Prahy, schválila na svém katastru dvě nová kasina. A spoluobčanům, jak popsaly Seznam Zprávy, o tom tak trochu zapomněla říct.
Mohli bychom se pokoušet pitvat, jestli k tomu kromě tajnůstkářství – učeně řekněme netransparentnosti – zvolených zástupců přispělo i to, že se obyvatelé mohli víc zajímat (příslušné dohody byly podle starosty schválené na veřejném zasedání zastupitelstva). Nebo to, že v Chrášťanech nepůsobí žádná opozice, protože do voleb se přihlásila jen jedna kandidátní listina. To je ale v menších i o něco větších obcích běžné.
Mohli bychom místní poměry zkoumat pod lupou – ale proč. Že se máslo rozpouští na hlavě zastupitelů, je očividné. Takhle se to nedělá. Nemluvit a pak dát na obecní web prohlášení starosty začínající „Vážení spoluobčané, rád bych uvedl na pravou míru všechny spekulace, které se objevují na sociálních sítích ohledně kasin v Chrášťanech“.
Na komunikační katastrofy se dá narazit na jakékoli politické úrovni, a tohle je pěkný příklad z té nejnižší. Nediskutovat a nevést dialog, a když záležitost vyjde najevo v plné parádě, „uvádět na pravou míru spekulace“ s tím, že „za celou dobu našeho působení jsme nikdy neudělali žádné rozhodnutí, které by nebylo ve prospěch obce“. Takže, milí voliči, i teď je přece všechno v nejlepším pořádku, a kdo se moc ptá, moc se dozví.
V úvodu citované průzkumy důvěryhodnosti místních politiků nespadly z nebe. Jsou podložené právě tím, že lidé své „sousedy“ znají (nebo si to alespoň myslí) a že „sousedé“ se s lidmi otevřeně baví (nebo to aspoň lidé předpokládají). Právě z toho vyplývá, proč někteří Chrášťanstí reagovali na informaci o kasinech s otevřenými ústy: „Teď jsem se to dozvěděla.“ „Kdybychom o tom věděli, tak to tady nikdo chtít nebude.“ „Nevěřím tomu, že to schválili. Já ty zastupitele všechny dobře znám.“ Přeloženo: To by nám přece neudělali. Ani ve volebním programu se nic takového nepsalo…
Smůla. Starostovo vysvětlení, proč si zastupitelé napřed nechali obchod s kasiny (za která má obec slíbený desetimilionový dar) pro sebe, je odzbrojující: „Chtěli jsme, aby na ně nebyl velký tlak, aby se mohli rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A takhle jsme si to vyhodnotili jako nejlepší řešení.“ Pro důvěru v komunální a nakonec i jinou politiku, v Chrášťanech a nakonec i kdekoli jinde, je to naopak to nejhorší řešení.
Zastupitelská demokracie si zaslouží o dost lepší zacházení. Respektive, lepší zacházení si zaslouží oprávnění voliči, ať už jich jsou desítky, stovky, nebo miliony.
