Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
V Evropském parlamentu se spojí všechny pravicové frakce, tedy lidovci, konzervativci a národovci. Od moci odstaví sociální demokraty i zelené, a starý kontinent pak bude zase „normální“, bez migrantů, Green Dealu a arogance bruselských úředníků.
To je zhruba plán na dobytí Bruselu, o kterém na víkendovém setkání lídrů radikální pravice mluvil šéf italské strany Liga Matteo Salvini. Dříve ho málokdo bral vážně. Získal však na reálnosti po nedávném vítězství pravicového populisty Geerta Wilderse v Nizozemsku a také nových prognózách evropských voleb, které proběhnou za půl roku.
Podle průzkumu Europe Elects z konce listopadu mají tři pravicové frakce opravdu šanci. Polepšili si zvláště národovci (frakce ID), jejichž hvězdou se vedle Salviniho a Marine Le Penové stal právě Wilders. Europe Elects odhaduje, že národovci by teď dohromady získali 87 ze 720 křesel europarlamentu. Konzervativci (ECR), ke kterým se vedle dominantní strany Bratři Itálie italské premiérky Giorgie Meloniové počítá také ODS Petra Fialy, shromáždí 83 křesel. Po přičtení 175 křesel lidovců či křesťanských demokratů (EPP) to už je skoro většina. Proti tomu ztrácejí sociální demokraté, liberálové a Zelení.
O tom, že europarlament ovládne koalice stran „napravo od středu“, ale lze dosud úspěšně pochybovat. Nejde ani tolik o vyhlídku, jestli na většinu skutečně dosáhnou. Především lidovci by museli změnit svůj dosavadní přístup, tedy určovat hlavní politickou linii EU ve velké koalici se socialisty, k níž podle potřeby přibírali liberály prezidenta Emmanuela Macrona, případně zelené. Proč by měli měnit zavedený, většině europoslanců vyhovující model a domlouvat se s dobrodružnými populisty, u kterých ani při nejlepší vůli není zřejmé, co se od nich dá čekat? Třeba už jen ve vztahu k Rusku.
Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung přesto připomíná, že určité možnosti tu jsou, jak svědčí složení italské vlády, na které se Meloniová a Salvini dohodli se zástupci Forza Italia, tedy strany, která v europarlamentu patří do frakce lidovců. Zároveň i ti největší euroskeptici mezi pravicovými populisty včetně Wilderse už začali obrušovat hrany svých programů a nechtějí vystupovat z EU ani rušit euro. Efektivnějším nástrojem k mobilizaci voličů se pro ně ostatně stává boj s migrací a kritika ekologické přestavby, která údajně ohrožuje evropskou prosperitu. Právě tato nová uměřenost je zbraní, s jejíž pomocí hodlá spojená pravice dobýt Brusel.
Pro tuzemské politiky by převrstvení politických sil v Evropě znamenalo minimálně pár bezesných nocí.
V evropském kontextu by se totiž měli ke svržení zavedených bruselských struktur spojit Petr Fiala (frakce ECR) s Tomiem Okamurou (ID), na opačné straně barikády by pak „staré pořádky“ hájili Andrej Babiš s Ivanem Bartošem z frakcí liberálů a Zelených. Na Marianu Jurečkovi (EPP) by bylo rozhodnutí, komu z nich dá přednost…
