Hlavní obsah

Glosa: Rakušan v hospodě, burza v ohrožení

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Bez cenzury. A taky bez sebekontroly.

Průšvih ministra vnitra hezky ukazuje limity nových forem politického marketingu. A hlavně pojetí „bez cenzury“.

Článek

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

První vicepremiér a ministr vnitra nepřestane být prvním vicepremiérem a ministrem vnitra jen proto, že si oblékne mikinu a vyrazí do hospody dělat předvolební kampaň. Jakkoli je myšlenka otevřených diskuzí Víta Rakušana ve složitých regionech, kde jeho hnutí ani vláda jako celek nemají ustláno na růžích, zajímavá, v Sokolově tvrdě narazila na své limity.

Bizarního rozměru se tu dostává i označení Rakušanových hospodských diskuzí. Jak se ukázalo, „debaty bez cenzury“ by si možná přece jenom nějakou cenzuru zasloužily, přinejmenším autocenzuru a sebeovládání hlavního aktéra.

Zcela nečekané vypuštění zásadní kurzotvorné informace jedním z nejvyšších představitelů státu a její následné kategorické popření by se v zemích s vyspělejším kapitálovým trhem a vyšší politickou kulturou mělo stát předmětem vyšetřování ze strany regulátora a velkým politickým skandálem.

Rakušanův výrok, že vláda do konce volebního období nejspíš vykoupí menšinové akcionáře společnosti ČEZ, byl dost skandální sám o sobě. Takové věci by první vicepremiér opravdu neměl oznamovat uprostřed debaty s řičícím publikem v sokolovské restauraci, kterou jeho marketingový tým přenáší na sociální sítě. Ještě hloupější byla Rakušanova následná reakce. „V zápalu debaty jsem uvedl nesprávnou informaci a za to se omlouvám,“ napsal ještě v pondělí v noci na síť X ministr vnitra.

Takhle se s informacemi o veřejně obchodovaných firmách opravdu nezachází. Akcie ČEZ po Rakušanově extempore samozřejmě rychle povyrostly - každý chce být akcionářem ve firmě, kterou stát hodlá odkoupit, protože takový odkup bývá spojen se solidním cenovým bonusem. Následné překotné dementování sokolovské informace vytváří samozřejmě zase tlak opačným směrem.

Že se na pražském parketu kolem akcií ČEZ neodehrál větší „výplach“, lze vysvětlit snad jen tím, že žádný výrok žádného představitele vlády na adresu ČEZ už dnes nebere nikdo vážně. Vláda investory a menší akcionáře ČEZ dlouhodobě týrá tak, že Rakušanovo hospodské vystoupení přidalo jen další střípek do mozaiky.

Nejistota kolem vládních záměrů s firmou ČEZ doprovázená protichůdnými výroky trvá už víc než rok a půl – od premiérova projevu, v němž slíbil nakupovat elektrárny. Totální mlha kolem „lex ČEZ“, který, jak se zdá, vláda chce, ale zároveň také nechce schválit, už se nad nejhodnotnějším titulem pražské burzy převaluje rok.

Ani to ale neopravňuje místopředsedu vlády, aby v „zápalu debaty“ dělal takovéhle děsivé boty s dalekosáhlými ekonomickými dopady.

Nutno navíc podotknout, že onen zápal si Rakušan způsobil zcela vědomě, dobrovolně a sám z marketingových důvodů. A to tím, jaký formát diskuzí s občany zvolil.

Možná jej vášně, záměrně rozpoutávané na „debatách bez cenzury“, dostávají do „zápalu“, v němž se pak nedokáže udržet v roli vrcholného představitele státu. Pak by ovšem bylo v zájmu české burzy i ekonomiky jako celku formát debat upravit. Anebo je tu ještě varianta, že by jezdil debatovat stejně zapáleně a vášnivě, ale jen jako předseda jedné politické strany, a ne jako ministr vnitra a první vicepremiér.

Doporučované