Článek
Výlet do hor s devítiletou dcerou. Ještě docela nedávno jsme se nechali nabíjet tou ohromnou přírodní a estetickou energií. Ukazovali si jednotlivé hory, povídali si o tom, jaká zvířata tady žijí, proč jsou některé stromy mrtvé. Na tu fascinaci nejsou zapotřebí alpské štíty, vrchovatě stačí třeba tundra kolem Luční boudy a proti modré obloze vyrýsovaná Sněžka.
Ale doby naivní nevinnosti jsou pryč. Je tu učebnice Vlastivědy pro 4. třídu. Povrch ČR. OK, že se to celé dělí na nížiny a vysočiny, je bez problémů. Odpovídají tomu i nějaké barvy na mapě. Termín „vysočiny“ sice trochu zavání dobou národního obrození, ale v pohodě.
Třeň, plachetka a endemit
Jenže pak jdeme do detailu. Vysočiny rozdělujeme na pahorkatiny (do 600 metrů), na vrchoviny (do 900 metrů) a na hornatiny. A pak se učíme o jednotlivých pohořích. Je důležité znát všechna, včetně nejvyšších hor. A zjišťujeme, že některá pohoří, jak hloupě lidově říkáme „hory“, nejsou dost vysoká na to, aby se vřadila do „hornatin“. Takové Lužické hory jsou prostě „vrchovina“, ať se snaží natahovat, jak chtějí.
Takže některá pohoří jsou vrchoviny, jiná jsou hornatiny, na termín „hory“ mohou rychle zapomenout. A když už jsme u toho povrchu, nesmíme naopak zapomenout na Dyjsko-svratecký úval. Je to nížina, o které nezbytně musíme vědět. Některé nížiny, zvlášť ty na Moravě, jsou prostě „úvaly“. S tím se musíme smířit, dá se s tím žít.
Ale samozřejmě, že se to děcka mohou naučit. Není toho zase tak moc. Ta, která se svými rodiči budou chtít, z toho mohou mít jedničku. Zůstává ale ta podstatná otázka: Proč? Copak už opravdu ze čtvrté třídy odcházejí do kartografických firem a mykologických poraden, případně ke studiu geografie? Proč jim ničíme přirozený vztah k přirozenému světu? Proč nechceme nebo neumíme pracovat s jejich zkušeností a chutí objevovat svět?
Tu chuť objevovat jednoduše zabijeme už dávno hotovými a z jejich pohledu také dávno mrtvými kategoriemi.
Á propos, když už jsme u té mykologie. To také nestačí chodit po lese, vnímat ho, učit se rozeznávat houby, mít z toho radost. Je třeba vědět, co je třeň, výtrus, plodnice, rourky, prsten (pozůstatek závoje), pochva (pozůstatek plachetky).
A je tam pochopitelně endemit a symbiont.
A pod plachetkou osoba.
Tyranie odborníků
Kritici pedagogických fakult dlouhá léta zdůrazňují jeden z jejich nedostatků: ty školy vychovávají spíš odborníky v daném předmětu než učitele. Prý se to v posledních letech lepší, ale problém tu stále je. A problém se násobí, když ti odborníci, zahledění do svých oborů a právem hrdí na své znalosti, píší učebnice.
Tady je na místě vsuvka: Ano, ne všechny školy jsou stejné, ne všechny učebnice jsou stejné, je mnoho vynikajících učitelů. A učitel může učit po svém, byť má od školy přidělenou konzervativní „odbornickou“ učebnici. Nicméně se obávám (přiznávám, aniž bych to měl podloženo tvrdými daty), že v průměru jsou české školy právě takové „ubíjející“ instituce.
Zpět k tématu. Odborník přírodovědec si prostě neumí představit, že by si dítě z jeho studie neodneslo poznatek o tom, co je to plachetka nebo endemit. Zeměpisář se už během studií zamiloval do termínu „hornatina“. A dějepisář pochopitelně, zcela pochopitelně nemůže pominout dobu kamennou (desítky tisíc let jsou pro devítileté děti něco jako včera), kupce Sáma nebo panovníky Velké Moravy…
To je jedna stránka problému. Druhá je obecnější. Ale tu nebudeme moc rozebírat, neboť bychom se sami dostali do pozice odbornických, nudných a nezajímavých učitelů. Tak jen v náznaku: Moderní společnost spoléhá na odborníky. Radí nám ve všem – jak máme běhat, jíst, utrácet, cvičit, milovat, číst, přemýšlet. Většinou jim nerozumíme, používají termíny, které neznáme, ale máme tendenci jim věřit. Mají diplom. To, že jim nerozumíme, je jejich deviza. A tak nám nevadí, že tenhle vztah mezi „guru“ a žákem se přenáší i do škol.
Reformátoři opakovaně říkají, že největší brzdou proměny českých škol jsou rodiče. „My jsme to přežili, tak naše děti to taky přežijí“ je teze, která bortí veškeré reformy. Navíc na těch odbornících asi něco bude, ne? My si také koupíme krém s kyselinou hyaluronovou, aniž bychom měli byť nejmenší tušení, co to je. Tak ať se učí o plachetce!
Další generace s narušeným vztahem ke světu.
