Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pracovat 45 let, dosáhnout platu 30 tisíc čistého a pak spoléhat na dvacet tisíc penze. Při dnešních měsíčních odvodech za bydlení a energie to lze považovat za pád do chudoby. Takový kontext určuje mantinely pro život českých seniorů.
Právě úroveň státních důchodů a jejich poměr k reálné mzdě může vysvětlit, proč stále víc penzistek a penzistů pracuje. Podle aktuálních čísel ČSÚ chodilo koncem minulého roku do práce 546 tisíc občanů nad šedesát let, z toho 180 tisícům už bylo přes pětašedesát. Ještě před deseti lety byla tato čísla poloviční. Pracujících důchodců přitom přibývá stále rychleji, zaměstnáním nebo živností si vydělává už každý pátý Čech ve věku 65–69 let.
Nemusí to být jen tím, že odejít z aktivního života a obvyklého sociálního prostředí znamená překonat psychologický blok. Zvláště ty lépe, ale i průměrně vydělávající pracovníky může rovněž odradit představa, že po definitivním nástupu do penze budou navždy nuceni vycházet se zřetelně nižším rozpočtem.
Být důchodkyní či důchodcem odkázanými na stát bylo vždycky těžké, a ještě těžší pád čeká seniory v době, když Češi během své aktivní kariéry přece jen dostali možnost si vydělat na omezený blahobyt. Tím depresivnější je vyhlídka z obvyklých politických debat: důchodkyně a důchodci žijí „příliš dlouho“, a tak jsou pro státní rozpočet příliš drazí. Proto bude nutné poměr důchodů ke mzdám ještě snížit.
Stále častější snaha důchodců udržet se v práci ale může mít ještě jeden výklad. Zdraví populace se zlepšuje, do penzijního věku také vstupují stále vzdělanější lidé. Idylická představa o poklidném životě, jehož značnou část moudří kmeti tráví na lavičce v parku, je nemusí přitahovat ani v nejmenším.
Lze diskutovat o tom, jestli má český stát dost peněz na to, aby udržel současnou úroveň důchodů. Určitě si však nemůže dovolit, aby nechával odejít do výslužby zdravé a dobře vydělávající pracovníky jenom proto, že se jejich věk blíží k pětašedesátce.
Také proto by mohli ministři i opoziční poslanci zvolit vůči seniorům úplně jinou rétoriku než dosud. Dosud uklidňovali poněkud dětinsky „babičky a dědečky“, že se o ně stát vždycky postará, stačí zvolit tu správnou stranu či hnutí. Místo toho mohou „sebevědomé ženy a muže s neocenitelnou zkušeností“ motivovat, ať do práce chodí co nejdéle.
Přeloženo do řeči paragrafů, namísto drsného pokutování těch, kdo z práce do penze odjedou o pár měsíců dříve, než stanoví zákon, může Sněmovna odhlasovat slevy na daních či pojistném každému, kdo bude přesluhovat.
