Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Člověk by čekal, že absolutního vrcholu protiimigrační rétoriky jsme dosáhli během nejslavnějšího období Bloku proti islámu a veškerých jeho odštěpků. Bohužel se začíná zdát, že to nejhorší máme před sebou právě teď. Díky té věci, co se jmenuje migrační pakt.
A samozřejmě také díky evropským volbám, pro které se takové téma přímo samo nabízí – spojení migrace, Víta Rakušana a eurokomisařky Johansson (či libovolných jiných orgánů a představitelů EU) a domnělých kvót je nejrudější z nejrudějších hadrů. Tak proč po něm nesáhnout.
Kvůli aktuální debatě je migrační pakt vpravdě až bizarní záležitost. Jejím symbolickým momentem se stala čtvrteční polemika čelních představitelů parlamentních stran v České televizi, kde se pět diskutujících a moderátor Daniel Takáč ani nedokázali shodnout, co je v reformě vlastně napsáno. O tom, jak to interpretovat, ani nemluvě.
A pokud vedeme i na „odborné“ politické úrovni rozpravu o migračním paktu tímhle způsobem, asi nemá smysl si nalhávat, že by se aktuální celospolečenská debata o migraci držela nějakých poučených základů, natož pak znalostí toho, co dokument vlastně obsahuje či jaké jsou jeho úmysly. Vlastně úplně stejně jako před lety.
Jakákoliv naděje na civilizovanou diskusi o migraci je naivní, a kdokoliv se o ni pokouší, bude potrestán tvrdým neúspěchem. Přiznejme si to, proti Andreji Babišovi citujícímu z parlamentního řečniště jeden hrozivě znějící titulek za druhým vyhrát nejde. Především protože ve veřejné debatě s klíčovým slovem „migranti“ není možné (podle rozdělení Daniela Kahnemana) myslet pomalu – zastavit se a zapojit logiku, ale jen a pouze rychle, tedy dělat rychlé intuitivní soudy.
Jen si to představte. Proti sobě stojí jedna teze podpořená daty a studenou logikou, a také elementární myšlenkou, že migranty na hranicích prostě střílet nemůžeme. Na druhé straně pak, citujme ze stenozáznamů řeči poslance Babiše: „Znásilnění na záchodě, zbití učitele, německé školy řeší nárůst kriminality i kvůli migrantům. Kopance do hlavy, znásilnění na školním záchodě, rány učitelce od jedenáctiletého hocha.“
Pískejte konec, nemá cenu se snažit dál. Emoce ze znásilňování, bití učitelek, nošení burek a práva šaría, ty prostě logickými argumenty nepřebijete.
Migrační pakt, z ne zcela pochopitelných důvodů odhlasovaný těsně před evropskými volbami, ve kterých mají šanci významně posílit populisté, je tak pro Andreje Babiše a Tomia Okamuru dokonalé téma. Dokonale hrozivé, chtělo by se dodat.
Petru Fialovi, Vítu Rakušanovi a všem dalším vládním politikům nezbývá nic jiného než tuhle smršť emočního ždímání v nadcházejících týdnech přečkat. Pouštět se do přímých střetů by bylo kontraproduktivní. Nejen pro ně, ale i pro nás voliče, kteří by si přáli aspoň trochu rozumnou kampaň.
