Článek
Snad největší rozruch z prvního novoročního projevu prezidenta vyvolala pasáž o mladé generaci. Petr Pavel vyjádřil pro mladé pochopení, proč to mají v současném světě těžké, s tím, že rozumí, když to u některých vyvolává psychické problémy. Slíbil podporovat a iniciovat změny, které obrátí pozornost politiky k jejich starostem.
Proč je z toho hned taková senzace? Především proto, že taková slova ještě žádný z českých prezidentů a nejspíš ani žádný z vrcholných politiků doposud nikdy nepronesl. Mladá generace má pocit, že na ni politici kašlou a nezajímají se o její starosti. Výjimkou jsou snad Piráti coby částečně generační strana.
A on to není jen pocit, ona je to pravda. Česká společnost rychle stárne, stejně jako ve většině evropských zemí. Podíl lidí v seniorním věku nad 65 let roste, zatímco procento mladých do 25 let klesá. A protože navíc ještě ti starší chodí k volbám disciplinovaněji než mladší, programy politických stran dbají hlavně na důchodce.
Úplně naplacato řečeno: Při lovu hlasů je snazší nadbíhat penzistům tím, že jim mimořádně zvýšíte důchod nebo zavedete slevu na veřejnou dopravu. Klidně na dluh, ale to nevadí, v budoucnu to nějak splatí dnešní mladí. U toho už nebudeme, to přece není naše starost.
Něco jiného je slibovat mladým, že vyřešíme předražené bydlení nebo skutečně něco uděláme pro životní prostředí. To je moc složité a riskantní. Navíc za čtyři roky mezi volbami se to stejně nedá stihnout, z toho žádné hlasy nekápnou. Možná by aspoň šlo nabídnout jim uznání práv sexuálních menšin? Jenže tím zas odradíme starší voliče. Takže radši nic.
Když se prezident Petr Pavel jako první vrcholný politik odvážil mladých zastat, ačkoliv z toho žádné velké politické body nekoukají, jejich lovci ho přirozeně zkritizovali. Opoziční politici z hnutí ANO kvůli tomu, že stejnou pozornost nevěnoval v projevu seniorům. Někteří konzervativní politici zase za to, že se prý vypočítavě podbízí mladé generaci.
Většinovou společností bývají mladí lidé leckdy vysmíváni jako generace sněhových vloček a lenochů. Hroutí se údajně z každé maličkosti, jsou přesvědčeni o své výjimečnosti. Všechno vědí nejlíp, všechno chtějí hned. Jsou naivní, nic nevědí o životě, neumějí zatnout zuby. Což je ale naprosto tradiční pohled starších generací na své děti a vnoučata, nic výjimečného.
Přehlížení názorů mladé části populace a nadproporční zastoupení postojů starších lidí mají své důsledky. Není náhoda, že Česko je vcelku velmi konzervativní zemí, která odmítá jakékoliv novoty. Proto ti mladší někdy mluví o „skanzenu“ či mytickém Hobitínu, který si navzdory prudce se měnícímu okolnímu světu žije vlastním životem.
A i proto nejspíš Pavel mladou generaci povzbuzuje k aktivitě s tím, že vždy byla nositelem změny a že společnost potřebuje její nápady, odvahu i aktivitu.
Je překvapivé, že nejvíc sluchu mladé generaci nabízí právě Petr Pavel. Muž, který většinu svého života strávil v mužském a přísně hierarchickém armádním prostředí s bažanty a mazáky. Muž, který vzešel z prostředí s disciplínou a kázní na prvním místě, najednou má tolik pochopení pro woke témata, toleranci, svobodomyslnost.
Přesto je v důrazu na mladé autentický. Možná je to svět, který nedávno objevil a který mu doposud chyběl – a teď ho strašně fascinuje.
Už ve volební kampani se obklopoval mladými lidmi. Poslouchal jejich příběhy a v závěru dokonce přetáhl hodně juniorních voličů své soupeřce Danuši Nerudové, která se původně prezentovala jako hlas mladé generace. Jako prezident pak na Hradě například přijal romské studenty nebo šikanovanou ukrajinskou dívku.
Teď budeme sledovat, jestli Petr Pavel bude jen zajímavým „týpkem“ na Hradě. Anebo se z něj stane nový „kámo“ mladých, který dokáže splnit všechny své přísliby.
