Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Výčet úspěchů spojovaných s kometou na rakouském politickém nebi začíná v roce 2015, když Kurz jako ministr zahraničí zastavil migrační vlnu, která mířila do Evropy přes Balkán. Záhy poté se dostal na titulní stranu týdeníku Time s označením „státník nového typu“ a „Next Generation Leader“. Jeho úspěchy v rámci Rakouska lze shrnout dvěma vítězstvími ve volbách, ve kterých vrátil upadající Lidové straně starou slávu a skoro 40 procent hlasů.
V říjnu 2021 však byl nucen z kancléřské funkce odstoupit a všechny spekulace o tom, že se vrátí, skončily minulý pátek, když byl Kurz vídeňským soudem odsouzen k osmi měsícům vězení podmíněně. Sice se odvolal, ovšem jeho pověst je zničena.
Přirovnávat Kurzův proces ke stíhání zdejšího expremiéra Andreje Babiše je zavádějící nejen z toho důvodu, že Babiš byl na rozdíl od bývalého rakouského kolegy nepravomocně osvobozen a že se jeho proces netýkal politických aktivit. Hlavní rozdíl tkví v tom, že Babiše ani žádného jiného tuzemského politika by nikdo nestíhal za „zločin“, kterého se údajně dopustil Kurz.
Podle vídeňského soudu totiž zasahoval do nominace členů dozorčí rady holdingu ÖBAG, který drží státní podíly v důležitých firmách, jako jsou OMV, rakouská pošta, Telekom Austria, Casinos Austria atd. Tím ještě trestní zákon neporušil, horší už bylo, že „křivě vypovídal“ před parlamentní komisí, která způsob obsazování dozorčí rady ÖBAG vyšetřovala. To snad neznamenalo, že poslancům přímo lhal, ovšem některé skutečnosti zamlčel a „snažil se vzbudit dojem, že s obsazením rady v podstatě neměl nic společného“. To už kancléř opravdu přehnal.
Tuzemským politikům by nic nehrozilo, kdyby s parlamentní vyšetřovací komisí nemluvili úplně na rovinu. Ovšem v Rakousku dokonce i Kurzovi naklonění novináři připustili, že verdikt vídeňského soudu znamená politický konec. „Trestní řízení nerozhoduje o tom, kdo je vhodný k politickému úřadu, pouze určuje červenou čáru mezi chováním, které společnost ještě toleruje,a které už stíhá jako kriminální delikt, jako například křivou výpověď,“ napsal v pravicovém deníku Die Presse komentátor Florian Asamer.
Odvolací soud tedy může Kurze ještě osvobodit a potvrdit, že žádný paragraf trestního zákoníku nepřekročil, to ovšem pro návrat do vysoké politiky nestačí, protože pro nominaci na vyšší politické funkce je třeba plnit také „vyšší měřítka“.
Mnozí teď budou litovat, že středoevropská politická scéna přišla o svého nejtalentovanějšího politika. Nejvíce rakouská Lidová strana, které pod novým kancléřem Karlem Nehammerem ve volbách hrozí až třetí místo. Trpět bude ale i samotné Rakousko, které se už sotva dočká tak výkonného vládního týmu, jaký sestavil Kurz, protože jeho členové mezitím přešli do velkého byznysu.
Z českého pohledu byl Kurz prvním rakouským kancléřem, který si pořád jenom nestěžoval na zdejší atomové elektrárny, ale byl schopen operativně řešit společné problémy, jak se ukázalo při pandemii covidu. Celá střední Evropa by teď potřebovala politika, který by definitivně našel dohodu o dodávkách plynu s nějakým důvěryhodným partnerem. Pro Evropskou unii by byl opět darem z nebes někdo, kdo by stejně jako Kurz před devíti lety dostal pod kontrolu ilegální migraci.
Nadějné vyhlídky pro všechny skončily v okamžiku, když se kancléř Kurz zapomněl a arogantně odsekl na zdánlivě bezvýznamnou otázku v parlamentní komisi. Justiční aparát s mohutnou podporou médií i většiny politických stran se pak ukázal jako dost efektivní, aby s exkancléřem jeho chybu nesmiřitelně vypořádal. Teď ovšem půjde o to, kdo převezme úkoly, které bývalý kancléř nestihl a nikdy nestihne dotáhnout.
