Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Názvy politických stran není záhodno brát úplně vážně, natož doslova. Nejen u nás. Taková Liberálně-demokratická strana Ruska dokonce od začátku existuje jako absolutní protimluv.
Jindy se zase obsah vyvine v nicneříkající korporátní zkratku. Takže ze slova ANO by už asi málokdo vyčetl původní Akci nespokojených občanů, stejně jako u TOP (09) automaticky nenaskočí Tradice, Odpovědnost a Prosperita.
Mezi výjimky v rozbředlém politickém názvosloví, plném velkých a vyprázdněných slov, patří Česká pirátská strana. Piráti. Ani je sice – naštěstí – nejde v demokratickém právním státě vzít úplně za slovo. Pohybují se na legální bázi a na parlamentní prázdniny nejezdí na Tortugu.
Ale přece: i když jde nanejvýš o piráty v přeneseném smyslu slova, název strany i černá vlajka v logu hovoří jasnou ideovou řečí: čekejte břitké, nekompromisní, odvážné muže a ženy, co si cestu politikou razí se šavlí stisknutou v zubech.
Koneckonců, podle toho hrají i jejich protivníci, když je v kampani líčí jako loupeživé dobrodruhy, jejich počínání jako chaos, nebo rovnou volají „nechceme žít ve městě napadeném Piráty“.
Piráti – to je v rámci možností jeden z mála docela plnokrevných politických názvů, který něco znamená.
Že by to ale šlo dohromady už s druhým jalovým usnesením ohledně ministra spravedlnosti Pavla Blažka – tak to tedy vůbec. „Celostátní fórum České pirátské strany vyzývá svůj vládní a poslanecký tým, aby v rámci svých možností navrhly okamžité odvolání Pavla Blažka z postu ministra spravedlnosti.“ Za to by je – v rámci svých možností – Černovous určitě nepochválil.
Není divu, že část posádky reptá. „Tím, že si odsouhlasíme další bezzubou proklamaci, která se předá premiérovi a ten na ni skoro nebude reagovat, nebo dá další žlutou kartu, ale ve skutečnosti se nic nestane, se jen zesměšníme. Časem budeme vypadat jako nekompromisní Hamáček ve vládě Andreje Babiše.“
Piráty dohnala jejich vlastní pirátská image. Říkají si sebevědomě, ale počínají si rozpačitě – samozřejmě je to dané i tím, že ve volbách utrpěli vítězství ziskem pouhých čtyř poslanců.
Ale druhá možnost, totiž držet se autentického pirátství volajíce jako kdysi „Pusťte nás na ně“, by byla ještě horší. Respektive hrozila by zesměšněním ještě víc. Spokojen by byl nanejvýš tak kapitán Černovous, a to je málo.
Co s tím? Piráti se přejmenovávat nemusí. Zlatá střední cesta mezi politikou se šavlí v zubech (čili pirátským vězeňským autobusem z kampaně 2017) a platonickými výzvami „v rámci svých možností“ rozhodně existuje, jen se po ní vydat.
